Kozáci: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Původ: - kdo jsou vůbec postsovětští historici? historici v postsovětských zemích nebo historici, kteří vyznávají nějaký postsovětismus? |
sloučeny články Ruští kozáci a Ukrajinští kozáci podle návrhu a diskuse, malé úpravy značka: možné subjektivní formulace |
||
Řádek 1:
{{Různé významy|tento=obyvatelstvu jihoruských stepí|druhý=ostatních významech slova|stránka=Kozák}}
[[Soubor:Ilja Jefimowitsch Repin - Reply of the Zaporozhian Cossacks - Yorck.jpg|
▲[[Soubor:Ilja Jefimowitsch Repin - Reply of the Zaporozhian Cossacks - Yorck.jpg|right|thumb|''[[Odpověď záporožských kozáků sultánovi Mehmetovi IV|Záporožští kozáci píší dopis tureckému sultánovi]].'' <br />[[Ilja Jefimovič Repin|Ilja Repin]] ([[1880]]-[[1891]])]]
'''Kozáci''' ([[Ruština|rusky]] ''казаки'', [[Ukrajinština|ukrajinsky]] ''козаки'') byli svobodní obyvatelé [[Ukrajina|ukrajinských]] a [[Rusko|jihoruských]] stepí, zemědělci a válečníci, kteří mluvili východoslovanskými jazyky. Existovalo několik místních kozáckých svazů či vojsk, z nichž nejvýznamnější byli [[donští kozáci|donští]] a [[záporožští kozáci]]. Velitel kozáckého vojska či spíše vůdce kozáků je [[ataman]].
Kozáckou tradici z velké části potlačil [[Sovětský svaz|sovětský režim]]. Kozácké populace například byly těžce postiženy uměle vyvolaným [[Hladomor na Ukrajině|hladomorem]] počátkem 30. let 20. století
== Název ==
Slovo ''kozák'' ([[Ruština|rusky]] ''казак''; [[Ukrajinština|ukrajinsky]] ''козак'') s největší pravděpodobností pochází z totožného turkického slova ''kazak'' a znamená „svobodný člověk“, nebo také „dobrodruh“<ref>[http://www.etymonline.com/index.php?term=Cossack Cossack], etymonline.com</ref> a plně se tak shoduje s kazašským názvem příslušníka národa [[Kazachové|Kazachů]], tj. ''казак''.
Jiní spojují [[Ruština|ruský]] název ''казаки'' s názvem [[Chazaři|Chazarů]]
První ruské písemné zmínky o kozácích jsou z ruských letopisů a kronik z let [[1395]] a [[1444]]. V obou se zmiňují jako samostatná vojenská vrstva společnosti.
[[Soubor:Kubanskie kazaki 2.jpg|náhled|Kubáňští kozáci]]
== Původ ==
Etnický původ kozáků má dvě teorie. První hovoří o uprchlých [[Rusko|ruských]] a [[Ukrajina|ukrajinských]] [[Nevolnictví|nevolnících]] a dezertovaných [[Tatar]]ech. Tuto teorii uvedli v život sovětští historici.{{Fakt/dne|20110428182757}} Komunistická vláda potřebovala prokázat, že kozáci nejsou samostatným etnikem, ale pouze společenskou vrstvou, která požívá neoprávněných výhod. Někteří postsovětští historici{{Kdo?}} tuto teorii účelově udržují při životě i nadále. Jinak by totiž likvidace kozáků prováděná bolševickou vládou (''raskazačivanie'') naplňovala všechny znaky definice [[Genocida|genocidy]]. ▼
[[Soubor:Chaika viyskova Boplan 1660.png|thumb|[[Čajka (loď)|Čajka]], loď záporožských kozáků, kresba z roku 1660]]▼
▲První hovoří o uprchlých [[Rusko|ruských]] a [[Ukrajina|ukrajinských]] [[Nevolnictví|nevolnících]] a dezertovaných [[Tatar]]ech. Tuto teorii uvedli v život sovětští historici.{{Fakt/dne|20110428182757}} Komunistická vláda potřebovala prokázat, že kozáci nejsou samostatným etnikem, ale pouze společenskou vrstvou, která požívá neoprávněných výhod. Někteří postsovětští historici{{Kdo?}} tuto teorii účelově udržují při životě i nadále. Jinak by totiž likvidace kozáků prováděná bolševickou vládou (''raskazačivanie'') naplňovala všechny znaky definice [[Genocida|genocidy]].
Podle druhé teorie, již zastávali např. významní sovětští historikové [[Lev Gumilev]] či [[Valerij Šambarov]], pocházejí kozáci etnicky především z Polovců ([[Kumáni|Kumánů]]), [[Pečeněhové|Pečeněgů]], [[Baškirové|Baškirů]], [[Oghuzské jazyky|Oghuzů]] a dalších kočovných kmenů [[Turkické národy|turkického původu]].
