Národní soud: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
rozpracováno
 
doplnění
Řádek 1:
{{Pracuje se}}
[[Soubor:Pankrác, vrchní soud, přes magistrálu.jpg|náhled|Justiční palác v Praze, sídlo Národního soudu]]
'''Národní soud''' byl mimořádný trestní a čestný [[soud]] zřízený v [[Československo|Československu]] po skončení [[Druhá světová válka|druhé světové války]] na základě jednoho z retribučních [[Benešovy dekrety|dekretů prezidenta republiky]].<ref>Dekret presidenta republiky č. 17/1945 Sb., o Národním soudu. [http://ftp.aspi.cz/opispdf/1945/009-1945.pdf Dostupné online.]</ref> Sídlil v [[Praha|Praze]], v justičním paláci na Pankráci (dnes sídlo [[Vrchní soud v Praze|vrchního soudu]]), a původně bylo jeho fungování plánováno pouze na dobu jednoho roku, později bylo prodlouženo zákony č. 149/1946 Sb. a 245/1946 Sb. až do 4. května 1947. Příslušelapříslušela mu agenda trestního soudnictví za činnost proti československému státu v ''době zvýšeného ohrožení republiky'' (21. května 1938 – 31. prosince 1946<ref>Vládní nařízení č. 217/1946 Sb., jímž se stanoví konec doby zvýšeného ohrožení republiky. [http://ftp.aspi.cz/opispdf/1946/095-1946.pdf Dostupné online.]</ref>),. aOvšem tojen vůči zvláště určeným osobám: [[Státní prezident|protektorátnímu prezidentovi]], členům [[VládaSeznam vlád Protektorátu Čechy a Morava|protektorátních vlád]], představitelům [[Vlajka (hnutí)|Vlajky]], [[Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě|Kuratoria pro výchovu mládeže]], [[Česká liga proti bolševismu|České ligy proti bolševismu]], Národní odborové ústředny zaměstnanců a Svazu zemědělství a lesnictví, také kolaborujícím novinářům a dalším významným veřejně činným osobám. Ostatní případy poválečného retribučníretribučního soudnictví vyřizovaly [[mimořádné lidové soudy]] v sídlech krajských soudů. Kromě něj působil i samostatný Národní soud v [[Bratislava|Bratislavě]] a oběma navíc předcházely národní soudy v [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu Čechy a Morava]].
 
== Složení soudu a řízení ==
Takový soud ale nebyl v Československu jediným, v [[Bratislava|Bratislavě]] fungoval samostatný Národní soud. Jeho soudce i žalobce jmenovalo předsednictvo [[Slovenská národní rada|Slovenské národní rady]] a byl pouze soudem trestním, jinak jeho složení a řízení před ním odpovídalo pražskému soudu. Soudil zejména slovenského prezidenta, členy slovenských vlád, poslance, členy Státní rady, představitele [[Hlinkova garda|Hlinkovy gardy]] a další významné veřejně činné osoby [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenského státu]].<ref>Nařízení Slovenské národní rady č. 33/1945 Zb. n. SNR, o potrestání fašistických zločinců, okupantů, zrádců a kolaborantů a o zřízení lidového soudnictví. [http://www.noveaspi.sk/products/lawText/1/11701/1/2 Dostupné online.]</ref>
Národní soud se skládal z přednosty, jímž byl jmenován předseda senátu pražského trestního soudu František Tomsa, jeho dvou náměstků a z dalších soudců. Rozhodoval v sedmičlenných [[Soudní senát|senátech]], přičemž jejich předsedové museli být [[Soudce|soudci z povolání]]. Přednostu, náměstky a předsedy senátů jmenoval prezident republiky na návrh vlády, ostatní přísedící (podmínkou nebylo právní vzdělání, ale mělo jít o osvědčené vlastence) vláda na návrh ministra spravedlnosti, který vycházel ze seznamů pořízených [[Zemský národní výbor|zemskými národními výbory]] v Praze a Brně. Veřejnou žalobu u Národního soudu vykonával národní [[prokurátor]] a jeho náměstci, jmenováni byli také vládou na návrh ministra spravedlnosti, kterému byli poté podřízeni.
 
Řízení mělo probíhat urychleně, bez řádného vyšetřování, obžalovaný ale měl právo na obhájce, pokud jej nevyužil, byl mu přidělen ''[[ex offo]]''. Proti rozhodnutí Národního soudu nebyl přípustný žádný opravný prostředek a pokud byl vynesen [[trest smrti]], musel být vykonán do dvou hodin, přičemž případná žádost o [[Milost (právo)|milost]] neměla odkladný účinek. Soud také mohl rozhodnout o tom, že se poprava vykoná veřejně.
 
Působil ovšem nejen jako trestní soud, ale také jako soud čestný. I když jím souzené osoby nespáchaly žádný trestný čin ve smyslu retribučního soudnictví, ale nechovaly se „jak se slušelo na věrné a statečné občany československé“, mohly být odsouzeny ke ztrátě aktivního i pasivního [[Volební právo|volebního práva]], práva svolávat veřejné shromáždění a účastnit se jich, politicky se organizovat a vydávat, redigovat nebo i jen přispívat do politických časopisů.
 
