Sepp Dietrich: Porovnání verzí

|složka=[[Soubor:Flag of German Empire (merchant+cross).svg|22px|border]] [[ReichsheerNěmecká (armáda Německého(Německé císařství)|Reichsheer]] (do roku 1918)<br />[[Soubor:Flag of Weimar Republic (war).svg|22px|border]] [[Reichswehr]] (do roku 1933)<br />[[Soubor:Flag_Schutzstaffel.svg|22px|border]] [[Waffen-SS]] (do roku 1945)

|velel=[[1. tanková divize SS „Leibstandarte SS Adolf Hitler“|1. SS-Panzer Division „Leibstandarte SS Adolf Hitler“]]<br />[[1. tankový sbor SS]]<br />[[5. tanková armáda (Německo)|5. tanková armáda]]<br />[[6. tanková armáda SS]]

'''Josef „Sepp“ Dietrich''' ([[28. květen|28. května]] [[1892]] – [[21. duben|21. dubna]] [[1966]]) byl německý generál jednotek [[Waffen-SS]] v hodnosti ''[[Oberstgruppenführer|SS-Oberstgruppenführer]] ''und Generaloberst der Waffen-SS'', dlouholetý velitel [[Adolf Hitler|Hitlerovy]] osobní stráže a pozdější divize [[1. SS-Panzertanková Divisiondivize SS „Leibstandarte SS Adolf Hitler“|Leibstandarte SS Adolf Hitler]].

Klíčové byly jeho účasti zejména v bitvách u [[Bitva v Kurském oblouku|Kurska]] v létě [[1943]] a v [[Bitva v Ardenách|Ardenách]] v prosinci [[1944]], kde velel tankové armádě. To byl již nositelem [[Rytířský kříž Železného kříže|Rytířského kříže]] s dubovými ratolestmi a meči a byl generálplukovníkem [[Schutzstaffel|SS]]. Od února [[1945]] velel tankové armádě [[Schutzstaffel|SS]] v [[Maďarsko|Maďarsku]], a [[8. květen|8. května]] [[1945]] byl zajat [[Armáda Spojených států amerických|Americkou armádou]]. V [[Norimberský proces|norimberských procesech]] byl odsouzen k trestu doživotí za válečné zločiny, v roce [[1955]] propuštěn. Pak byl ještě odsouzen za účast v [[Noc dlouhých nožů|Noci dlouhých nožů]], byl ale propuštěn ze zdravotních důvodů. Zemřel [[21. duben|21. dubna]] [[1966]] v [[Ludwigsburg]]u.

Po vypuknutí [[První světová válka|první světové války]], nastoupil [[6. srpen|6. srpna]] [[1914]] nastoupil k 7. bavorskému pluku polního dělostřelectva. Po základním výcviku se dostal v říjnu na frontu se 6. bavorským záložním dělostřeleckým plukem, který byl součástí 6. bavorské záložní divize 6. bavorské armády. Záhy utrpěl zranění a po jeho vyléčení byl odeslán do dělostřeleckého učiliště v [[Sonthofen]]u, aby se stal poddůstojníkem z povolání. V létě [[1915]] se opět zapojil do bojů a koncem roku byl znovu raněn. V listopadu [[1916]] byl přeložen k prvním německým tankovým jednotkám, a během bojů v roce [[1917]] získal ([[14. listopad]]u) [[Železný kříž]] I. třídy a [[Tankový odznak]]. Počátku roku [[1918]] byl převelen k 13. bavorskému tankovému odřadu, kde sloužil až do konce války.

Po propuštění z armády v březnu [[1919]], nebyl přijat do formujícího se [[Reischwehrreichswehr]]u, a tak nastoupil do řad [[Freikorps]], což byly polovojenské organizace, složené z válečných navrátilců, které se zapojovaly do různých půtek, např. s komunisty. V říjnu [[1919]] nastoupil výcvik u bavorské zemské policie, sloužící v [[Bavorsko|Bavorsku]] jako náhradynáhrada armády. V únoru [[1920]] se oženil s Barbarou Seidlovou a v květnu [[1921]] se v řadách znovuzformovaných Oberland Freikorps zúčastnil bojů ve [[Slezsko|Slezsku]], kam vstoupily polské jednotky. V létě [[1921]] se na politické scéně začala prosazovat nová strana s názvem [[Národně socialistická německá dělnická strana]] ([[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]]), jíž vládl [[Adolf Hitler,]] a ke které se přidalo mnoho bojovníků Freikorps ze Slezska včetně Dietricha, jižkteří se cítili podvedeni [[Výmarská republika|Výmarskou vládou]]. Hitler se [[8. listopad]]u [[1923]] neúspěšně pokusil uskutečnit státní převrat (tzv. [[Pivní puč]]), za což byl později odsouzen k pěti letům vězení a NSDAP byla zakázána.

