Flamenco: Porovnání verzí

Dělí se na '''flamenco jondo''' (vážné, hluboké), '''flamenco chico''' (lehké) a '''flamenco intermedio''' (střední) a zahrnuje řadu tanců, počínaje vesnickými [[Sevillanas]] přes [[Alegría|Alegríu]], [[Bulería|Buleríu]], [[Tangos]], [[Soléá]] atd. Hlavními disciplínami jsou [[zpěv]], [[tanec]], hra na [[kytara|kytaru]] a rytmický doprovod, kterým je míněno tleskání a hra na [[cajón]] (čti kachón), což je perkusní nástroj připomínající dřevěnou bednu, na němž hráč sedí obkročmo. Pojem ''duende'', používaný pro nejvyšší extázi ve flamenkovém smyslu, znamená syrový citový prožitek. Týká se především výkonu zpěváka, který se v tradičnějším pojetí pokouší o výkřiky na hranici lidských možností.

Až do půli [[19. století]] bylo flamenco pouze součástí životního stylu španělských Gitanos, na profesionální úrovni začali umělci vystupovat až s příchodem [[romantismus|romantismu]], kdy se zvýšil zájem o exotickou tvář Španělska. Následoval „zlatý věk flamenca“, období [[kavárna|kaváren]] s flamenkovou produkcí vedlo k ničení původního stylu. Proti tomu se postavila skupina španělských [[intelektuál]]ůintelektuálů v čele se spisovatelem [[FrederikFederico García LorkaLorca|Federikem Garcíou Lorkou]] a skladatelem [[Manuel de Falla|Manuelem de Fallou]]. Ti roku [[1922]] zorganizovali v [[Granada|Granadě]] slavnou soutěž ve flamenkovém zpěvu, aby upozornili na umělecké hodnoty ničené kultury.

Nicméně flamenco se k vlastnímu sebeuvědomění postavilo čelem až v padesátých letech. Tehdy akcentovanému důrazu na tradici se pak v sedmdesátých letech vzepřely přední osobnosti nové vlny. Od té doby se flamenco žánrově rozvrstvuje, kombinuje své prvky s [[Pop music|popem]], [[rock]]em, [[jazz]]em, brazilskou hudbou, [[reggae]], [[hip hop]]em a všemi myslitelnými styly. O mezinárodní popularizaci a následné zakořenění stylu v mnoha zemích světa se nejvíce zasloužili kytarista [[Paco de Lucia]], [[Camarón de la Isla]] – zpěvák patřící do nové vlny (přezdívaný pro svůj bolestný výraz „zlomenina duše“), režisér [[Carlos Saura]], jenž natočil [[filmy s flamenkovou tematikou]] (Krvavá svatba, Carmen, Čarodějná láska, Flamenco, Salomé…) či nedávno zesnulý tanečník [[Antonio Gades]]. Tanec dnes žije svým vlastním životem díky tisícům lektorek a lektorů po celém světě a stále neutuchajícímu, především ženskému zájmu.