Lamoraal Egmont: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace |
wikifikace značky: odstraněno <references /> editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 2:
'''Lamoral, hrabě van Egmont, kníže van Gavere''' ([[18. listopad]]u [[1522]], La Hamaide poblíž Ellezelles – [[5. červen|5. června]] [[1568]], [[Brusel]]) byl generál a [[Vlámsko|flanderský]] státník, jehož poprava pro údajnou zradu [[Filip II. Španělský|krále Filipa II.]] přispěla k dalšímu podnícení [[Nizozemská revoluce|bojů o nizozemskou samostatnost na španělské koruně]].
'''Lamoral, hrabě van Egmont, kníže van Gavere''' ([[18. listopad]]u [[1522]], La Hamaide poblíž Ellezelles – [[5. červen|5. června]] [[1568]], [[Brusel]]) byl generál a [[Vlámsko|flanderský]] státník, jehož poprava pro údajnou zradu [[Filip II. Španělský|krále Filipa II.]] přispěla k dalšímu podnícení [[Nizozemská revoluce|bojů o nizozemskou samostatnost na španělské koruně]]. V dnešní době je znám hlavně jako postava ze hry [[Johann Wolfgang von Goethe|Johanna Wolfganga Goetha]] ''Egmont'' či z předehry [[Ludwig van Beethoven|Ludwiga van Beethovena]] ''Ouvertüre Egmont und Musik-Szene op.84'' k této hře. Během [[Renesance|renesančních]] válek v druhé polovině 16. století byl ovšem proslulým evropským vojevůdcem a jeho jméno znělo předními evropskými dvory.
== Nástup ke slávě ==
Lamoral se narodil se na hradě svých předků, nedaleko [[Alkmaar|Alkmaru]] v tehdy španělském [[Nizozemsko|Nizozemí]] 18. listopadu 1522. Jeho otec byl nositel [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]] a generál všech [[Švališér|švališerů]] [[Neapolské království|Neapolska]] a [[Toskánské velkovévodství|Toskánska]]. Zemřel, když bylo Lamoralovi šest let. Jeho matka byla sestrou správce [[Flanderské hrabství|Flander]]. Po smrti manžela se nevdala a veškerou péči věnovala svým třem dětem, Lamoralovi, jeho staršímu bratru Charlesovi a jeho sestře Markétě. Ve věku šestnácti let Larmoral odešel ke dvoru v [[Madrid|Madridu]] získat výchovu a vzdělání potřebné pro velmože.
Roku 1541 se Lamoral se svým bratrem Charlesem zúčastnil výpravy vedené španělským králem a německým císařem [[Karel V. Francouzský|Karlem V.]] do severní [[Afrika|Afriky]], do [[Alžír|Alžíru]], proti [[Berbeři|berberským]] pirátům. Ale bejlerbej (vládce a správce) území Hasan Aga útok odrazil a následující bouře neúspěch výpravy dovršila. Trhy v Alžíru a v [[Istanbul|Istanbulu]] se naplnily křesťanskými otroky. Lamoral, velící kompanii lehké [[Jezdectvo|kavalerie]], vyvázl jen s lehkou ranou. Jeho bratr Charles utrpěl těžké zranění a na jeho následky v prosinci 1541 zemřel. Lamoral zdědil hraběcí titul, všechny čestné úřady a také rodové statky ve Flandrech a Hollandu, což představovalo knížectví Gavere a dále sedm či osm baronství a několik dalších panství.
