Křest: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎V křesťanství: katolicismus staví více na lidských náboženských tradicích a naukách, které často až v extrémní míře odporují autoritě Božího slova. Proto je nutné rozlišovat původ křesťanský (od Krista) a katolický!!
Verze 14063418 uživatele 83.240.51.94 zrušena - křest je svátostí i pro protestanty, specifika katolicismu nutno psát do vyhrazené kapitoly níže, hodnotící pasáže jsou nevhodné
Řádek 1:
{{Různé významy}}
[[Soubor:Anônimo - Batismo de Jesus, séc. XVIII.JPG|thumb|[[Ježíš Kristus|Ježíš]] křtěný v [[Jordán]]u]]
'''Křest''' (asi ze [[Stará horní němčina|starohornoněmeckého]] ''Krist'' - Kristus<ref>{{Citace monografie|příjmení=Rejzek|jméno=Jiří|titul=Český etymologický slovník|vydavatel=Leda|místo=[[Praha]]|rok=2001|isbn=80-85927-85-3}}</ref>; [[řečtina|řecky]] βάπτισμα [báptisma] ponoření < βαπτίζειν [baptízein] nořit, ponořovat) je obřad očištění vodou (praktikovaný většinou skrze ponoření, někdy skrze omytí), užívaný v některých východních [[náboženství]]ch (např. [[Sikhismus|sikhismu]] nebo [[Hinduismus|hinduismu]]), v určitých historických skupinách [[Judaismus|židovství]] a především [[křesťanství]].
 
Řádek 7 ⟶ 8:
 
== V křesťanství ==
V katolicismukřesťanství je křest jednou ze [[Svátost|svátostísvátost]]í a představuje očištění od [[Hřích|hříchůhřích]]ů a sjednocení [[Víra|věřícího]] s [[Ježíš Kristus|Kristem.]] Počátky křesťanské praxe křtít sahají k osobě [[Jan Křtitel|Jana Křtitele]], který podle [[Nový zákon|Nového zákona]] pokřtil Ježíše v řece [[Jordán|Jordánu]]u. Křesťané křtí v závislosti na tradici (často povyšované nad autoritu Božího slova) pokropením, politím nebo plným ponořením do vody.
 
{{Citace|"V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn. Vtom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“ <b>Marek 1:9-11</b>}}
Řádek 17 ⟶ 18:
 
=== Svátost ===
Křest je považován za tzv. iniciační svátost, to znamená, že křtem se člověk údajně stává v pravém slova smyslu křesťanem. V rámci svátostí je křest jejich branou, to znamená, že ostatní svátosti může přijmout jen člověk pokřtěný. Jednotlivé církve se liší v počtu svátostí, avšak křest je uznáván všemi. Bůh nic takového neříká, v těchto věcech se domnělý "boží náměstek" staví se svými výmysly nad Boha. Mnohé církve pak tuto tradici přijaly, jako by to takto ustanovil Bůh. 
 
V některých církvích probíhá křest krátce po narození, v jiných až ve věku, kdy se očekává schopnost rozpoznat význam křtu. Jindy jsou možné obě možnosti a záleží na rozhodnutí rodičů. Pravý křest má následovat po vlastním rozhodnutí přijmout vykoupení v Kristu pro sebe osobně. 
 
'''Řím. 6.3-6:''' ''Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? '''Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni''' '''ve smrt, abychom''' – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – '''i my vstoupili na cestu nového života'''. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili.''
 
=== Křty za mrtvé ===