Poté, co se o území Ponik začal ucházet mistr Filip de Turchus, nařídil král [[Ladislav IV.]] [[OstrihomOstřihom|ostrihomskej]] kapitule, aby zjistila skutečný stav území Ponik. Úlohou bylo zjistit, jestli tato zem patří celá králi a jestli jejím darováním neutrpí královské právo lovu a rybolovu. Závěr průzkumu byl známý ještě v roce 1282 a jeho výsledkem bylo zjištění, že zem nebo hora „Ponyk“ není vhodná k lovu ani rybolovu, a že celá ještě patří králi. Výsledky tohoto šetření byly podané v podrobné zprávě králi Ladislavovi IV., který je uvedl v darovací listině z [[27. červenec|27. července]] [[1284]], podle které byla zem zvaná „Ponyk“ věčným právem darovaná mistru Filipovi de Turchus. Území získal za zásluhy v bojích po boku krále proti [[Česko|českému]] králi [[Přemysl Otakar II.|Přemyslovi Otakarovi II.]], při kterých dovedl významného zajatce a v bojích proti Kumánům, kdy zajal tři významné [[Kumáni|Kumány]]. Ještě v roce 1284 část darovaného území přepustil mistr Filip svému bratrovi Saulovi, to později tvořilo katastr [[Šalková|Šalkové]] (dnes část [[Banská Bystrica|Banské Bystrice]]). V roce [[1302]] bratři darovali část katastru Ponik Filipovu zeťovi Andrejovi.
Kdysi pustá zem „Ponyk“ se tak pod správou mistra Filipa brzy zvelebila a zalidnila. Poniky se staly východiskem dalšího osidlování a poskytovaly možnosti zakládaní nových osad. K této skutečnosti přispělo ve [[14. století]] objevení ložisek železa, mědi a zlata, které se těžilo až do roku [[1571]].
