Foném: Porovnání verzí

Záměna fonému má schopnost změnit význam [[Slovoslovo|slova]] (např. l'''i'''s – l'''e'''s – l'''o'''s). Foném tedy není každá [[hláska]] (ve smyslu konkrétního zvuku), nýbrž jen ta, která je schopna význam odlišit (tzv. distinkce). Foném je abstraktní jednotka, která je realizována pomocí [[alofon|alofonů]]. Alofony jsou zvukové realizace chápané rodilým mluvčím jako jeden foném (foném může být realizován i jedním alofonem).

Např. český foném /[[Alveolárníalveolární nazála|n]]/ je realizován pomocí dvou alofonních variant („pozičních alofonů“):

* základní (nejběžnější) realizace fonému /n/ je [n] – ''syn'' [synsɪn],

* ale před [[velární souhláska|velárními konsonantamikonsonanty]] (např. ''k'', ''g'') je v češtině foném /n/ často realizován jako [[velární nazála|[ŋ]]] (na stejném [[místo artikulace|místě artikulace]]) – např. ''banka'' [baŋka], [veŋ koukej].

Např. ''banka'' [baŋka], [veŋ koukej] - jako „poziční alofon“. Foném realizovaný nestandardním alofonem může ukazovat také na původ či [[sociální postavení]] mluvčího -– češtinář dbá na výslovnost [ven koukej]. Výslovnost s [ŋ] ale nemění význam slova [banka, baŋka; ven, veŋ].

Hláska, která je v jednom jazyce jednou z variant fonému, může být v jiném jazyce samostatným fonémem a rozlišovat význam slova, např. v [[angličtina|angličtině]] existuje [[minimální pár]]:

* ''sin'' [/sin]/ „hřích“,

* ''sing'' [/siŋ]/ „zpívat“.