S kuriózní teorií přišel počátkem 20. století historik [[Jevgraf Savelev]], který původ kozáků odvozoval od středověkých říčních pirátů uškunniků, kteří byli varjažského původu a v 11.
Podle současných výzkumů je nejpravděpodobnější, že na formování kozáků měli podíl turkičtí [[Kočovník|kočovníci]] v oblasti [[Divoká pole|Divokých polí]], kteří zde pod vlivem Slovanů začali přecházet k usedlému způsobu života a zemědělství.{{Fakt/dne|20110428182757}} Podíl na formování kozáků měli rovněž uprchlí nevolníci z Ruska a Polska, kteří se v těchto komunitách usazovali.
== Osídlení ==▼
▲[[Soubor:Chaika viyskova Boplan 1660.png|
Původní osídlení kozáků bylo v povodí [[Don]]u, kde sídlilo donské vojsko, a také v povodí [[Dněpr]]u (na území dnešní [[Ukrajina|Ukrajiny]]), tzv. [[Záporožská Sič]], kde sídlili záporožští kozáci, odlišní od ostatních skupin oděvem, účesem i výzbrojí. Šlo o oblasti sahající od středního toku [[Volha|Volhy]] přes linii městských pevností jedoucí od [[Rjazaň|Rjazaně]] k [[Tula|Tule]]. S rozšiřováním carské moci se spolu s hranicemi postupovali na jih a východ. V době svého největšího rozmachu, v době od 16. do 19. století, utvořili několik center, největší z nich byly na řekách [[Ural (řeka)|Jaiku]], [[Don]], [[Kubáň]] a [[Těrek]]. Další významná kozácká vojska byla z okolí [[Astrachaň|Astrachaně]] a [[Orenburg]]u. Kubáňští kozáci pocházející z [[Ukrajina|Ukrajiny]], byli z dněperského ostrova [[Chortycja]] u [[Záporoží]] přesídleni carevnou [[Kateřina II. Veliká|Kateřinou Velikou]] na [[Kubáň]], čímž mělo být ukončeno jejich nepřátelství s Poláky. Kozáci pro carské [[Rusko]] od počátku 16. století získali prakticky celou [[Sibiř]] a dále pak [[Aljaška|Aljašku]] a vytvořili pak 17 dalších kozáckých vojsk. Z nově vzniklého Sibiřského kozáckého vojska se později oddělilo Semirečenské vojsko v [[Kyrgyzstán]]u v [[Turkestán]]u, [[Zabajkalské kozácké vojsko|Zabajkalské]], [[Amurské kozácké vojsko|Amurské]] a [[Ussurijské kozácké vojsko|Ussurijského vojsko]]. Menší oddíly byly i v [[Krasnojarsk]]u, [[Irkutsk]]u a na řece [[Jenisej]].
== Historie ==
Ve 14.
[[Soubor:Донской козакъ 1821 года.jpeg|thumb|right|200px|Donský kozák okolo roku 1821.]]▼
▲Ve 14.-15. století se začaly ve [[step]]ích oblasti Divokých polí usazovat v rámci vládnoucí [[Zlatá Horda|Zlaté Hordy]] kočovné turkické kmeny a zakládaly zde osady. Jejich živobytí do značné míry bylo založeno na loupeživých výpravách do Rusi. Známý tím byl i později např. tatarský [[Krymský chanát]]. Od 15. století až do jeho porážky a obsazení Ruskem roku 1783 bylo Tatary z Krymského chanátu odvlečeno a prodáno do otroctví v [[Osmanská říše|Osmanské říši]] okolo 3 milionů obyvatel východní Evropy,<ref>[http://zpravy.idnes.cz/obavane-tatary-vyhnal-z-krymu-stalin-na-spravedlnost-cekaji-dodnes-1fw-/zahranicni.aspx?c=A101130_204354_zahranicni_vel Obávané Tatary vyhnal z Krymu Stalin, na spravedlnost čekají dodnes]. iDNES.cz, 1. prosince 2010.</ref> především Ukrajinců a Rusů, ale také Bělorusů a Poláků, a rozsáhlé oblasti jihoruských a ukrajinských stepí zůstaly vylidněny. Proto na obranu proti nim ruská knížata zakládala pevnosti (rusky ''stanicy''), kde usazovala a platila část z turkického vojska, která nepodléhala, vzpírala se nadvládě chánů, byli svobodní (turkicky ''kazak''). Kozáci se formovali do válečnických skupin na obranu před nájezdy Tatarů, [[Nogajci|Nogajců]], [[Kalmykové|Kalmyků]] a dalších kočovných etnik.
