Otevřít hlavní menu

Změny

+ adata, 1x EO (+ comm), podpis do boxu, wikilinky.
| známý díky =
| významné dílo =
| podpis =Patriarch Kirill signature.svg
| velikost podpisu =
| podpis_alt =
| wikicitáty =
}}
'''Patriarcha Kirill''' světským jménem Vladimir Michajlovič Gunďajev (* [[20. listopad|20. listopadu]] [[1946]] [[Petrohrad|Leningrad]]) je [[Rusko|ruský]] náboženský činitel, biskup [[Ruská pravoslavná církev|Ruské pravoslavné církve]], od 1. února 2009 [[Patriarcha moskevský a celé Rusi|patriarcha moskevský a veškeré Rusi]], nejvyšší představitel [[Ruská pravoslavná církev|Ruské pravoslavné církve]], úřadující [[archijerej]] Moskevské [[eparchie]].
 
Do zvolení patriarchou byl [[Metropolita|metropolitou]] smolenským a kaliningradským (na smolenské katedře od 26. prosince 1984); od 14. listopadu 1989 do 1. února 2009 nejvyšší představitel synodálního Oddělení vnějších církevních vztahů (OVCS) a stálý člen Svatého synodu.
 
27. ledna 2009 byl Místním sněmem [[Ruská pravoslavná církev|Ruské pravoslavné církve]] zvolen za patriarchu moskevského a veškeré Rusi.
 
== Původ a vzdělání ==
Patriarcha Kirill se narodil 20. listopadu 1946 v [[Petrohrad|Leningradě]] v rodině hlavního mechanika leningradského závodu M. I. Kalinina (později pravoslavného kněze).
Podle některých údajů je etnický [[Mordvinci|Mordvinec]]. Je známo, že Kirillovi předci z otcovy strany pocházeli ze vsi Obročnoje (dnes Ičalkovský okres) a příjmení Gunďajev je mordvinského původu – kromě toho patriarcha ve svých rozhovorech často nazýval [[Mordvinsko]] svou malou vlastí.
O svém dědovi z otcovy strany vyprávěl: ''„Můj děda byl pozoruhodný člověk. Prošel čtyřicet sedm vězení a sedm vyhnanství, byl vězněn téměř třicet let a byl jedním z prvních vězňů na Solovkách. Pracoval jako strojvedoucí na železnici do [[Kazaň|Kazaně]] a seděl jen proto, že bojoval proti „obrodnému hnutí“, jež bylo svého času inspirováno [[Čeka|Čekou]] a poté [[NKVD]] za účelem likvidace církve.“''
 
Otec byl kněz Michail Vasiljevič Gunďajev (18. ledna 1907 – 13. října 1974). Roku 1926 nastoupil na Vyšší teologické kurzy v [[Petrohrad|Leningradě]], po jejichž absolvování se „dostal do hledáčku orgánů státní bezpečnosti“, sloužil dva roky v Rudé armádě, roku 1933 absolvoval strojní průmyslovku a nastoupil na Leningradskou průmyslovou vysokou školu. Brzy však byl zatčen, obviněn z politické neloajality a 25. února 1934 odsouzen na tři roky do nápravných pracovních táborů na [[Kolyma|Kolymě]]. 9. března 1947 byl vysvěcen na diákona, 16. března téhož roku pak byl metropolitou leningradským Grigorijem (Čukovem) vysvěcen na [[Jerej|jereje]] chrámu Smolenské ikony Bohorodičky na [[Vasiljevský ostrov|Vasiljevském ostrově]]. Od roku 1951 působil při chrámu Proměnění Páně, kde záhy začal plnit povinnosti pomocníka představeného pro [[Bohoslužba|bohoslužby]]. Roku 1960 byl ustanoven představeným chrámu [[Alexandr Něvský|Alexandra Něvského]] v Krasném Sele, poté Serafimovského chrámu a roku 1972 představeného chrámu sv. Mikuláše na Velké Ochtě.
 
Matka Raisa Vladimirovna Gunďajevová (7. listopadu 1909 – 2. listopadu 1984, rodným jménem Kučinová) pracovala jako učitelka [[Němčina|němčiny]]. Oba rodiče jsou pohřbeni na Bolšeochtinském hřbitově v [[Petrohrad]]ě.
 
Jeho starší bratr, protojerej Nikolaj Gunďajev, byl profesorem Petrohradské duchovní akademie, představený chrámu Proměnění Páně v Petrohradu. Mladší sestra Jelena je ředitelkou pravoslavného gymnázia.
 
== Kněžství, počátek církevní činnosti ==
3. dubna 1969 byl metropolitou leningradským a novgorodským Nikodimem (Rotovem) postřižen na mnicha a dostal mnišské jméno Kirill. 7. dubna téhož roku byl týmž metropolitou vysvěcen na [[Hierodiakon|hierodiakona]] a 1. června na [[Hieromonach|hieromonacha]].
Roku 1970 absolvoval s vyznamenáním Leningradskou duchovní akademii s titulem kandidáta [[bohosloví]] ([[disertace]] na téma „Formování„''Formování a vývoj církevní hierarchie a učení pravoslavné církve o milosti“''), zůstal zde jako profesorský stipendista, vyučoval [[Systematická teologie|dogmatickou teologii]] a pracoval jako pomocník inspektora.
Od 30. srpna 1970 pracoval jako osobní tajemník metropolity leningradského Nikodima (Rotova).
12. září 1971 byl zvolen [[Archimandrita|archimandritou]].
Od roku 1971 představitel [[Moskevský patriarchát|Moskevského patriarchátu]] při [[Světová rada církví|Světové radě církví]][[Ženeva|Ženevě]].
26. prosince 1974 se ve věku 28 let stal rektorem Leningradské duchovní akademie a Leningradského duchovního semináře, kde vytvořil zvláštní regentskou třídu pro dívky a kde se rovněž zabýval výukou [[Tělesná výchova|tělesné výchovy]].
Od 7. června 1975 předseda eparchiální rady Leningradské metropolie.
Od prosince 1975 člen ústředního výboru a výkonného výboru Světové rady církví, od roku 1975 člen komise Víra a řád Světové rady církví, od 3. března 1976 člen Synodální komise pro otázky křesťanské jednoty a mezicírkevních vztahů.
 