V květnu [[1928]] byl Dietrich přijat do NSDAP, která byla v roce [[1927]] obnovena, a o několik dní později vstoupil do organizace [[Schutzstaffel|SS]], která sloužila jako elitní garda. [[1. červen|1. června]] [[1928]] byl Dietrich povýšen do hodnosti ''Sturmführer'', o něco později na ''SS -Sturmbannführera,'' a 1. srpna se stal velitelem mnichovského oddílu SS, Standarte 1, a byl povýšen na ''SS -Standartenführera''. Hitler si Dietricha brzy oblíbil, proto byl rychle povyšován. Dobrý dojem udělal i na říšského vedoucího SS (''Reichsführer SS'') [[Heinrich Himmler|Heinricha Himmlera]], který jej [[18. květen|18. května]] [[1929]] jmenoval velitelem brigády SS Bayern, čímž se Dietrich stal velitelem jednotek SS v celém Bavorsku. [[11. červenec|11. července]] téhož roku byl povýšen na ''SS -Oberführera Süd'', čímž se stal velitelem jednotek SS v celém jižním Německu. Koncem února [[1932]] byla Dietrichem vytvořena Hitlerova osobní stráž, která se nazývala Doprovodné komando SS Vůdce (''SS Begleit-Komando „Der Führer“''), a o měsíc později byl Dietrich znovu zvolen do [[Říšský sněm (Německo)|Říšského sněmu]].

Po velkém vítězství NSDAP ve volbách do Říšského sněmu v roce [[1933]] a následném jmenování Hitlera kancléřem byl Dietrich [[17. březen|17. března]] pověřen, aby zformoval stráž k ochraně [[Říšské kancléřství|Říšského kancléřství]]. O několik dní později se stal velitelem (a tvůrcem) Štábní stráže SS Dietrich (''SS -Stabswache Dietrich''). O několik týdnů později byla stráž přejmenována na Zvláštní komando SS Berlín (''SS -Sonderkommando Berlin'') a přestěhovala se do [[Lichterfelde]]. V červnu [[1933]] byly zřízeny další dvě komanda, a společně s komandem Berlín se staly základem budoucích Zbraní SS (''[[Waffen -SS]]''). Výjimečné na Dietrichově jednotce, která nynítehdy čítala 600 mužů, a dalších dvou komandech bylo, že je cvičila armáda. Ale jen komando Berlín využíval Hitler ke svojí osobní ochraně. [[3. září]] [[1933]] byla všechna tři komanda sloučena pod souhrnné označení ''Adolf Hitler Standarte''. Při desátém výročí [[Pivní puč|Pivního puče]], [[9. listopad]]u [[1933]], získala tato jednotka konečný název ''[[Leibstandarte SS Adolf Hitler]]'', a vykonala slavnostní přísahu Hitlerovi.

Dne [[30. červen|30. června]] [[1934]] se Leibstandarte v čele s Dietrichem zúčastnila tzv. [[Noc dlouhých nožů|Noci dlouhých nožů]], při které bylo povražděno několik stovek odpůrců nacismu a vedení [[Sturmabteilung|SA]]. Za tuto akci byl [[1. červenec|1. července]] Dietrich povýšen do hodnosti ''Obergruppenführera''. V březnu [[1935]] se Leibstandarte poprvé dostala do akce, když dostala za úkol obsadit [[Sársko]], kde skončila francouzská okupace, vyplývající z [[Versailleská smlouva|Versailleské smlouvy]]. Koncem roku [[1937]] se Dietrich seznámil s UršulouUrsulou Moningerovou (manželka ''SS-Gruppenführera'' [[Karl-Heinrich Brenner|Karla-Heinricha Brennera]]), do které se zamiloval, a téměř se přestal stýkat se svou první manželkou. Na začátku roku [[1938]] se Dietrich zúčastnil školení pro velitele tankových divizí, poté se účastnil obsazení [[Rakousko|Rakouska]] a [[Československo|Československa]].

