|
.
'''Sfragistika''' je [[Pomocné vědy historické|pomocná věda historická]], která všestranně zkoumá znaky [[Pečeť|pečetí]] pro účely jejich [[klasifikace]] a zároveň jejich celkový vývoj jako historického pramene ve všech jeho souvislostech. Dalším jejím důležitým úkolem je také ověření a datování dokumentů, zejména ve [[Středověk|středověku]], podle použité pečeti. Svou povahou je proto sfragistika úzce svázaná s [[diplomatika|diplomatikou]].
NEČUM KÁMO
Název této disciplíny pochází z [[Starořečtina|řeckého]] slova ''sfragis'' tj. pečeť. Používalo se však, zejména ve starší literatuře, také názvu pocházejícího z [[Latina|latinského]] výrazu pro pečeť - ''sigillum'', pak se hovoří o sigilografii.
[[Soubor:Goldene-bulle 1c-480x475.jpg|thumb|150px|right|[[Zlatá bula]] císaře [[Karel IV.|Karla IV.]], [[1356]]]]
.
== Historie sfragistiky ==
První zájem na kritické zkoumání pečetí jako ověřovacího prostředku přinesl v roce [[1681]] ve svém díle [[De re diplomatica libri sex]] benediktinský mnich [[Jean Mabillon]]. Jednalo se o jeho reakci v konfliktu tzv. ''diplomatických válek'', tj. sporu o pravost některých listin, které vedl s jezuitou [[Daniel Papenbroch|Danielem Papenbrochem]]. Nicméně jeho příspěvek k analýze samotných pečetí byl pouze okrajový a nedá se přímo hovořit o založení oboru jako takového. Následující osmnácté století sice přineslo studie a publikace zabývající se pečetěmi, ovšem ve velmi omezené míře, většinou pouze jako doplnění ke studiu heraldiky v případech, kdy pečeť sloužila jako nositel [[Erb|erbu]], [[Znak (heraldika)|znaku]] či případně samotného erbovního znamení. Plný rozvoj sfragistiky pak nastal v polovině 19. století a souvisel především s významnými [[Edice|edičními]] počiny při shromažďování a zpřístupňování středověkého diplomatického materiálu. V [[Německo|Německu]] se jednalo zejména o ediční řadu [[Monumenta Germaniae Historica]], v našich zemích pak o něco později na počátku 20. století pak o tzv. [[Český diplomatář]]. Významně se na produkci různých souborů pečetí a prvních příruček ku studiu sfragistiky podílely významné evropské instituce, jako byly vedle zmíněné společnosti při edici Monumenta Germaniae Historica např. pařížská [[École des chartes]] a vídeňský [[Institut für Österreichische Geschichtsforschung]]. Došlo k vytvoření vlastních badatelských metod a sfragistika se proměnila v samostatnou pomocnou vědu historickou. V dnešní době, kdy právní závaznost pečetí neexistuje a jejich funkce je již pouze dekorativní, se stala sfragistika uzavřenou disciplínou.
== Pečeť ==
{{Viz též|Pečeť}}
Jako pečetní látka se v nejstarších dobách používala [[hlína]] a to již ve 4. tisíciletí před našim letopočtem v [[Sumer]]u. V Evropě se v zemích na jih od [[Alpy|Alp]] používalo [[Kovy|kovu]], nejčastěji [[Olovo|olova]]. Tento typ pečetí se poté označoval jako [[Bula (pečeť)|bula]], podle něj pak vzniklo pojmenování samotného druhu listin z papežské kanceláře. V zemích za Alpami se pak kvůli příznivějším klimatickým podmínkám používal [[vosk]], později došlo k vývoji speciálního druhu vosku, který se nazývá španělský pečetní lak. Do vosku se také přidávala určité látky, které ovlivňovaly barvu pečeti. Ačkoliv v některých dobách a prostředí došlo ke vzniku hierarchie jednotlivých barev, přesto záleželo na libovůli pečetitele, jakou barvu použije. ▼Pod pojmem pečeť chápeme otisk razidla či typáře jednoznačně identifikujícího svého majitele do látky schopné tento otisk uchovat. Názvem pečeť se pak někdy označuje i samotný typář. Funkce pečeti pak byla trojí, jednak '''uzavírací''', kdy pečeť uzavírala a chránila dokument před otevřením; dále '''pověřovací''', kdy se pečetí či pečetním typářem prokazovala osoba na znamení svého poslání a své důvěryhodnosti a konečně '''ověřovací''', kdy svou vahou dodávala listině či dokumentu právní platnost a zajišťovala jeho pravost.
▲Jako pečetní látka se v nejstarších dobách používala [[hlína]] a to již ve 4. tisíciletí před našim letopočtem v [[Sumer]]u. V Evropě se v zemích na jih od [[Alpy|Alp]] používalo [[Kovy|kovu]], nejčastěji [[Olovo|olova]]. Tento typ pečetí se poté označoval jako [[Bula (pečeť)|bula]], podle něj pak vzniklo pojmenování samotného druhu listin z papežské kanceláře. V zemích za Alpami se pak kvůli příznivějším klimatickým podmínkám používal [[vosk]], později došlo k vývoji speciálního druhu vosku, který se nazývá španělský pečetní lak. Do vosku se také přidávala určité látky, které ovlivňovaly barvu pečeti. Ačkoliv v některých dobách a prostředí došlo ke vzniku hierarchie jednotlivých barev, přesto záleželo na libovůli pečetitele, jakou barvu použije.
Velikost a tvar pečeti nepodléhaly žádným pravidlům. Opět záleželo na libovůli zhotovitele pečeti. Nejrozšířenější byly pečeti kulaté a to ve všech vrstvách, které s pečetí přišly do styku. V církevních kruzích se navíc ujal podlouhle oválný tvar, který byl vhodný pro zobrazení stojící postavy. [[Šlechta|Šlechtické]] a [[Město|městské]] pečeti používaly také pečeti štítovitého tvaru. V období 16. a 17. století také docházelo k rozvoji nových tvarů jako byly pečeti ve tvaru mnohoúhelníku, čtyřlístkovité pečeti atp.
|
