Johann Strauss mladší: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m link
Řádek 15:
V roce [[1844]] si zažádal na vídeňském magistrátu o licenci, a ač neplnoletý, si založil svůj vlastní patnáctičlenný orchestr a začal konkurovat otci. Velmi významným rokem byl jak pro celou Evropu, tak pro rodinu Straussových revoluční rok [[1848]]. Zatímco Johann Strauss starší se stavěl silně za císaře, syn Johann stál na straně revolucionářů. Žádnému z nich to však štěstí nepřineslo. Otce přestalo mít rádo publikum za téměř stranění císaři, poté opustil Vídeň, rok na to onemocněl a zemřel. Syna zase neustále kontrolovala rakouská policie.
 
Po otcově smrti získal Johann Strauss mladší otcův orchestr, který hned poté sloučil se svým. Ve vedení tohoto nového orchestru však nebyl pouze Johann, střídal se se svým mladším bratrem [[Josef Strauss|Josefem]] ([[1827]] – [[1870]]), který sám složitsložil na 300 tanečních skladeb. V pozdějších dobách vedl koncerty také Johannův nejmladší bratr [[Eduard Strauß|Eduard]] ([[1835]] – [[1916]]), který nebyl však psychicky příliš vyrovnaný. Roku [[1907]] spálil celý notový archiv rodiny Straussových, jenž čítal na tisíc skladeb, naštěstí jich většina existovala v opisech. Johann nebyl spjat pouze s orchestrem, ale také s divadlem „Na Vídeňce“, kde mívaly jeho operety premiéru.<br />
Na rozdíl od otce nerad cestoval, přesto vystupoval téměř v celé [[Evropa|Evropě]] a [[Amerika|Americe]]. V [[New York]]u a [[Boston]]u dirigoval roku [[1872]] na Světové slavnosti míru, své valčíky před třiceti tisíci diváky, největší úspěch sklidil valčík „Na krásném modrém Dunaji“. Co se týče jeho koncertování po Evropě, úspěchy byly fenomenální. Johann jezdil spolu s orchestrem a koncertoval např. v [[Drážďany|Drážďanech]], [[Baden-Baden]]u, [[Lipsko|Lipsku]] a [[Hamburk]]u, v [[Ruské impérium|carském Rusku]] to bylo ve [[Varšava|Varšavě]], [[Petrohrad]]ě, [[Pavlovsk]]u, [[Carskoje Selo|Carskom Sele]] a [[Moskva|Moskvě]]. Na podmět pozdějšího anglického krále [[Eduard VII.|Eduarda VII.]] vystupoval v [[Londýn]]ě. Dvakrát také vystupoval na [[Světová výstava|světové výstavě]], a to v letech [[světová výstava 1867|1867]] v [[Paříž]]i a [[světová výstava 1873|1873]] ve Vídni. Neustále účinkoval především v [[Rakousko-Uhersko|Rakousku-Uhersku]] ([[Vídeň]], [[Pešť]]). Později byl jmenován „Říšským hudebním ředitelem plesů“. Jeho skladbám naslouchali i velcí panovníci, jako byli císař [[František Josef I.]], německý císař [[Vilém I. Pruský|Vilém I.]], car [[Mikuláš I. Pavlovič|Mikuláš I.]] a řada dalších evropských i asijských panovníků.