== Biskupství ==
14. března 1976 vysvěcen na biskupa vyborského, [[Vikář|vikáře]] leningradské eparchie. [[Chirotonie|Chirotonii]] v chrámu sv. Trojice kláštera sv. Alexandra Něvského vykonali metropolité: leningradský Nikodim (Rotov), kyjevský Filaret (Děnisenko), tulský Juvenalij (Pojarkov), arcibiskup dmitrovský Vladimir (Sabodan), biskupové penzenský Melchisedek (Lebeděv), tichvinský Meliton (Solovjov), kurský Chrizostom (Martiškin).
Od listopadu 1976 do října 1978 působil jako zástupce patriaršího exarchy západní Evropy metropolity Nikodima (Rotova).
9. září 1977 vysvěcen na arcibiskupa.
 
12. října 1978 zproštěn funkce zástupce patriaršího exarchy západní Evropy a jmenován správcem ruských pravoslavných farností ve [[Finsko|Finsku]].
Roku 1978 jmenován zástupcem předsedy Oddělení vnějších církevních vztahů.
Od roku 1983 přednášel v rámci [[Aspirantura|aspirantury]] na Moskevské duchovní akademii.
 
Od 26. prosince 1984 arcibiskup smolenský a vjazemský, zbaven funkce rektora Leningradské duchovní akademie a semináře. Přeložení na provinční katedru sám podle některých zdrojů vysvětluje tím, že odmítl hlasovat roku 1980 proti rezoluci ústředního výboru Světové rady církví, jež odsoudila invazi sovětských vojsk do [[Afghánistán|Afghánistánu]], a také dalšími protináboženskými motivy sovětských úřadů.
V dubnu 1989 byl jeho titul změněn na „smolenský a kaliningradský“.
 
14. listopadu 1989 byl jmenován předsedou Oddělení vnějších církevních vztahů Moskevského patriarchátu, stálým členem Svatého synodu.
Od roku 1990 předseda komise Svatého synodu pro obnovu nábožensko-morální výchovy a [[filantropie]], člen Synodální biblické komise.
25. února 1991 vysvěcen na metropolitu.
 
== Patriarší zástupce ==
6. prosince 2008, druhý den po smrti patriarchy Alexije II., byl na zasedání Svatého synodu pod předsednictvím metropolity petrohradského a ladožského Vladimira (Kotljarova) tajným hlasováním zvolen na patriarší stolec.
Téhož dne po ukončení celonoční [[vigilie]] v moskevském chrámu Krista Spasitele sloužil spolu s arcijereji – stálými členy Svatého synodu – [[Panychida|panychidu]] za patriarchu Alexije II.
 
10. prosince 2008 stanul v čele Svatým synodem Ruské pravoslavné církve vytvořené komise RPC pro přípravu arcijerejského a místního církevního sněmu, jež byly stanoveny na konec ledna 2009. Členy se stalo 17 arcijerejů, 10 kleriků a dva laici.
29. prosince 2008 v odpovědi na otázku novinářů v Moskvě prohlásil, že se staví ''„kategoricky proti jakýmkoli reformám“'' v církvi.
30. prosince 2008 na setkání se studenty Sretěnské duchovní akademie (Sretěnský klášter) vyjádřil myšlenku, že obrovský problém církevního života před revolucí spočíval v tom, že se nepodařilo vytvořit silnou pravoslavnou inteligenci, o níž snil Antonij (Chrapovickij), později moskevským patriarchátem zakázaný nejvyšší hierarcha Ruské pravoslavné církve v zahraničí.
15. ledna 2009 se konala nominace delegátů na Místní církevní sněm, stanovený na konec ledna téhož roku, seznam kandidátů byl diskutován v médiích.
28. ledna telegramem blahopřál zvolenému patriarchovi papež Benedikt XVI. Blahopřání novému nejvyššímu představiteli Ruské pravoslavné církve adresovali rovněž mnozí náboženští i političtí lídři z celého světa.
 
1. února 2009 se konala [[intronizace]] metropolity Kirilla během [[liturgie]] v chrámu Krista Spasitele. Účastnil se jí patriarcha alexandrijský Theodoros II., jenž Kirilla pozdravil v [[Ruština|ruštině]], a také nejvyšší představitelé některých autokefálních církví: arcibiskup albánský Anastasius, metropolita všeho Polska Sawa, metropolita Českých zemí a Slovenska Kryštof.
 
== Patriarchát ==
* Тайна покаяния. Великопостные проповеди. 2001–2011 (Moskva 2011)
 
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat|Patriarch Kirill I}}
{{Posloupnost|co=[[Patriarcha Moskevský a celé Rusi]]
|kdy= od [[2009]]
| předchůdce =[[Alexij II.]]
| nástupce = dosud ve funkci}}
{{Autoritní data}}
 
{{Portály|Křesťanství|Rusko}}