Koncem roku [[1940]] bylo rozhodnuto o útoku na [[Balkán]]. Leibstandarte se této operace zúčastnila v rámci XL. sboru 12. armády, který měl obsadit [[Skopje|Skopji]] a přes [[Monastir]] postupovat k řeckým hranicím. Zapojila se do bojů [[9. duben|9. dubna]] [[1941]] a vedla si velice dobře -– [[20. duben|20. dubna]] dosáhla [[Katarrský průsmyk|Katarrského průsmyku]], kde jí byla nabídnuta kapitulace celé řecké armády. Dietrich osobně sjednal podmínky kapitulace, za což byl pokárán Hitlerem, neboť tím obešel italské spojence.

Koncem října se ale vydala opět na východ k [[Rostov na Donu|Rostovu na Donu]], který posléze dobyla, ale musela se prakticky ihned stáhnout zpět. Poté, co koncem listopadu nařídil [[Gerd von Rundstedt]] vyklidit Rostov, vybudovala si Leibstandarte obranná postavení na břehu Azovského moře, u [[Taganrog]]u, kde zůstala až do června [[1942]]. Posledního dne roku [[1941]], [[31. prosinec|31. prosince]], byly Dietrichovi uděleny dubové ratolesti k Rytířskému kříži. Po obdržení dubových ratolestí zůstal Dietrich nakrátko v [[Berlín]]ě. Nejprve byl ubytován v kancléřství jako Hitlerův osobní host. Propagandisté využili jeho přítomnosti k vytváření nacistické legendy. [[Hermann Göring]] a [[Joseph Goebbels]] nešetřili chválou, a označili ho za klíčového velitele na východní frontě. Krátce před tím jej Hitler dokonce označil za bavorského [[Friedrich Graf von Wrangel|Wrangela]]a. Dietrich přítomnosti v Berlíně využil také k tomu, aby se [[19. leden|19. ledna]] [[1942]] konečně oženil s UršulouUrsulou MonningerMonningerovou. Až do června mohl Dietrich zahálet, protože Leibstandarte se nepodílela na žádné větší operaci, pouze se účastnila drobných potyček, přičemž byla v březnu posílena o tankový prapor, prapor stíhačů tanků, a dělostřelecký oddíl. Ještě předtím, než se Leibstandarte znovu zapojila do bojů, oslavil Sepp Dietrich [[28. květen|28. května]] 50. narozeniny, přičemž za „mimořádné služby“ obdržel šek na 100 tisíc říšských marek od samotného Hitlera.

Po znovuobsazení Charkova v srpnu [[1943]] bylo nalezeno mnoho těl zavražděných sovětských civilistů, za což se Dietrich objevil na sovětském seznamu válečných zločinců. V srpnu již ale Ditrich nebyl v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]], neboť byl v červnu jmenován velitelem I. tankového sboru [[Schutzstaffel|SS]]. Na začátku roku [[1944]] působil I. tankový sbor SS v Belgii, kde se konaly přípravy na vylodění spojenců. [[6. červen|6. června]] skutečně došlo k zahájení vyloďovacích operací a I. tankový sbor SS se začal ihned připravovat na přesun do [[Caen]], aby zahájil protiútok. Vzhledem k rychlosti vyloďování jednotek a síle spojeneckého letectva se jednalo o velice riskantní operaci, která málem skončila katastrofou, nebýt legendárního útoku [[Michael Wittman|Wittmanova]] praporu těžkých tanků. O několik dnů později byl Dietrich donucen se stáhnout z [[Caen]], protože situace byla neudržitelná.

