Meša Selimović: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m drobné korekce textu značka: editace z Vizuálního editoru |
Doplnění životopisu značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 5:
== Život ==
Jeho otec Alija (?–[[1936]]) pocházel ze solidně zajištěné obchodnické rodiny z [[Hercegovina|hercegovské]] [[Bileća|Bileće]], ale krátce po uzavření domluveného sňatku utekl ke vzdáleným příbuzným do severobosenské Tuzly. Z tohoto krátkodechého manželství se narodila dcera Hanumica, která pak vyrůstala s otcem. Roku [[1902]] si Alija vzal za ženu chudou tuzlanskou dívku Pašu, s níž přivedl na svět syny Šefkiju, Mehmeda, Muhameda a Teofika a dcery Muliju, Hasibu, Safiju a Fadilu. Početná rodina kvůli otcovým hráčským a dalším poživačným zvykům postupně přišla o veškerý majetek.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=UZ 100-GODIŠNICU ROĐENJA MEŠE SELIMOVIĆ: Čovjekoljublje kao ideološka i umjetnička odrednica|url=http://osvemu-pomalo.blogspot.cz/2011/05/uz-100-godisnicu-roenja-mese-selimovic.html|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=27.08.2016}}</ref>
Mehmed navštěvoval místní základní školu a gymnázium. Vysokou školu studoval v [[Bělehrad]]ě, přesněji [[srbochorvatština|srbochorvatský jazyk]] a literaturu na [[Bělehradská univerzita|Univerzitě v Bělehradě]]. Od roku [[1935]] do vypuknutí války v roce [[1941]] pracoval jako učitel na Reálném gymnáziu v Tuzle, které od roku [[1989]] dnes nosí jeho jméno<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=115 godina gimnazije|url=http://www.gmstz.stud.ba/gms.php|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=27.08.2016}}</ref>. Profesorskou zkoušku složil 14. května 1939.<ref name=":0">{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=U lancima 42 dana|url=http://www.novosti.rs/dodatni_sadrzaj/clanci.119.html:279515-U-lancima-42-dana|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=27.08.2016}}</ref>
Jako účastník komunistického [[jugoslávští partyzáni|partyzánského boje]] za [[druhá světová válka|druhé světové války]] byl v jugoslávské společnosti uznávanou osobností. Mezi řadami [[jugoslávští partyzáni|partyzánů]] působil jako [[politický komisař]] a pracovník [[Agitprop|agitpropu]]. I když byl oddaným komunistou a byl i zajat okupační mocí za sympatizování s nepřítelem, jeho vztah k partyzánům poškodil fakt, že jeho bratra Šefkiju, partyzánského důstojníka, roku 1944 popravili za údajnou krádež nábytku.▼
Od začátku léta [[1941]] aktivně spolupracoval s komunistickými partyzány. Po odhalení místní stranické buňky v polovině roku [[1942]] v jeho rodném domě proběhla razie, načež byl s jedním bratrem a sestrou dvaačtyřicet dní ve vazbě a následně strávil dalších 80 dní ve vězení. Poté byl pro nedostatek důkazů společně s dalšími komunistickými sympatizanty propuštěn. V květnu [[1943]] odešel na partyzánské území.