Sami kozáci však prováděli nájezdy proti krymským Tatarům, Osmanské říši a [[Persie|Persii]], na nichž získávali kořist a otroky. Záporožští kozáci na svých čajkách na počátku 17. století vyplenili turecký [[Trabzon]] a dokonce i předměstí [[Istanbul]]u, zatímco donští kozáci pod velením [[Stěnka Razin|Stěnky Razina]] vyplenili perská města na pobřeží Kaspického moře a osvobodili řadu křesťanských otroků. Jako svobodní ale přijímali pod svou ochranu i uprchlé rolníky [[Slované|slovanského]] původu, kteří se chtěli vymanit z postavení [[Nevolnictví|nevolníků]] a přijímali je do svých řad. Tak se postupně poruštili (jde o starou ruštinu, běloruštinu, ukrajinštinu, společnou oblasti dnešních východoslovanských zemí). Až do pol. 17. stol. měli na Rusi nevolníci právo svobodného stěhování ve dvou podzimních týdnech (konec září, počátek října) a využívali tohoto práva často právě odchodem mezi kozáky. O tuto výsadu rolníky připravil car [[Alexej Michajlovič]] roku 1649, ilegální útěky ale pokračovaly nadále.
[[Soubor:Pochod Chmielnickiego.jpg|náhled|Postup společného kozáckého-tatarského vojska]]
V pramenech jsou kozáci poprvé zmíněni roku 1444, kdy chránili Pereslav Záleský před nájezdem [[Tataři|Tatarů]], tehdy to však patrně nebyli stepní jezdci, podle pramenů přijeli k městu na člunech a bojovali sekerami. Roku [[1572]] polský král [[Zikmund II. August]] vydal příkaz k sepsání seznamu registrovaných kozáků. Tento první seznam obsahoval asi 300 jmen. První kozáci dostali od [[Polsko|polského státu]] za svou službu peníze. Opatřil jim i oděv a výstroj. Ponechal jim samosprávu a samostatný [[soud]]. Během vlády [[Štěpán Báthory|Štěpána Báthoryho]] v roce [[1578]] se počet registrovaných kozáků rozrostl na 600. Kozákům byla přenechána zpráva nad městem Terechtemirov u Perejaslavli spolu s nedalekým klášterem. Ve městě byla umístěna kozácká zbrojnice a nemocnice. [[Rzeczpospolita]] tak získala skvělé bojovníky na ochranu svých jižních hranic před útoky Osmanské říše a jejích spojenců.
=== Kozáci v rámci polsko-litevského státu ===
V následujícím období získalo jejich vojenské umění dobrou pověst, kozácké jednotky si začaly najímat i západoevropské země. Kozáci žijící na [[Ukrajina|Ukrajině]] v okolí řeky [[Dněpr]] se soustředili kolem města [[Záporoží]], kde vytvořili svou největší pevnost zvanou [[Záporožská Sič]]. Kolem roku [[1530]] se tato [[sič]] stala jejich centrem. Zde sídlil ''[[koš (kozácký samosprávný orgán)|koš]]'', což byl jejich hlavní a nejvyšší samosprávný orgán, jehož velitel byl volen na jeden rok a nazýval se ''košový ataman'' nebo prostě ''košový''{{Doplňte zdroj}}. Volila ho ''rada siče'' skládající se ze ''stařešinů'', což byl kozácký ekvivalent důstojníků. Taková svérázná kozácká republika existovala na Záporožské Siči do roku [[1654]].
Kozáci se formálně dělili na ''kureny'', jakési jednotky, kterých bylo dohromady nejvíce 38. Nižším stupněm ve vojenské hierarchii byl ''polk'' ([[pluk]]). Ten se dále dělil na ''sotni'' ([[Setnina|setniny]]), nebo [[rota|roty]] a ještě nižší ''stance'' (obce). Kozáci vedli aktivní boj proti jinověrcům, kterými pro ně byli zejména [[Krymští Tataři|krymští Tataři]], [[Turci]], polští a litevští [[Katolická církev|katolíci]], [[Židé]] i ostatní zejména západoevropští přistěhovalci na Ukrajině. Záporožská Sič tak sehrála významnou roli při formování [[Ukrajinci|ukrajinského národa]] a v jeho boji za samostatnost v [[16. století|16.]]–[[18. století]].
[[Rzeczpospolita]] zprvu využívala kozáků jako vojsko, a do jejich vnitřních záležitostí příliš nezasahovala, což kozákům velmi vyhovovalo. Litevská a polská [[šlechta]] však od [[17. století]] začala zabírat jejich území a nedbaje na jejich statut samostatného svobodného obyvatelstva, dělala z nich své poddané. Registrovaných kozáků se pokoušela využít k potlačení ukrajinského národního hnutí. Kozáckým velitelům byly udělovány šlechtické tituly, ani to však nepomohlo a jednotky registrovaných kozáků často přecházely k povstalcům. Začátkem 17. století proběhlo několik krvavých kozáckých povstání. Největší z nich vedl [[Bohdan Chmelnický]] v letech [[1648]]–[[1654]]. V [[1649]] povolil polský král Chmelnickému zvýšit počet registrovaných kozáků na 40 tisíc, ale již roku [[1651]] po Berestecké bitvě se musel jejich počet snížit na 20 tisíc. Povstání se velkou měrou podílelo na kolapsu [[Republika obou národů|Republiky obou národů]]. Po Perejaslavské radě v roce [[1654]] se levobřežní [[Ukrajina]] poprvé spojila s [[Ruské impérium|Ruským carstvím]], tehdy byl sestaven i poslední seznam registrovaných kozáků. Nacházelo se v něm 60 tisíc jmen. Kozácko-ruská jednota však nevydržela dlouho, neboť i ruští caři se pokoušeli omezit kozáckou samostatnost.