== Egmont vojevůdce ==
V roce 1542 spolu s Karlem V. Lamoral, hrabě Egmont dobyl město Duren na Julišsku. Roku 1544 se hrabě Lamoral d'Egmont oženil. Svatby se zúčastnil císař Karel V. a také jeho bratr český král [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinand I.]]. Už dva měsíce po svatbě se Egmont přidal k válečné výpravě císaře Karla V. proti Francii. Účastnil se s ním dobývání francouského [[Saint-Dizier]]. Když vojsko pochodovalo krajem [[Champagne]], bylo mu svěřeno velení kompanie ''gens ďarmes'', padesáti rytířských ''lances,'' tedy kopí. Šlo o jednotky plně vyzbrojených těžkých jezdců, většinou urozeného původu. Tato proslulá kavalerie ''compagnies ďordonnance'' (ordonanční kompanie) byla poslední dědičkou tradice rytířských jezdců. Jako její velitel dostal hrabě Egmont od císaře Karla V. prestižní řetěz Řádu zlatého rouna. Při obléhání [[Lotrinsko|lotrinských]] [[Mety|Met]] mu císař svěřil velení dvou tisíc jezdců, tzv. ''noirs harnois'' - v černé zbroji odění. Jezdec v němčině se řekne der Reiter, odtud označení rejtar. Roku 1553 velel Lamoral jednotkám [[Žoldnéř|žoldnéřů]] vyzbrojených nejen kopími, ale i prvními jezdeckými střelnými zbraněmi [[Arkebuza|arkebuzami]] či pistolemi. S těmito žoldnéři podnikl tzv. ''chevauchée'' - drancovací výpravy - do kraje [[Hrabství Artois|Artois]], cílem těchto výprav bylo plenění. Poté Lamoral podnikl tzv. průzkum bojem proti Francouzům v [[Pikardie|Picardii]]. Následně výpravu zopakoval, ale padl do léčky a byl nucen se z pasti doslova prosekat. Přes francouzské [[Eskadrona|eskadrony]] prý projel celkem třikrát. To znamená, že třikrát zaútočil a opět se vracel. Pár měsíců poté se Lamoral z vojevůdce stal diplomatem.
[[Soubor:Count_of_Egmont.jpg|náhled|vlevo|Lamoraal Egmont|291x291px]]
== Egmont diplomat ==
Lamoral si získal značnou důvěru a přízeň Karla V.
== Den sv. Vavřince ==
Roku 1557 vypukly boje v [[Itálie|Itálii]] a [[Flanderské hrabství|Flandrech]]. Vévoda [[Savojští|Savojský]] vytáhl
== Bitva u Gravelines 13. července 1588 ==
Během zimy se Francouzům podařilo některá města získat zpět, také Calais a Dunkerque. Egmont dostal 15 000 pěšáků a 3 000 kavaleristů, aby v západních Flandrech podnikl protiakci. U Gravelines, města v písečných dunách mezi Calais a Dunkerque dostihl maršála de Termes s podobně početným vojskem. De Termes zaujal obranné postavení, ale jezdci mu nedali šanci a z moře pálila děla Angličanů, kteří v té době byli spojenci Španělska. Termesovo obranné postavení se změnilo v past. Mnohý voják, kterému se podařilo z pasti uniknout, skončil v rukou venkovanů. Zejména ženy nikoho nešetřily a nejeden uprchlík byl jejich rukou ukamenován. Porážka Francie byla zdrcující, vítězství Španělska oslnivé. Zatímco Egmont měl tři stovky mrtvých či raněných, de Termés 12 500 mrtvých, raněných či zajatých. Jindřichu II. nezbývalo než podepsat v Cateau-Cambrésis 3. dubna 1559 mír. Ztratil strategický Dunkerque, 198 měst a hradů, musel opustit Itálii a rezignovat na vše, co Francie ve válce, trvající 65 let, získala.
