Orfeus: Porovnání verzí

'''Orfeus''' ([[starořečtina|řecky]] '''Ὀρφεύς''', [[latina|latinsky]] ''Orpheus'') byl v [[řecká mytologie|řecké mytologii]] synem Múzy [[Kalliopé]] a říčního boha [[Oiagros|Oiagra]] nebo boha [[Apollón]]a. Byl to největší hudebník a pěvec řeckých mýtů.

Orfeus proslul svým zpěvem, který okouzloval lidi, uchvacoval a uklidňoval zvěř a ptactvo, tišil přírodu a nastoloval v ní klid a mír. Povídá se, že i [[Sirény]] bledly závistí před jeho kouzelným hlasem.

Stejně tak proslul Orfeus svou láskou ke své manželce, krásné [[Eurydika|Eurydice]]. Jenže jeho manželské štěstí dlouho netrvalo: Eurydika šlápla na zmiji, a když k ní přiběhl Orfeus, byla už mrtvá. Byl zdrcený žalem a zoufalstvím, což ho přimělo k činu, který doposud žádný smrtelník nedokázal. Vypravil se do podsvětí s odhodláním vyžádat si svou manželku zpět. Chtěl obměkčit strážce i vládce podsvětí – převozníka [[Charón]]a, boha podsvětí [[Hádés|Háda]] i jeho manželku [[Persefona|Persefonu]]. Zpíval jim o své lásce k Eurydice a prosil, aby mu ji vrátili, vždyť ji stejně dostanou – později, až skončí její životní pouť. Pakliže mu nemohou vyhovět, ať si vezmou i jeho, aby mohli být spolu i jako stíny.

Orfeův tklivý zpěv skutečně dojal celou podzemní říši, zjihl [[Tantalos]], [[Sisyfos]], [[Ixión]] – největší hříšníci, těžce potrestaní za své přečiny. Zaplakala Persefona, dokonce i [[Erínye]] a Hádés slíbil Orfeovu prosbu splnit. Podmínkou ale bylo, že cestou zpět půjde první a nesmí se ohlédnout na Eurydiku, dokud oba nebudou na světle světa.

Orfeus podmínku přijal a celou dlouhou a strastiplnou cestu ven se ovládl. Když ale zbýval poslední úsek cesty, nevydržel, ohlédl se, jestli Eurydika neklesá únavou. A v tom okamžiku spatřil už její stín, který se vrací zpět a navždy. Prosil a plakal, do podsvětí se už nedostal. V hlubokém žalu se vrátil do rodné Thrákie. Bloudil světem, zúčastnil se výpravy [[Argonauti|Argonautů]]. Se svou manželkou se setkal poměrně brzy – za čtyři roky zahynul rukama žen, kterým se tolik vyhýbal. Při slavnostech po něm opilé [[Bakchantky]] házely kameny, Orfea roztrhaly, jeho hlavu a lyru hodily do řeky. Celá příroda se prý tenkrát zděsila nad takovým násilím, zahalila se do smutku a skály ronily slzy, které rozvodnily řeky. Bůh řeky [[Hebros]] však nenechal tělo ani lyru utopit a tak se prý Orfeus dostal po smrti na ostrov [[Lesbos]].