V 19. stol. se kozáci, kteří udržovali jediní profesionální stálou bojovou pohotovost, stali de facto páteří carské armády a označení kozák se v době carského režimu stalo takřka synonymem pro vojáka. To však není přesné, v carském Rusku byli kozáci elitní složkou armády, podobně jako "britští" [[Gurkhové]], rovněž tradičně bojovný národ.▼
===
V polovině [[16. století]] bojovali kozáci ve vojsku [[Ivan IV. Hrozný|Ivana IV. Hrozného]] při dobývání [[Kazaň|Kazaně]] a [[Astrachaň|Astrachaně]]. Právě Ivan pak kozákům potvrdil právo svobodného života, výměnou za povinnost ochrany hranic [[Rusko|ruského]] státu, přiznal kozákům i žold ve formě zbraní a zlata, který byl ale vyplácen nepravidelně. Kozáci tak v [[Ruské impérium|Rusku]] plnili v 16. a 17. století zejména funkci ochrany hranic a příhraničních oblastí před nájezdy [[Tataři|Tatarů]] a [[Nogajská horda|Nogajců]]. Později pomáhali při podmaňování [[Sibiř]]e, [[Kavkaz]]u a [[Dálný východ|Dálného východu]]. Dobývání Sibiře započal na sklonku 16. století kozácký ataman [[Jermak Timofějevič]], když porazil [[Kučum|Kučuma]], chána [[Tataři|Sibiřských Tatarů]]. Postup kozáků na východ probíhal velice rychle. Roku 1632 založil kozák [[Petr Ivanovič Beketov|Pjotr Beketov]] pevnost [[Jakutsk]] a tím otevřel cestu k obsazení východní Sibiře. V roce [[1645]] kozák Vasilij Pojarkov proplul po řece [[Amur]] do [[Ochotské moře|Ochotského moře]], kde objevil Severní [[Sachalin]] a následně se vrátil do [[Jakutsk]]a. Další ruský kozák [[Semjon Ivanovič Dežňov]] přeplaval z ústí řeky [[Kolyma|Kolymy]] v [[Severní ledový oceán|Severním ledovém oceánu]] do řeky [[Anadyr]] v [[Tichý oceán|Tichém oceánu]] a objevil průliv mezi [[Asie|Asií]] a [[Aljaška|Aljaškou]]. [[Kamčatka (poloostrov)|Kamčatku]] prozkoumal a obsadil v letech [[1697]]–[[1699]] kozák [[Vladimir Vasiljevič Atlasov]], neblaze proslulý svou hrabivostí a brutalitou.
Nejstarším kozáckým vojskem je vojsko Donské, doložené již v 16. století. Po dohodě s cary rozšiřovali hranice [[Ruské impérium|Ruské říše]] a chránili její hranice. Tak vznikala nová vojska (jaické vojsko, volžské vojsko, [[Zabajkalské kozácké vojsko|amurské vojsko]], [[Ussurijské kozácké vojsko|ussurijské vojsko]], apod.). Tato vojska postupně utvořila jejich současné rozdělení. V 16. a 18. století se kozáci značnou měrou podíleli na povstáních proti carskému režimu, zejména pod vedením atamanů [[Ivan Bolotnikov|Ivana Bolotnikova]], [[Stěnka Razin|Stěnky Razina]], [[Kondrat Bulavin|Kondrata Bulavina]], [[Ivan Mazepa|Ivana Mazepy]] a [[Jemeljan Pugačov|Jemeljana Pugačova]]. ▼
V [[17. století|17.]] a [[18. století|18. století]] se ruské kozáctvo podílelo velkou měrou na dvou povstáních a útocích proti [[Ruské impérium|Ruskému carství]]. Z jeho řad vzešli mnozí organizátoři kozáckých a rolnických povstání, jako například [[Stěnka Razin]] a [[Jemeljan Pugačov]]. Kozáci mají podíl na událostech tzv. [[Smuta|smutné doby]] počátkem 17. století. Podporovali [[Lžidimitrij I.|Lžidimitrije I.]] a tvořili podstatnou část jeho armády. Měli velký význam při zvolení [[Michal III.|Michala III.]] za cara. Roku [[1671]], po porážce povstání [[Stěnka Razin|Stěnky Razina]], se ruskému carovi [[Alexej I. Michajlovič|Alexeji]] podařilo dostat kozáky pod kontrolu. Z dobrovolných spojenců se tak stali carskými poddanými. Do jejich organizace stále více zasahovala [[car]]ská moc, která ji do konce 17. století začala upravovat v souladu s vlastní administrativou. Od roku [[1721]] spadali kozáci pod Vojenské kolegium, které bylo jakýmsi předchůdcem Ruského ministerstva obrany. V tomtéž roce [[Petr I. Veliký]] pozastavil volbu atamanů kozáků a nařídil jejich výběr carskou mocí. Po likvidaci Pugačovova povstání v roce [[1775]] během panování [[Kateřina II. Veliká|Kateřiny II.]] byly zlikvidovány i poslední prvky kozácké [[autonomie]]. V [[1798]] byly kozácké hodnosti nahrazeny armádními, kozáčtí stařešinové probrali důstojnické hodnosti a dostali šlechtické tituly.
