Palau: Porovnání verzí

Prvním [[Evropa]]nem, jenž ostrovy spatřil, byl pravděpodobně [[Španělsko|španělský]] objevitel [[Ruy López de Villalobos]] roku [[1543]]. [[Španělsko]] si ostrovy oficiálně nárokovalo už od roku [[1686]], avšak neučinilo žádný pokus o jejich průzkum či kolonizaci, Palauské ostrovy byly součástí [[Španělská východní Indie|Španělské východní Indie]]. První evropský pokus ostrovy kolonizovat nebo s&nbsp;nimi obchodovat byl učiněn až roku [[1783]], kdy na útesu u palauského ostrova [[Ulong]]u (skalnatý ostrov ležící mezi [[Koror (ostrov)|Kororem]] a [[Peleliu]]) ztroskotal se svojí lodí Antelope [[Spojené království|britský]] [[Kapitán lodi|kapitán]] [[Henry Wilson]]<ref>[http://sg.travel.yahoo.com/guide/australasia_and_pacific/palau/history.html Historie (3)]</ref>. S&nbsp;pomocí kororského nejvyššího náčelníka Ibedula dokázal během 3 měsíců Wilson se svojí posádkou opravit loď. Wilson pak vzal na oplátku náčelníkova syna, prince Lebuu, na studium do [[Anglie]]. Ačkoliv Lebua zemřel krátce po příjezdu do [[Londýn]]a na [[pravé neštovice]], jeho přítomnost podnítila u mnoha [[Spojené království|Britů]] zájem o Palau. Britové se brzy stali na dalších 100 let hlavním palauským obchodním partnerem, než byli roku [[1885]] vyhnáninahrazeni [[Španělsko|Španěly]].

Německo zde započalo s&nbsp;organizovaným využíváním zdejších přírodních zdrojů. Němci zde mimo jiné zakládali [[Palma kokosová|kokosové]] [[plantáž]]e, na nichž nutili pracovat místní [[obyvatelstvo]]. Tehdy se zde rovněž rozšířily západní nemoci, které měly na zdejší obyvatelstvo zničující vliv. Administrativně Německo Palau v&nbsp;rámci [[Karolíny|Západních Karolín]] začlenilo k&nbsp;[[Německá Nová Guinea|Německé Nové Guineji]] (mapa je [http://www.deutsche-schutzgebiete.de/webpages/Deutsch-Neuguinea_Karte_1912.jpg zde]) a ovládalo je až do [[8. říjen|8. října]] [[1914]], kdy je obsadilo [[Japonsko]], které je pak po porážce Německa na konci [[První světová válka|1. světové války]] získalo roku [[1919]] na základě [[Versailleská smlouva|Versailleské mírové smlouvy]].

Roku [[1935]] Japonsko celé mandátní území [[anexe|anektovalo]]. Koncem 30. let [[20. století]] Japonsko izolovalo Palau od okolního světa a započalo zde se soustředěným budováním řady [[opevnění]]. Koncem roku [[1941]] se na Palau soustředily japonské síly určené k&nbsp;[[Obsazení Filipín (1941-1942)|útoku na jižní Filipíny]]. Během posledních fází [[Druhá světová válka|druhé světové války]] se zdejší japonská opevnění stala terčem spojeneckých útoků. Spojenci se vylodili na zdejších ostrovech [[Peleliu]] ([[Bitva o Peleliu]]) a [[Angaur]] ([[Bitva o Angaur]]);, zatímco na podstatně lidnatějších ostrovech [[Koror (ostrov)|Kororu]] a [[Babelthuab]]u (kam [[Japonci]] přemístili většinu Palauanů) nikdy nedošlo k&nbsp;invazi a japonské jednotky na těchto ostrovech byly izolovány. V&nbsp;období od [[15. září]] do [[27. listopad]]u [[1944]] pak [[Spojené státy americké|USA]] dobyly a obsadily Peleliu a Angaur. Izolované jednotky na ostatních ostrovech se vzdaly na konci války.

Po skončení 2. světové války od [[18. červenec|18. července]] [[1947]] Palauské ostrovy tvořily v&nbsp;rámci nově zřízeného [[Poručenské území Tichomořské ostrovy|poručenského území Tichomořské ostrovy]] samostatný [[distrikt]] Palau, který byl jedním ze šesti ostrovních distriktů tohoto [[poručenské území OSN|poručenského území]] [[Organizace spojených národů|OSN]], které bylo svěřeno do správy USA. V&nbsp;rámci svého mandátu ve snaze připravit Palau na budoucí nezávislost vylepšily USA zdejší infrastrukturu a školství. Palauané se v&nbsp;[[referendum|referendu]] roku [[1978]] rozhodli z&nbsp;důvodu jazykových a kulturních rozdílů nepřipojit se k&nbsp;[[Federativní státy Mikronésie|Federativním státům Mikronésie]]. Roku [[1980]] přijalo Palau vlastní ústavu a [[1. leden|1. ledna]] [[1981]] došlo k&nbsp;přeměně distriktu Palau na [[autonomie|autonomní]] '''Palauskou republiku''', která nadále až do roku [[1994]] zůstávala poručenským územím OSN ve správě USA. Roku [[1982]] podepsala Palauská republika s&nbsp;USA [[Dohoda o volném přidružení|dohodu o volném přidružení]]. Po dlouhém přechodném období, během něhož došlo k&nbsp;násilné smrti dvou palauských prezidentů ([[Haruo Ignacio Remeliik|Haruo Ignacia Remeliika]] [[30. červen|30. června]] [[1985]] po [[atentát]]u, a [[Lazarus Eitaro Salii|Lazaruse Eitara Salii]] [[20. září]] [[1988]] po sebevraždě), byla nakonec po osmi referendech a dodatku k&nbsp;palauské ústavě, roku [[1993]] dohoda o volném přidružení schválena a vstoupila v&nbsp;platnost [[1. říjen|1. října]] [[1994]], kdy se Palauská republika stala plně samostatným státem. Ještě předtím zrušila [[Organizace spojených národů|OSN]] dne [[25. květen|25. května]] [[1994]] poručenskou správu nad Palau.