== Výsledky činnosti ==
Původně bylo jeho fungování plánováno pouze na dobu jednoho roku, později bylo prodlouženo zákony č. 149/1946 Sb. a 245/1946 Sb. až do 4. května 1947.
 
== Další národní soudy ==
Takový soud ale nebyl v Československu jediným, vna [[BratislavaSlovensko|BratislavěSlovensku]] fungoval samostatný Národní soud. Jeho soudce i žalobce jmenovalo předsednictvo [[Slovenská národní rada|Slovenské národní rady]] a byl pouze soudem trestním, jinak jeho složení a řízení před ním zhruba odpovídalo pražskému soudu. Soudil zejména slovenského prezidenta, členy slovenských vlád, poslance, členy Státní rady, představitele [[Hlinkova garda|Hlinkovy gardy]] a další významné veřejně činné osoby [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenského státu]].<ref>Nařízení Slovenské národní rady č. 33/1945 Zb. n. SNR, o potrestání fašistických zločinců, okupantů, zrádců a kolaborantů a o zřízení lidového soudnictví. [http://www.noveaspi.sk/products/lawText/1/11701/1/2 Dostupné online.]</ref> Odsoudil např. k trestu smrti bývalého prezidenta [[Jozef Tiso|Jozefa Tisa]], předsedu vlády [[Vojtech Tuka|Vojtecha Tuku]] a ministra zahraničních věcí [[Ferdinand Ďurčanský|Ferdinanda Ďurčanského]], dále ministra vnitra [[Alexander Mach|Alexandra Macha]] poslal na 30 let do vězení nebo ministru národní obrany [[Ferdinand Čatloš|Ferdinanda Čatloše]] uložil pět let odnětí svobody.
 
Národní soud navíc existoval už dříve v [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu Čechy a Morava]], jakožto čestný soud měl provést revize majetku veřejně činných osob, který nabyly za [[První republika|první republiky]]. Předsedal mu viceprezident Nejvyššího účetního a kontrolního úřadu a přísedící tvořili dva soudci z Nejvyššího soudu a dva z Nejvyššího správního soudu. Zřídilo jej zcela bez právního podkladu již roku 1939 [[Národní souručenství]] a v roce 1942 byl prezidentem [[Emil Hácha|Háchou]] z podnětu [[Karl Hermann Frank|K. H. Franka]] pro naprostou neefektivitu zrušen, neboť za celou dobu neodhalil ani jeden případ korupce.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Tauchen
| jméno = Jaromír
Řádek 16 ⟶ 28:
| issn = 0079-4929
}}</ref> Téhož roku bylo nicméně vydáno vládní nařízení, kterým se zřizoval další Národní soud, jenž měl pohnat k odpovědnosti české politiky považované za „nepřátele českého národa“.<ref>Vládní nařízení č. 227/1942 Sb., o Národním soudě. [http://ftp.aspi.cz/opispdf/1942/102-1942.pdf Dostupné online.]</ref>
 
== Složení soudu a řízení ==
Národní soud se skládal z přednosty, jímž byl jmenován předseda senátu pražského trestního soudu František Tomsa, jeho dvou náměstků a z dalších soudců. Rozhodoval v sedmičlenných [[Soudní senát|senátech]], přičemž jejich předsedové museli být [[Soudce|soudci z povolání]]. Přednostu, náměstky a předsedy senátů jmenoval prezident republiky na návrh vlády, ostatní přísedící (podmínkou nebylo právní vzdělání, ale mělo jít o osvědčené vlastence) vláda na návrh ministra spravedlnosti, který vycházel ze seznamů pořízených [[Zemský národní výbor|zemskými národními výbory]] v Praze a Brně. Veřejnou žalobu u Národního soudu vykonával národní [[prokurátor]] a jeho náměstci, jmenováni byli také vládou na návrh ministra spravedlnosti, kterému byli poté podřízeni.
 
Řízení mělo probíhat urychleně, bez řádného vyšetřování, obžalovaný ale měl právo na obhájce, pokud jej nevyužil, byl mu přidělen ''[[ex offo]]''. Proti rozhodnutí Národního soudu nebyl přípustný žádný opravný prostředek a pokud byl vynesen [[trest smrti]], musel být vykonán do dvou hodin, přičemž případná žádost o [[Milost (právo)|milost]] neměla odkladný účinek. Soud také mohl rozhodnout o tom, že se poprava vykoná veřejně.
 
Působil ovšem nejen jako trestní soud, ale také jako soud čestný. I když jím souzené osoby nespáchaly žádný trestný čin ve smyslu retribučního soudnictví, ale nechovaly se „jak se slušelo na věrné a statečné občany československé“, mohly být odsouzeny ke ztrátě aktivního i pasivního [[Volební právo|volebního práva]], práva svolávat veřejné shromáždění a účastnit se jich, politicky se organizovat a vydávat, redigovat nebo i jen přispívat do politických časopisů.
 
== Reference ==
<references />
 
== Externí odkazy ==
* {{Wikizdroje|dílo=Dekret o Národním soudu}}
 
[[Kategorie:Soudy v Československu]]