▲[[Soubor:Донской козакъ 1821 года.jpeg|
▲V [[19.
=== Donské vojsko ===
▲Nejstarším kozáckým vojskem je vojsko Donské, doložené již v 16. století. Po dohodě s cary rozšiřovali hranice [[Ruské impérium|Ruské říše]] a chránili její hranice. Tak vznikala nová vojska (jaické vojsko, volžské vojsko, [[Zabajkalské kozácké vojsko|amurské vojsko]], [[Ussurijské kozácké vojsko|ussurijské vojsko]], apod.). Tato vojska postupně utvořila jejich současné rozdělení. V 16. a 18. století se kozáci značnou měrou podíleli na povstáních proti carskému režimu, zejména pod vedením atamanů [[Ivan Bolotnikov|Ivana Bolotnikova]], [[Stěnka Razin|Stěnky Razina]], [[Kondrat Bulavin|Kondrata Bulavina]], [[Ivan Mazepa|Ivana Mazepy]] a [[Jemeljan Pugačov|Jemeljana Pugačova]]. Po dohodě s [[Petr I.|Petrem I.]] se kozácká území stala řádnou součástí [[Ruské impérium|Ruské říše]], se zachováním značné míry [[autonomie]]. V průběhu dalších staletí byla tato autonomie oklešťována. Např. volení atamani (''vybornye atamany'') byli nahrazováni atamany dosazenými z [[Moskva|Moskvy]] či [[Sankt Petěrburg]]u (''nakaznye atamany'').
=== Záporožské vojsko ===
[[Soubor:Sergiy Vasylkivskiy- Cossack.jpg|náhled|Pěšák záporožského vojska, 17.–18. století]]
Jinou, ale obdobnou, historii má Záporožské vojsko, které se formovalo v oblasti Ukrajiny, ovládané [[Rzeczpospolita|polsko-litevským státem]]. Záporožci, žijící v oblasti dolního toku Dněpru, od 15. stol. bránili expanzi polských králů, litevských knížat a [[Řád německých rytířů|německých rytířů]] do ukrajinských stepí. V 16. stol. se stali součástí
Záporožský ataman [[Kosťa Hordienko]] spolu s atamanem [[Ivan Stěpanovič Mazepa|Mazepou]] se spojili se [[Švédsko|Švédy]] a bojovali proti [[Ruské impérium|Rusku]] v [[Severní válka|Severní válce]]. Proto byla roku [[1709]] na rozkaz [[Petr I. Veliký|Petra Velikého]] jejich [[sič]] zlikvidována – záminkou bylo povstání atamana [[K. A. Bulavin]]a. Kozáci ze siče ve velkém množství uprchli na území [[Krymský chanát|Krymského chanátu]], odkud se vrátili až v roce [[1734]]. Brzy vytvořili novou Sič, ale i ta byla nakonec roku [[1775]] carskou mocí zlikvidována, čímž na [[Ukrajina|Ukrajině]] zanikla kozácká [[autonomie]].
Mezi lety [[1650]]–[[1765]] Záporožci spoluorganizovali s ruským carstvím v řídce osídleném Ostrožském, Charkovském, Aktyrském, Sumském a Iziumském regionu svobodné kozácké osady. Jejich [[autonomie]] se udržela do [[28. červenec|28. července]] [[1765]], kdy ji dekretem zrušila [[Kateřina II. Veliká|Kateřina Veliká]]. Kozácké jezdecké jednotky přeměnily na [[husar]]y, kteří se stali součástí pravidelné carské armády. ''Stařešinové'' dostali automaticky [[šlechta|šlechtický]] titul a důstojnickou hodnost. Kozáci, kteří tak neučinili, byli odsunuti z [[Polsko|polské]] hranice směrem na východ. Přesídlením záporožských kozáků do podhůří [[Kavkaz]]u do okolí řeky [[Kubáň (řeka)|Kubáň]] vzniklo koncem 18. století [[Kubáň]]ské vojsko.
