Základem měřeníurčení času bývaly odedávna jevy svázané s rotací Země, nejčastěji pozorování pohybu nebeských objektů po obloze, např. lze den definovat jako období dvou po sobě jdoucích přechodů daného tělesa přes poledník. V [[astronomie|astronomii]] se k tomuto účelu používají spíše [[hvězda|hvězdy]] než [[Slunce]], neboť se tím dosahuje vyšší přesnosti (poznámka: [[sluneční čas|sluneční]] a [[hvězdný čas]] se liší, kvůli oběhu Země kolem Slunce je hvězdný den o necelé 4 [[minuta|minuty]] kratší). Dnes se používá metoda nazvaná ''[[Interferometrie]] s velmi dlouhou základnou'' (VLBI – Very Long Baseline Interferometry) pro pozorování vzdálených [[kvasar]]ů, čímž se dosahuje přesnosti v řádu [[mikrosekunda|mikrosekund]]. Tato měření rotace Země řídí [[Mezinárodní úřad pro rotaci Země]] (IERS).
Jelikož rotace Země se postupně zpomaluje (kvůli [[slapové zpomalování|slapovému zpomalování]]) a rotace Země je i poněkud nepravidelná, je i UT nepravidelné, což znamená nepříliš dokonalý systém měřeníurčení času. Byl proto nahrazen nejprve [[efemeridový čas|efemeridovým časem]], který se odvozuje z oběhu Země kolem Slunce, posléze pak [[atomový čas|atomovým časem]] (TAI), který s extrémně vysokou přesností zakládá měření času na měření [[frekvence]] přechodů mezi energetickými úrovněmi [[atom]]ů.
Základní vlastností (a praktickou výhodou) systému UT však je fakt, že je už z definice synchronní se střídáním dne a noci, zatímco jiné, přesnější systémy se tomuto postupně vzdalují, je UT stále používáno jako čas, podle kterého se upravuje atomový čas na [[koordinovaný světový čas]] pro použití jako běžný občanský čas.