Dne [[20. červenec|20. července]] [[1944]] došlo k atentátu na Hitlera, což hluboce otřáslo Hitlerovou důvěrou ke generalitě, a tak začal otevřeně preferovat Zbraně SS. Nedlouho později byl Dietrich povýšen na ''SS -Oberstgruppenführera'' zpětně od [[20. duben|20. dubna]] [[1942]] (měl být povýšen na návrh Himmlera již tehdy, ale Hitler nechtěl dráždit armádní vedení). Mezitím docházelo k nezadržitelnému postupu invazních jednotek i přes statečný odpor německých vojáků včetně I. tankového sboru [[Schutzstaffel|SS]], jehož velitel získal [[5. srpen|5. srpna]] [[1944]] brilianty k Rytířskému kříži.

Dne 9. srpna byl Dietrich jmenován velitelem 5. tankové armády, která měla provést protiútok u [[Avranches]]. Útok vzhledem k postupu spojeneckých jednotek nebyl příliš reálný a vyústil ve ztrátu 300 000 vojáků u [[Falaise]]. 8. září velitel skupiny armád B [[Walter Model|Model]] zahájil ústup za [[Západní val]], který byl schválený samotným Hitlerem, který již nemohl ignorovat situacísituaci na frontě, ale pod podmínkou, že budou vytvořeny silné tankové svazky pro následný protiútok. Dietrich byl [[9. září]] převelen do Německa, aby organizoval tuto zálohu. Ve funkci velitele 5. tankové armády jej vystřídal generál [[Hasso von Manteuffel]]. Ještě předtím, než odjel z Francie, ovšem americká 7. armáda prorazila linie 19. armády, v Paříži vypukly nepokoje, a její vojenský velitel generál pěchoty [[Dietrich von Choltitz]] ji [[25. srpen|25. srpna]] vydal do rukou spojenců.

Dietrich dorazil k Hitlerovi [[14. září]], a byl ihned pověřen vytvořením štábu budoucí 6. tankové armády, která měla být rozhodující silou v nadcházejícím protiútoku v [[Bitva v Ardenách|Ardenách]]. [[23. listopad]]u se Dietrich zúčastnil porady v Berlíně, kde byly důkladně probrány jednotlivé fáze operace, nezůstal však do konce, protože se mu narodil třetí syn, který dostal jméno Götz-Hubertus. Cílem 6. tankové armády bylo prolomit linie v okolí [[Manschau]], vyslat bojovou skupinu přes [[Máza|Mázu]], a probít se až k [[Antverpy|Antverpám]]. K této operaci mělo velení armády od počátku velké výhrady, které se nakonec potvrdily. Poslední velká německá ofenzíva na západě ve druhé světové válce začala ráno [[16. prosinec|16. prosince]] [[1944]]. Po Dietricha byla zásadní hlavně událost na silnici z [[Malmédský masakr|Malméd]] do [[Ligneuville]], kde bojová skupina SS narazila na konvoj amerických vozidel. Po krátké přestřelce se Američané vzdali, přesto bylo mnoho z nich zastřeleno. Dietrich i velitel skupiny [[Jochen Peiper|Joachim Peiper]] byli po válce za tento přečin odsouzeni. Celá operace nakonec skončila výrazným neúspěchem a velká část 6. tankové armády byla zničena.

V polovině února [[1945]] se 6. tanková armáda, nyní přejmenovaná na 6. tankovou armádu SS začala tajně přesouvat do [[Maďarsko|Maďarska]], aby se účastnila poslední německé ofenzívy na východě. Cílem bylo dobýt [[Budapešť]] a udržet maďarská naftová pole. Nasazení tankových jednotek v bažinatém terénu se ukázalo jako holý nesmysl a po rozsáhlém útoku [[Rudá armáda|Rudé armády]] [[16. březen|16. března]] se 6. tanková armáda SS musela stáhnout, aby unikla zničení. Hitlera tato akce tak rozčílila, že pověřil [[Heinrich Himmler|Himmlera]], aby odebral mužům divizí [[1. tanková divize SS „Leibstandarte SS Adolf Hitler“|Leibstandarte Adolf Hitler]], [[2. tanková divize SS „Das Reich“|Das Reich]], [[Totenkopf]], a [[9. tanková divize SS „Hohenstaufen“|Hohenstaufen]] rukávové nášivky. To Dietricha úplně zdrtilo, rozhodl se rozkazu neuposlechnout a odjet za svými vojáky. Aféra pokračovala ve [[Vídeň|Vídni]] u Himmlera, kterému Hitler nařídil, aby odňal příslušníkům 6. tankové armády SS i vyznamenání. Když se o tom dozvěděl Dietrich, údajně si rozlobeně strhl z krku svůj [[Rytířský kříž Železného kříže|Rytířský kříž]]. Po tomto incidentu dostal Dietrich rozkaz bránit Vídeň (padla [[13. duben|13. dubna]]), což v této situaci nebylo možné, a tak musel opět ustupovat k řece [[Traisen]], kde se 6. tankové armádě SS podařilo na několik týdnů Sověty zastavit. Mezitím se ale ze západu přiřítila [[Armáda Spojených států amerických|Americká armáda]], ke které začal Dietrich ustupovat. Dietrich po kapitulaci [[9. květen|9. května]] odjel do [[Sonthofen]]u, nedaleko nějž, v [[Kufstein]]u, byl zajat 36. pěší divizí americké 7. armády.

