Kirill (patriarcha moskevský): Porovnání verzí

| podpis =Patriarch Kirill signature.svg

'''Patriarcha Kirill''' světským jménem Vladimir Michajlovič Gunďajev (* [[20. listopad|20. listopadu]] [[1946]] [[Petrohrad|Leningrad]]) je [[Rusko|ruský]] náboženský činitel, biskup [[Ruská pravoslavná církev|Ruské pravoslavné církve]], od 1. února 2009 [[Patriarcha moskevský a celé Rusi|patriarcha moskevský a veškeré Rusi]], nejvyšší představitel [[Ruská pravoslavná církev|Ruské pravoslavné církve]], úřadující [[archijerej]] Moskevské [[eparchie]].

Do zvolení patriarchou byl [[Metropolita|metropolitou]] smolenským a kaliningradským (na smolenské katedře od 26. prosince 1984); od 14. listopadu 1989 do 1. února 2009 nejvyšší představitel synodálního Oddělení vnějších církevních vztahů (OVCS) a stálý člen Svatého synodu.

27. ledna 2009 byl Místním sněmem [[Ruská pravoslavná církev|Ruské pravoslavné církve]] zvolen za patriarchu moskevského a veškeré Rusi.

Podle některých údajů je etnický [[Mordvinci|Mordvinec]]. Je známo, že Kirillovi předci z otcovy strany pocházeli ze vsi Obročnoje (dnes Ičalkovský okres) a příjmení Gunďajev je mordvinského původu – kromě toho patriarcha ve svých rozhovorech často nazýval [[Mordvinsko]] svou malou vlastí.

O svém dědovi z otcovy strany vyprávěl: ''„Můj děda byl pozoruhodný člověk. Prošel čtyřicet sedm vězení a sedm vyhnanství, byl vězněn téměř třicet let a byl jedním z prvních vězňů na Solovkách. Pracoval jako strojvedoucí na železnici do [[Kazaň|Kazaně]] a seděl jen proto, že bojoval proti „obrodnému hnutí“, jež bylo svého času inspirováno [[Čeka|Čekou]] a poté [[NKVD]] za účelem likvidace církve.“''

Otec byl kněz Michail Vasiljevič Gunďajev (18. ledna 1907 – 13. října 1974). Roku 1926 nastoupil na Vyšší teologické kurzy v [[Petrohrad|Leningradě]], po jejichž absolvování se „dostal do hledáčku orgánů státní bezpečnosti“, sloužil dva roky v Rudé armádě, roku 1933 absolvoval strojní průmyslovku a nastoupil na Leningradskou průmyslovou vysokou školu. Brzy však byl zatčen, obviněn z politické neloajality a 25. února 1934 odsouzen na tři roky do nápravných pracovních táborů na [[Kolyma|Kolymě]]. 9. března 1947 byl vysvěcen na diákona, 16. března téhož roku pak byl metropolitou leningradským Grigorijem (Čukovem) vysvěcen na [[Jerej|jereje]] chrámu Smolenské ikony Bohorodičky na [[Vasiljevský ostrov|Vasiljevském ostrově]]. Od roku 1951 působil při chrámu Proměnění Páně, kde záhy začal plnit povinnosti pomocníka představeného pro [[Bohoslužba|bohoslužby]]. Roku 1960 byl ustanoven představeným chrámu [[Alexandr Něvský|Alexandra Něvského]] v Krasném Sele, poté Serafimovského chrámu a roku 1972 představeného chrámu sv. Mikuláše na Velké Ochtě.

Matka Raisa Vladimirovna Gunďajevová (7. listopadu 1909 – 2. listopadu 1984, rodným jménem Kučinová) pracovala jako učitelka [[Němčina|němčiny]]. Oba rodiče jsou pohřbeni na Bolšeochtinském hřbitově v [[Petrohrad]]ě.

3. dubna 1969 byl metropolitou leningradským a novgorodským Nikodimem (Rotovem) postřižen na mnicha a dostal mnišské jméno Kirill. 7. dubna téhož roku byl týmž metropolitou vysvěcen na [[Hierodiakon|hierodiakona]] a 1. června na [[Hieromonach|hieromonacha]].

Roku 1970 absolvoval s vyznamenáním Leningradskou duchovní akademii s titulem kandidáta [[bohosloví]] ([[disertace]] na téma „Formování„''Formování a vývoj církevní hierarchie a učení pravoslavné církve o milosti“''), zůstal zde jako profesorský stipendista, vyučoval [[Systematická teologie|dogmatickou teologii]] a pracoval jako pomocník inspektora.

12. září 1971 byl zvolen [[Archimandrita|archimandritou]].

Od roku 1971 představitel [[Moskevský patriarchát|Moskevského patriarchátu]] při [[Světová rada církví|Světové radě církví]] v [[Ženeva|Ženevě]].

26. prosince 1974 se ve věku 28 let stal rektorem Leningradské duchovní akademie a Leningradského duchovního semináře, kde vytvořil zvláštní regentskou třídu pro dívky a kde se rovněž zabýval výukou [[Tělesná výchova|tělesné výchovy]].

14. března 1976 vysvěcen na biskupa vyborského, [[Vikář|vikáře]] leningradské eparchie. [[Chirotonie|Chirotonii]] v chrámu sv. Trojice kláštera sv. Alexandra Něvského vykonali metropolité: leningradský Nikodim (Rotov), kyjevský Filaret (Děnisenko), tulský Juvenalij (Pojarkov), arcibiskup dmitrovský Vladimir (Sabodan), biskupové penzenský Melchisedek (Lebeděv), tichvinský Meliton (Solovjov), kurský Chrizostom (Martiškin).

12. října 1978 zproštěn funkce zástupce patriaršího exarchy západní Evropy a jmenován správcem ruských pravoslavných farností ve [[Finsko|Finsku]].

Od roku 1983 přednášel v rámci [[Aspirantura|aspirantury]] na Moskevské duchovní akademii.

Od 26. prosince 1984 arcibiskup smolenský a vjazemský, zbaven funkce rektora Leningradské duchovní akademie a semináře. Přeložení na provinční katedru sám podle některých zdrojů vysvětluje tím, že odmítl hlasovat roku 1980 proti rezoluci ústředního výboru Světové rady církví, jež odsoudila invazi sovětských vojsk do [[Afghánistán|Afghánistánu]], a také dalšími protináboženskými motivy sovětských úřadů.

Od roku 1990 předseda komise Svatého synodu pro obnovu nábožensko-morální výchovy a [[filantropie]], člen Synodální biblické komise.

Téhož dne po ukončení celonoční [[vigilie]] v moskevském chrámu Krista Spasitele sloužil spolu s arcijereji – stálými členy Svatého synodu – [[Panychida|panychidu]] za patriarchu Alexije II.

29. prosince 2008 v odpovědi na otázku novinářů v Moskvě prohlásil, že se staví ''„kategoricky proti jakýmkoli reformám“'' v církvi.

1. února 2009 se konala [[intronizace]] metropolity Kirilla během [[liturgie]] v chrámu Krista Spasitele. Účastnil se jí patriarcha alexandrijský Theodoros II., jenž Kirilla pozdravil v [[Ruština|ruštině]], a také nejvyšší představitelé některých autokefálních církví: arcibiskup albánský Anastasius, metropolita všeho Polska Sawa, metropolita Českých zemí a Slovenska Kryštof.