▲Jako účastník komunistického [[jugoslávští partyzáni|partyzánského boje]] za [[druhá světová válka|druhé světové války]] byl v jugoslávské společnosti uznávanou osobností. Mezi
Stal se členem Akademie věd a umění Bosny a Hercegoviny (ANUBiH) a [[SANU|Srbské akademie věd a umění]] (SANU).▼
V období [[Socialistická federativní republika Jugoslávie|socialistické Jugoslávie]] nejprve žil v Bělehradě, kde se pracovně zdržoval od listopadu [[1944]], poté se roku [[1947]] přestěhoval do [[Sarajevo|Sarajeva]]. Jako spisovatel začal působit až v pozdních letech. Své první dílo sepsal ve čtyřiceti letech, další pak v jednapadesáti. Od září [[1947]] vyučoval na Vyšší pedagogické škole, poté od roku [[1950]] tři léta učil na pozici docenta na Filozofické fakultě právě založené Univerzity v Sarajevu. V roce [[1953]] u něj byly diagnostikovány příušnice a nějaký čas strávil v nemocnici. Krátce po uzdravení usiloval o post mimořádného profesora, ale neuspěl, načež byl zákulisními intrikami vyštván z univerzity. Následující čtyři roky s rodinou živořil na pokraji bídy, než roku [[1957]] získal práci honorárního dramaturga v sarajevském Národním divadle. Roku [[1962]] uspěl v konkurzu a stal se hlavním redaktorem uznávaného sarajevského nakladatelství Svjetlost. Roku [[1971]] pak odešel do penze a o dvě léta později se přestěhoval do [[Bělehrad]]u, kde později zemřel.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Selimović|jméno=Meša|příjmení2=|jméno2=|titul=Sjećanja|vydání=|vydavatel=BIGZ|místo=Beograd|rok=1986|počet stran=270|strany=200–210|isbn=}}</ref>
▲
Roku 1943 se Meša oženil se Srbkou Desankou Đorđićovou, učitelkou tělesné výchovy v tuzlanském gymnáziu, s níž udržoval dlouhodobý intimní vztah. Sňatku delší čas bránila spisovatelova jinak liberální rodina, která odmítala přijmout mezi sebe „ženu volných mravů“. Do tohoto manželství se 22. června 1945 narodila dcera Slobodanka.<ref name=":0" /> V tu dobu již ale Meša udržoval blízký kontakt s Daroslavou (Darkou) Božićovou, dceru meziválečného jugoslávského generála (1885–1945). Tu potkal v Bělehradě začátkem léta 1945 a i navzdory manželským poutům na obou stranách s ní tajně založil novou domácnost. Na udání své dosud právoplatné manželky byl nato předveden před etickou komisi [[Komunistická strana Jugoslávie|Komunistické strany Jugoslávie]], která jej pro „závadné chování“ 16. srpna [[1947]] vyloučila ze svých řad. V témže roce mladý pár ukončil své předchozí závazky a uzavřel nový sňatek. Krátce poté se novomanželé přestěhovali do [[Sarajeva]], kde se pokoušeli začít nový život. V bosenskohercegovské metropoli se jim pak narodily dcery Maša a Jesenka.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Brat platio glavom|url=http://www.novosti.rs/dodatni_sadrzaj/clanci.119.html:279516-Brat-platio-glavom|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=27.8.2016}}</ref>
== Dílo ==
Ve svých dílech (''Tvrdá země'', ''První rota''<ref name="ISK1197">{{Citace monografie
| příjmení = Deretić
| jméno = Jovan
Řádek 30 ⟶ 34:
| strany = 1197
| jazyk = srbština
}}</ref>) se zabývá tematikou války a partyzánského boje, v jiných dílech ale rozebírá i témata víry (hlavně tedy [[islám]]u), života v časech [[Osmanská říše|osmanské říše]], či existence člověka jako takového. Jeho první práce přijala kritika rozporuplně, spíše odmítavě. Román ''[[Derviš a smrt]]'' (''Derviš i smrt'', 1966, česky 1969) patří k Selimovićovým nejvýznamnějším dílům<ref name="ISK1197"/>, vysvětluje nelehké podmínky života za dob turecké nadvlády a bývá často označován za metaforu tehdejšího jugoslávského režimu. Podobné struny<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pelikán | jméno = Jan | spoluautoři = a kol. | titul = Dějiny Srbska | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2005 | isbn = 80-7106-671-0 | poznámka = Dále jen ''Dějiny Srbska'' | strany = 563}}</ref> se drží i román ''[[Tvrz (román)|Tvrz]]'' (''Tvrđava'', 1970, česky 1974), který pojednává o krutém životě válečného veterána v Bosně v období územních ztrát Turecka v 18. století. Selimovićova díla se velmi často drží psychologické roviny; hledají [[morálka|morální]] hodnoty, označují dobro a zlo a střet mezi nimi.{{chybí zdroj}} V rozpravě ''Pro i proti Vukovi'' (''Za i protiv Vuka'', 1967) se zabývá reformou [[srbština|srbštiny]], kterou v [[19. století]] navrhl [[Vuk Karadžić|Vuk Stefanović Karadžić]].
Za svoji tvorbu získal Selimović několik ocenění
== Reference ==
| |||