[[11. červen|11. června]] proběhl další výslech, který již byl zaměřený na Dietrichovy názory na německá tažení, a také na incident v [[Malmédský masakr|Malmédách]], kde popřel, že by vůbec o nějakém incidentu věděl. [[13. červenec|13. července]] byl Dietrich převezen do [[Wiesbaden]]u, kde se spojenci pokoušeli zmapovat německá tažení z posledních dvou let války. Hlavní výslech za účelem zjištění jeho názoru na tyto události proběhl v [[Oberursel]]u ve dnech 8. - 9–9. srpna. V táboře byl až do [[5. listopad]]u, než byl spolu s mnoha dalšími bývalými spolubojovníky, převezen do [[Norimberk]]u, aby svědčil v hlavním procesu s válečnými zločinci. Nakonec se tak nestalo, přesto zde zůstal až do [[16. březen|16. března]] [[1946]], než byl převezen do [[Dachau]], kde se měl konat soud s účastníky incidentu v [[Malmédský masakr|incidentu v Malmédách]]. Deitrich byl pak krátký čas v [[Schwabisch Hall]]u, kde byl formálně zatčen a obžalován, takže již nebyl veden jako válečný zajatec. Do Dachau se vrátil [[9. květen|9. května]]. [[16. červenec|16. července]] byl vynesen rozsudek a Dietrich byl odsouzen k doživotnímu pobytu ve vězení. Den po skočení procesu, [[17. červenec|17. července]], dorazil válečný zločinec číslo 160 spolu s ostatními odsouzenými do pevnosti v [[Landsberg am Lech|Landsbergu]], kde si měl žalář odpykat.

Začátkem ledna [[1947]] se začalo s revizí Dietrichova procesu, trest byl mnoha vojákům snížen, pro něho samotného se ale nezměnilo nic. Začátkem roku [[1948]] zemřela Seppovi matka. Ursula mu tuto zprávu chtěla sdělit sama, proto požádala vedení věznice o umožnění návštěvy. Bylo jí vyhověno, a protože byly rozsudky potvrzeny, mohli nyní příbuzní všechny vězně navštěvovat jednou za měsíc. Během léta [[1948]] se Dietrichovi začalo ponenáhlu zhoršovat zdraví, a nohy jej čím dál více bolely, což byl pravděpodobně důsledek omrzlin ze Sovětského svazu. Neustálé bolesti jej v srpnu [[1948]] přiměly, aby se nechal vyšetřit ve vězeňské nemocnici, kde se přišlo se na to, že trpí [[Bürgerova nemoc|Bürgerovou nemocí]] a že má problémy s krevním oběhem.

V průběhu let docházelo k vytváření komisí, které případ opakovaně zkoumaly, k zásadnímu zlomu ale došlo [[31. leden|31. ledna]] [[1951]], kdy vrchní velitel amerických sil v Evropě generál [[Thomas Handy]] rozhodl, že šest zbývajících trestů smrti bude změněno na doživotní žalář. [[10. srpen|10. srpna]] téhož roku snížil Handy tresty i dalším mužům, mezi nimi i Dietrichovi, kterému byl trest snížen na 25 let. Zlepšily se dokonce i podmínky ve věznici, a odsouzenci mohli být častěji navštěvováni, dokonce je mohli navštěvovat i přátelé (dříve je mohli navštěvovat pouze příbuzní a právník).