== Nepokoje v Nizozemí ==
Výsledky války měly vliv i na osud Nizozemí. Filipovi II. vadilo stavovské uspořádání v Nizozemí, také mu vadilo pronikání francouzského kalvinismu které pokládal za kacířské učení. Navíc Španělsku i přes zlato a stříbro dovážené z Ameriky hrozil bankrot. Filip II. se proto rozhodl pro zvýšení zdanění obchodu a podnikání. Marně proti tomu protestovali hrabě Egmont, admirál Hoorne a princ Oranžský, včetně členů nizozemské státní rady. Začala se formovat protišpanělská opozice, a to nejen mezi šlechtou., ale i u prostých lidí. Tyto nálady vedly až k lokálním vzpourám. Na jaře 1566 při předávání nizozemské petice místodržitelce Markétě Parmské poznamenal jeden z mužů po jejím bokuː
==Egmontův konec - poprava == ▼
Spoléhat na Filipovu vděčnost se ukázalo být chybou. Egmont důvěřivě vyjel Albovi naproti, ale ten už měl jasný rozkazː ''Zatknout a exemplárně potrestat hlavní představitele země, kteří se provinili během nepokojů.'' V noci 9. září byli Egmont Lamoral a admirál Hoorne zatčeni a převezeni do Gentu. Za propuštění tak slavného válečníka se přimlouvali císař Maxmilián II., francouzský král, bavorský vévoda a další knížata. Část španělského Nizozemí se proti Filipovi II. vzbouřila a Vilém Oranžský s žoldnéři, naverbovanými v Německu, začal válku proti Albovi. V bitvě u fríského Heiligerlee porazil Vilémův bratr španělského generála. Alba se rozhodl do boje proti Vilémovi zasáhnout osobně. Pokládal za riskantní nechat dva vznešené vězně ve Flandrech. Obával se, že by jim rebelové mohli pomoci uniknout a oni se pak mohli postavit do čela vzbouřenců. Rozhodl se pro rychlý konec. Soud trval jen jeden den. Hrabě Lamoral a admirál Hoorne byli obviněni z hrdelního zločinu urážky Veličenstva, urážky katolické víry, z pokusu odtrhnout nizozemské provincie od španělské koruny a byli odsouzeni k trestu smrti stětím. Poprava se konala 5. června v jedenáct odpoledne. Hrabě, oděný do noční košile z karmínového damašku, s krajkovým kapesníkem v jedné ruce a kloboukem v ruce druhé a šeptajíc žalm ''Miserere moi'' prošel špalírem vojska a vystoupal na popravčí lešení, potažené černým suknem. Popravčí lešení bylo postavené na Velkém náměstí před radnicí a Královským domem. Prostor byl střežen 22 kompanií arkebuzírů s loučemi. Před špalkem hrabě poklekl na podušku, pomodlil se, políbil kříž, sepjal ruce a pravil nahlasː ''Do tvých rukou Pane, poroučím svou duši''. V tom okamžiku vystoupil na lešení kat, a aniž ho odsouzenec spatřil, jedním sekem ukončil jeho život. Po té přišla řada na hraběte Hoorna. Do tří hodin byly uťaté hlavy vystaveny. Dav přihlížející exekuci náměstí zcela zaplnil. Alba počítal s tím, že exekuce obyvatele Bruselu zastraší. Ale výsledkem byl opak. Odpůrci španělské nadvlády měli náhle své mučeníky a z exekuce se zrodila ozbrojená vzpoura. Posledního srpna vyzval Vilém Oranžský všechny nizozemské poddané španělského krále k boji proti Filipovi II. Vilém svůj boj na podzim prohrál. Španělsko však získalo protivníka nejen v pravidelné armádě, ale muselo vést neustálý partyzánský boj s lesními a námořními gézy. Po krvavých bojích v červenci 1581 sedm severních provincií spojených v Utrechtské unii, vyhlásilo odtržení od Španělska a nezávislost. ▼
▲Spoléhat na Filipovu vděčnost se ukázalo být chybou. Egmont důvěřivě vyjel Albovi naproti, ale ten už měl jasný rozkazː
'''Lamoral Egmont - stručný přehled v datech''' ▼
▲Lamoral Egmont - stručný přehled
▲* 1522 Egmont se narodil, blízko Alkmaru
▲* 1538 Egmont odjíždí na výchovu k madridskému dvoru
▲* 1541 neúspěšná výprava proti Alžíru
▲* 1542 výprava s Karlem VI. na Julišsko
▲* 1544 ve válce s Francouzi získal řetěz Zlatého rouna
▲* 1554 vede poselstvo, dojednávající sňatek infanta Filipa s Marií Tudorovnou
▲* 1557 vítězí v bitvě na den sv. Vavřince
▲* 1558 vítězí v bitvě u Gravellines
▲* 1567 zatčen vévodou z Alby
▲* 1568 popraven stětím v Bruselu
== Reference ==
<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Kovařík
|