Verze z 14. 9. 2016, 21:21 editovat Protestant (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 35 929 editací + portály. ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 19. 9. 2016, 20:21 editovat zrušit editaci Horst (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Správci 155 294 editací úvod dle v+s, eo max jako ref Přejít na další porovnání →
Řádek 1: {{Infobox - spisovatel}} '''Vasilij Pavlovič Aksjonov''', ({{vjazyce2\|ru\|Василий Павлович Аксёнов}}; ([[18. srpen\|18. srpna]] [[1932]], [[Kazaň]] – [[6. červenec\|6. července]] [[2009]], [[Moskva]]) byl [[Rusko\|ruský]] [[spisovatel]] [[Židé\|židovského]] původu, přední osobnost intelektuálního [[disident\|disentu]] v [[Sovětský svaz\|SSSR]]. == Životopis == Narodil se v Kazani, "v tiché ulici pojmenované Komlevova podle místního bolševika zabitého vzbouřenými [[Československé legie\|Čechoslováky]]."[http://www.tatar.museum.ru/times.asp?time=1920&pid=52] Otec Pavel Aksjonov byl místní stranický funkcionář, matka Jevgenija Ginzburgová byla novinářka. Za [[Velká čistka\|velkých čistek]] v roce [[1937]] byli Aksjonovovi rodiče uvězněni, on sám skončil v dětském domově, po matčině propuštění z [[gulag]]u s ní žil ve vyhnanství v [[Magadan]]u. Později vystudoval medicínu v [[Petrohrad\|Leningradě]]; chtěl být lodním lékařem, ale jako politicky nespolehlivý nedostal cestovní pas a pracoval v [[tuberkulóza\|tuberkulózním]] sanatoriu. V roce 1958 otiskl v časopise ''Junosť'' první povídky, od roku 1960 byl profesionálním spisovatelem. Jeho první knihy, ''Kolegové'', ''Lístek procviknutý hvězdami'' a ''Je čas, kamaráde'' se staly v atmosféře [[Chruščovovské tání\|chruščovovského tání]] kultovními. Hrdiny byli mladí [[kosmopolitismus\|kosmopolitní]] intelektuálové, bouřící se proti konvencím, prózy byly psány živým hovorovým jazykem. Aksjonov byl uznávaným mluvčím své generace, geniálním bohémem, který měl rád [[jazz]] a [[basketbal]] .<ref>[http://www.newizv.ru/culture/2009-07-08/111518-dzhazovyj-muzykant-aleksej-kozlov.html Джазовый музыкант Алексей Козлов]. {{ru}}, 2016-09-19</ref> V knize ''Sudy osudu'' (1968) se vydal cestou formálního experimentu - satiru na absurdity sovětského hospodářství spojil s jazykovou komikou ve stylu [[Raymond Queneau\|Raymonda Queneaua]]. V době [[Leonid Iljič Brežněv\|brežněvovské]] stagnace upadl Aksjonov pro svoji námětovou i formální originalitu v nemilost, mohl publikovat jen dětské knihy (''Jak jsem zachránil fotbalovou republiku'') nebo překlady z [[angličtina\|angličtiny]] ([[Edgar Lawrence Doctorow\|Doctorowův]] ''Ragtime''). [[Cenzura]] zakázala jeho knihy ''Popálenina'' (vzpomínky na perzekuci autorovy rodiny) a ''Ostrov Krym'' ([[alternativní historie]] zobrazující moderní [[Bělogvardějci\|bělogvardějský]] stát). V roce 1979 se rozhodl obejít politická omezení a sestavit z děl nevydávaných autorů almanach [[Metropol]]. Byl za to vyloučen ze Svazu spisovatelů a podroben velké mediální kritice. Řádek 21: {{Autoritní data}} {{Portály\|Lidé\|Literatura\|Rusko\|}} {{DEFAULTSORT:Aksjonov, Vasilij}} [[Kategorie:Ruští spisovatelé]]

Vasilij Aksjonov: Porovnání verzí