Theorba: Porovnání verzí

'''Theorba''' neboli '''chitarrone''' je v zásadě velká basová [[loutna]] rozšířená o dlouhý krk s [[pražec (hudba)|pražci]] a basovými strunami připojenými k samostatné hlavici, standardně do celkového počtu čtrnácti. Byla vyvinuta na konci [[16. století]] jako doprovodný nástroj pro tehdy komponovanou hudbu v novém stylu ([[stile moderno]], [[nuove musiche]], [[seconda prattica]]) skladatelů jako [[Claudio Monteverdi]], [[Jacopo Peri]], [[Sigismondo d’India]] či [[Giulio Caccini]]. Používána byla až do poloviny [[18. století]].

Jde o ladění "inv A", v odborné literatuře také zvané "reentrant tuning" - tedykdy dvě horní struny jsou naladěny o [[oktáva (hudba)|oktávu]] níže. To je dáno velkou [[mensura (hudba)|menzurou]], kdy na požadovanou [[tón]]ovou výšku by byly zapotřebí tak tenké struny, kteréže je ze střeva vyrobit nejdenelze. Pravděpodobně se - zvláště na počátku [[17. století]] a na extrémněmimořádně velkých nástrojích - používalo také ladění in G.

Ačkoliv byla theorba zamýšlena především jako nástroj doprovázející sólový hlas (monodie), objevilo se několik individualit, skladatelů, kteří – fascinováni hlubokým a nosným zvukem – ji hojně používali jako nástroj sólový. Zejména [[Johann Hieronymus Kapsberger|Giovanni Girolamo Kapsberger]] a [[Bellerofonte Castaldi]] využili ve svých skladbách nástroj až do krajností, často výrazně přesahujících tehdejší hudební normyzvyklosti ať už v [[rytmus|rytmu]] či v [[harmonie (hudba)|harmonii]]. [[Pietro Paolo Melli]] byl pak dvorním loutnistou [[Matyáš Habsburský|císaře Matyáše]] a jeho nástupce [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda II.]], působil i na dvoře v [[Praha|Praze]].

[[Soubor:Antiveduto Gramatica - The Theorbo Player - WGA10353.jpg|thumb|''Suonatore di tiorba'' (theorbo hráč), malba od [[Antiveduto Gramatica]]: ''Hráč na theorbu'']]

'''Italská theorba''' je výše popsaná theorba typická pro barokní hudbu italského stylu. Jedním z posledních velkých theorbistů byl [[Francesco Bartolomeo Conti]], který působil ve Vídni.

'''Francouzská theorba''': v průběhu 17. století se theorba ujala také ve Francii jak pro sólové hraní, tak pro [[basso continuo]]. Ve Francii druhé poloviny [[17. století]] jsou doklady o "''theorbe de pieces"'', -což byl nástroj určený pro výuku studentů a pravděpodobně též pro sólové hraní. -Stavěl právěse s menzurou 76 cm - ten všaka byl díkykvůli kratší menzuře pravděpodobně laděný o kvartu výše, inv d.

'''Anglická theorba''' je nástroj, o kterém máme pouze písemné zmínky, neexistují žádné dochované nástroje, ani plány, ani vyobrazení. Dochovány jsou však skladby [[John Wilson (hudební skladatel)|Johna Wilsona]], ze kterých je možno odvodit ladění nástroje inv G, s pouze první strunou o oktávu níž.

Dnes většina výkonných umělců používá theorbu ve standardizované podobě: menzura 76 cm, 14 jednoduchých strun v ladění a, e, h, g, d, A, G, F, E, D, C, H´, A´, G´. Velikost ani ostrunění nástroje však v jeho historii nikdy nebyly docelazcela standardizované. Např. při srovnání dochovaných nástrojů italské provenience z první poloviny 17. století, [[ikonografie]] a výrobních plánů jde v naprosté většině případů o nástroje s 85-95 cm menzurou a zdvojenými strunami na [[hmatník]]u. Ve Francii druhé poloviny [[17. století]] jsou doklady o "''theorbe de pieces" - nástroj určený pro výuku studentů - právě'' s menzurou 76 cm.