=== Po převratu ===
Řádek 55 ⟶ 63:
Zároveň již po [[Komunistická strana Sovětského svazu|bolševickém]] převratu přešla část kozáků vedená atamanem [[Semjon Michajlovič Buďonnyj|Buďonným]] (později [[maršál]] [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]) k [[Komunistická strana Sovětského svazu|bolševikům]], pod příslibem, že [[Komunistická strana Sovětského svazu|bolševici]] předají jejich kmenu půdu a statky, kdysi patřící velkostatkářům.
Když [[Adolf Hitler|Hitler]] zaútočil na [[Sovětský svaz]], většina kozáků i přes [[antikomunismus]] a částečné sympatie k carskému režimu vstoupila do [[Rudá armáda|Rudé armády]].
== Vojenský význam ==
Z vojenského hlediska byli kozáci univerzálním druhem vojska. Vojenští odborníci je uznávali jako nejlepší lehké jezdectvo, vynikající na obchvatné manévry a útoky na týl nepřítele – tedy specifické operace, kde se plně využívala jejich rychlost ve spojení s přesným manévrováním nesemknutých formací, což bylo zvláště efektivní v boji s [[Evropa|evropskými]] armádami. To potvrdili během [[Severní válka|severní]] a [[Sedmiletá válka|sedmileté války]], jakož i během italského a švýcarského pochodu [[Alexandr Vasiljevič Suvorov|Alexandra Suvorova]]. Významnou měrou se podepsaly na výsledku partyzánské války proti [[Napoleon Bonaparte|Napoleonovi]] v roce [[1812]]. Bez kozáckých [[šavle|šavlí]] by se neobešla žádná rusko-turecká válka v 18. a 19. století.
Podle zákona z roku [[1875]] trvala kozácká služba 20 let. Začínala se ve věku 18 let. První tři roky navštěvoval kozák přípravnou třídu, čtyři roky sloužil v normální vojenské službě, osm v zlehčené službě a pět v záloze. Do služby každý přišel ve své uniformě, se střelnou i chladnou zbraní a jezdeckým koněm. Za přípravu, výcvik a vojenskou službu nesla odpovědnost kozácká Občina – [[Stanice (kozáci)|stanice]].
Koncem 19. století mezi kozáky stále převládal silný smysl pro soudržnost a nadřazenost, pramenící z jejich způsobu života, i loajalita k carské vládě. Proto byli často nasazováni na potlačení vzpour a nepokojů, zejména během rozsáhlých dělnických a rolnických nepokojů v [[1905]] a [[1906]]. Carská vláda se do značné míry opírala o jejich spolehlivost i na začátku [[20. století]], kdy jejich společnost a polofeudální vojenská služba byly do značné míry již překonané. Kozáci již nebyli natolik oslavováni ruskou armádou, která v nich viděla málo ukázněné a nedostatečně vycvičené vojenské jednotky. Jejich bojové oddíly se začaly využívat jako průzkumníci, vojenské spojky či předváděcí průvod. Když se začala v únoru [[1917]] [[Říjnová revoluce|revoluce]], kozáci rychle vystřízlivěli a připojili se k povstání. I když se do revoluce zprvu zapojilo jen málo kozáckých jednotek. Zběhnutí celé kozácké carské gardy (takzvaný ''Konvoi''), bylo velkým úderem pro cara [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláše II.]]
== Způsob života ==
[[Soubor:PG - Semireche Cossack.jpg|
Kozáci byli různorodé, převážně [[Slované|slovanské]] svobodné obyvatelstvo žijící na hranicích [[Moskevská Rus|Moskevské Rusi]], [[Litva|Litvy]], [[Polsko|Polska]] a [[tataři|tatarských]] chanátů, v řídce osídlených oblastech, daleko od státních center, přibližně mezi [[Dněstr]]em a [[Volha|Volhou]]. Po rozpadu [[Zlatá horda|Zlaté hordy]] toto obyvatelstvo pravděpodobně vzájemně splývalo a mísilo se s mnoha kočovnými kmeny. Kozáci tak žili v malých samostatných komunitách, přičemž často utvářeli vlastní ozbrojené jednotky nezávislé na okolních zemích. Vojenství mělo pro ně velký význam, byli většinou ve stavu permanentní války s okolními kočovnými národy. Válečná kořist byla jedním z jejich hlavních zdrojů obživy. Při jejich výpravách na [[Krym]] a [[Kavkaz]], do [[Osmanská říše|Turecka]] a [[Persie]], podnikali riskantní výpravy nejen po souši, ale i po moři. Používali při tom pouze lehké lodě, často dokonce pouze čluny vydlabané z kmenů stromů. Svou kořist dávali do společného kotle a přenechávali na starost pokladníkovi. Až po skončení výpravy uspořádali radu (''duvan''), na níž se kořist (''jasir'') rozdělila. Podíl závisel na zásluhách jednotlivce a jeho hodnosti, podíl po těch co zahynuli, dostali pozůstalí. Samostatný podíl dostávala [[Pravoslaví|pravoslavná církev]], z ukořistěných [[dělo|děl]] se odlévaly [[zvon]]y.