[[18. červenec|18. července]] [[1955]] podal Dietrich již po několikáté žádost o propuštění z vězení, tentokrát mu již bylo vyhověno. Nedlouho po nabytí nezávislosti se německá vláda začala zabývat i předválečnými zločiny. Dietrich byl proto [[16. srpen|16. srpna]] [[1956]] zatčen v souvislosti s [[Noc Dlouhých nožů|Nocí dlouhých nožů]], kde hrál klíčovou roli. Nebyl ve vězení dlouho, neboť byl po výslechu propuštěn na kauci výslechu a na proces, který se konal [[6. květen|6. května]] [[1957]] v [[Mnichov]]ě, čekal na svobodě. Byl obžalován za to, že od Hitlera převzal seznam šesti příslušníků [[Sturmabteilung|SA]], což před soudem nepopřel. Rozsudek byl vynesen již [[14. květen|14. května]], a oba obžalovaní, Dietrich a [[Michael Lippert]], obžalovaný z [[Ernst Röhm|Röhmovy]] smrti, byli odsouzeni na 18 měsíců žaláře. Dietrich nastoupil trest [[7. srpen|7. srpna]] [[1958]] v [[Landsberg am Lech|LandsbergLandsbergu]]. Znovu, a ještě ve větší míře než dříve, se objevovaly problémy s krevním oběhem, navíc se dostavily i srdeční potíže. Proto byl již [[2. únor]]a [[1959]] propuštěn, zároveň mu byly prominuty podmínky, vyplývající z prominutí trestu za válečné zločiny, takže se mohl naplno věnovat své rodině. Přestěhovali se do [[Ludwigsburg]]u a najali si dům vedle Engelhardtových. Po zbytek života se Dietrich zabýval lovem, a zároveň se věnoval činnosti v organizaci [[HIAG]] (Veteránskáveteránská organizace členů Waffen-SS). Josef „Sepp“ Dietrich zemřel doma v posteli [[21. duben|21. dubna]] [[1966]] na infarkt. Pohřeb se konal, za účasti asi šesti tisíc lidí, povětšinou jeho kamarádů ze Zbraní SS, v [[Ludwigsburg]]u podle vojenských tradic, a promluvil na něm jeho dlouholetý přítel z Leibstandarte [[Wilhelm Bittrich]].

* Vizewachtmeister -– 1918

* Leutnant der Landespolizei -– říjen, 1919

* Oberleutnant der Landespolizei -– 1923

* Hauptmann der Landespolizei -– 1924

* SS-Sturmführer -– 1. června 1928

* SS-Sturmbannführer -– 1. srpna 1928

* SS-Standartenführer -– 18. září 1929

* SS-Oberführer -– 10. říjen 1930

* SS-Gruppenführer -– 18. prosince 1931

* SS-Obergruppenführer -– 1. července 1934

* SS-Obergruppenführer und General der Waffen SS -– 19. listopadu 1940

* SS-Obergruppenführer und Panzergeneral der Waffen SS -– červenec 1943

* SS-Oberstgruppenführer und Panzer-Generaloberst der Waffen SS -– 1. srpna 1944

* [[Rytířský kříž Železného kříže|Rytířský kříž železného kříže]] -– 4. červenec, 1940

* [[Rytířský kříž Železného kříže|Dubové ratolesti k rytířskému kříži železného kříže]] -– 31. prosinec, 1941

* [[Rytířský kříž Železného kříže|Meče k rytířskému kříži železného kříže]] -– 14. března, 1943 (26. muž, kterému byly uděleny)

* [[Rytířský kříž Železného kříže|Brilianty k rytířskému kříži železného kříže]] -– 5. srpna, 1944 (16. muž, kterému byly uděleny)

* [[Krevní řád]] (10. muž, kterému byl udělen) -– 9. listopad, 1933

* [[Železný kříž|Spona k železnému kříži I. třídy]] -– 27. října, 1939

* [[Železný kříž|Spona k železnému kříži II. třídy]] -– 25. září, 1939

* [[Železný kříž|Pruský železný kříž II. třídy]] -– 14. listopadu 1914

* [[TotenkopfringSS-Ehrenring]]

* Bojový tankový odznak (1.první sv.světová válka)

[[Kategorie:NarozeníÚmrtí 2821. květnadubna]]