Kozácká [[samospráva]] a služba byly v úzké souvislosti s přerozdělováním půdy, která zajišťovala jejich obživu a byla tak základem jejich materiálních hodnot. Hlavním vlastníkem půdy byl stát, který jménem cara dával část půdy kozáckým vojskům, která si ji vykoupila vlastní krví. Část této půdy si kozácké vojsko nechávalo v záloze a zbytek přerozdělovalo jednotlivým stanicím. Ty znovu přerozdělovaly půdu mezi kozáky. Ti byli za doživotní užívání půdy a osvobození od placení daní povinni snášet vojenskou službu. Půdu udělovaly i kozácké šlechtě, v závislosti na jejich důstojnické hodnosti i dědičně. Tato půda se nesměla prodávat osobám nevojenského původu. V 19. století bylo zemědělství hlavním druhem hospodářství v kozáckých regionech, i když v různých oblastech existovaly určité odlišnosti – intenzivní [[rybolov]] v uralském, donském a ussurijském vojsku, [[myslivost]] v sibiřském, [[vinohradnictví]] a [[ovocnářství]] na Kavkaze a Donu. Byl to značný rozdíl a velký příklon k zemědělství oproti předchozím dobám, kdy v se donském vojsku na začátku 18. století podobná činnost mezi kozáky nemilosrdně trestala a upřednostňovalo se pastevectví a chov koní.
▲== Osídlení ==
== Hierarchie ==
Řádek 67 ⟶ 81:
== Rozdělení ==
[[Soubor:Russian cossacks in Paris streets in 1814.JPG|
Rozdělení kozáckých vojsk (v závorce rok oficiálního založení)
* Donské vojsko (1570)
* Kubáňské vojsko (1696)
Řádek 82 ⟶ 96:
Původní záporožské vojsko bylo po nezdařené vzpouře, vedené [[Jemeljan Pugačov|Jemeljanem Pugačovem]] v roce 1775, převedeno do nepravidelného jezdectva a později přesídleno na [[Turecko|tureckou]] hranici, kde vytvořilo základ kubáňského vojska. [[Ural]]ští a [[Orenburg|orenburští]] kozáci se rozhodující mírou podíleli na kolonizaci [[Sibiř]]e, zejména pod vedením atamana [[Timofej Jermak|Timofeje Jermaka]].
== Zbraně ==
[[Švédsko|Švédský]] král [[Gustav Adolf II.]] na návrh [[plukovník]]a Melchiora von Vurmbrandta a [[baron]]a Roberta Scotta zavedl v roce 1626 čtyřliberní (84 mm) kožená děla. Tato děla samozřejmě nebyla jen z kůže. Základ tvořila hlaveň z tenkého měděného či bronzového plechu dosahujícího tloušťky odpovídající čtvrtině kalibru děla. U konce komory byla tato hlaveň zesílená. Ústí hlavně svírala železná obruč a další obruče byly po celé délce hlavně. Vzdálenost mezi obručemi byla rovna kalibru zbraně. Další vrstvu tvořila prosmolená látka nebo provazy a koňské žíně. Celé to pak bylo obalené kůží namočenou v dehtu a sevřené ještě dvěma železnými obručemi s oky pro snazší přenášení. Dělo vážilo přibližně 48 kg a na lafetě ho snadno přemístil jeden kůň nebo dva lidé. Do koženého děla se nabíjely pouze olověné nebo kamenné projektily. V letech 1626–1630 se kožená děla zúčastnila několika bitev. Byla lehká a snadno se s nimi manipulovalo, ale měla několik zásadních nedostatků:
#Kvůli nízké tepelné vodivosti kůže se dělo zahřálo sice až po 8–10 výstřelech, ale bronzový nebo měděný vnitřek hlavně shořel. V kůži se pak tvořily otvory, které měly za následek velké množství nehod.
#Tato děla měla nedostatečnou mechanickou pevnost, což zásadně snižovalo jejich využití v boji.
Proto již v roce 1631 byla kožená děla ze švédské armády vyřazena. Některé z těchto zbraní se ale v různých podobách vyskytovaly i v polské armádě, a pak právě i u kozáků. Kozáci si velice zakládali na vysoké mobilitě své armády. Vzhledem k nízké hmotnosti byla kožená děla značně populární.
== Kozáci v první a druhé světové válce ==
[[Soubor:
Carská moc zpočátku využívala kozáků jako loajálního vojska při potlačování vzpour. Po vypuknutí [[
V roce [[1936]] byla zrealizována myšlenka zavést kozácké jednotky do [[Rudá armáda|Rudé armády]]. Kozáci v Rudé armádě byly jezdecké jednotky, které však jen velmi okrajově navazovaly na své předchůdce.
Během [[východní fronta (druhá světová válka)|Velké vlastenecké války]] se [[Adolf Hitler|Hitler]] snažil využít kozácké nespokojenosti s vládou bolševiků nejprve na Ukrajině. V roce 1942 se Němci dostali do kozáckých oblastí na jihu Ruska. Kozáci se znovu zachovali různě, mnozí se přidali k nacistům zejména na [[Don]]u, kde byly rány během združstevňování nejtvrdší. A Němci se zde pokusili si místní obyvatelstvo naklonit a vedli zde poměrně mírnou politiku.
[[Soubor:KubanCossacks1945.jpg|
Když počátkem roku [[1943]] začala z Kubáně a Donu německá vojska ustupovat, odešlo odtud s nimi spolu se svými rodinami několik desítek tisíc kozáků. Jejich počet v německé armádě nepřesáhl 20
Pravidelné kozácké jednotky Rudé armády se poprvé vyznamenaly [[Bitva před Moskvou|v bitvě před Moskvou]], kde operovaly v rámci sovětské [[Sovětská 5. armáda|5. armády]]. Kozácká [[20. jezdecká divize]], později přejmenovaná na [[Sovětský 2. gardový jezdecký sbor|2. gardový jezdecký sbor]], kterému velel generálmajor [[Lev Michajlovič Dovator|L. M. Dovator]], prorazila německou linii mezi [[Istra|Istrou]], [[Kubinka|Kubinkou]] a [[Možajsk]]em na styku německého [[VII. sbor Wehrmachtu|VII.]] a [[XI. sbor Wehrmachtu|XI. sboru]]
Jinde, kde se Němci chovali k obyvatelstvu krutě, však spontánně vznikaly kozácké partyzánské oddíly a kozácké obyvatelstvo se stavělo Němcům na odpor. Kozáci výrazně pomohli při obraně předpolí Kavkazu. V Rudé armádě od začátku války bojovalo 100
== Kozáci v současnosti ==
[[Soubor:Don Cossacks monument Luhansk.JPG|
Po válce byly kozácké jednotky spolu s jezdectvím ze Sovětské armády vyřazeny a kozáctvo jako ozbrojená složka prakticky zaniklo. Nezanikly však kulturní tradice kozáckého lidu. Během [[Perestrojka|perestrojky]] v druhé polovině [[80. léta 20. století|80. let]] se poměry v SSSR uvolnily, což dovolilo znovu vzniknout základům kozácké organizace, podobně jako byla známa z minulosti před [[Ruská občanská válka|Občanskou válkou]]. 28. až 30. [[červen|června]] [[1990]] byla na sjezdu kozáků v Moskvě vytvořena rada atamanů a zvolen první nový všesovětský ataman [[Alexandr Martynov]]. Zanedlouho na to začaly v bývalých kozáckých oblastech vznikat organizace, které sdružují kozácké komunity. V současnosti se taková samospráva rozvíjí ve všech oblastech, kde žijí kozáci. Na jihu Ruska kozáci fungují jako polovojenská organizace, která hlídkuje v ruských oblastech. Momentálně{{Kdy?}} se v ruské [[Státní duma|Dumě]] projednává zákon o kozácké státní službě.
Někteří donští kozáci, kteří žijí na obou stranách rusko-ukrajinské hranice a založili první stálá osídlení v [[Donbas]]u v 16. století na území tzv. [[Divoká pole|Divokých polí]],<ref>„''[http://books.google.cz/books?id=-h6r57lDC4QC&pg=PA135 Historical Dictionary of Ukraine]''“. Ivan Katchanovski, Zenon E. Kohut, Bohdan Y. Nebesio, Myroslav Yurkevich (2013). strana 135. ISBN 081087847X</ref> se v roce 2014 po vypuknutí [[Válka na východní Ukrajině|války na východní Ukrajině]] přidali na stranu proruských separatistů.<ref>
== Kozáci v literatuře a ve filmu ==
Řádek 119 ⟶ 139:
* {{cs}} [http://www.vojsko.net/index.php/armady/122-jednotky/975-kozacky-jezdecky-pluk-platov Kozácký jezdecký pluk Platov]
* {{cs}} [http://www.vojsko.net/index.php/armady/122-jednotky/974-kozacky-jezdecky-pluk-jungschulz Kozácký jezdecký pluk Jungschulz]
* {{cs}} [http://www.vojsko.net/index.php/armady/122-jednotky/972-kozacke-formace-1941-1943 Kozácké formace
* {{cs}} [http://zpravy.idnes.cz/pozapomenuty-zakrov-nepochopitelny-masakr-na-konci-valky-pam-/domaci.aspx?c=A110801_191014_domaci_brm Kozácký masakr v Čechách]
* {{ru}} [http://www.kazak-history.ru/ Historie ruského kozáctva]
* {{ru}} [http://www.cossackdom.com/enciclopedic/a.html Kozácký slovník]
{{Portály|Rusko|Ukrajina}}
[[Kategorie:Kozáci| ]]
Řádek 128 ⟶ 150:
[[Kategorie:Dějiny Ukrajiny]]
[[Kategorie:Dějiny Polska]]
[[Kategorie:Etnické skupiny na Ukrajině]]
| |||