Křesťanský fundamentalismus: Porovnání verzí

Druhým pramenem pak je Dispenzacionalismusdispenzacionalismus (z angl. dispension tj. rozptýlení, diaspora), což je proud, který vznikl v roce 1830 v Anglii a zahrnuje novou interpretaci Biblebible. Za zakladatele je považován John Darby (1800-1882), který byl vůdcem náboženské skupiny Plymouthskýchplymouthských bratří.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Pavlincová|jméno=Helena|příjmení2=|jméno2=|titul=Slovník judaismus - křesťanství - islám|vydání=2|vydavatel=Nakladatelství Olomouc s.r.o|místo=Olomouc|rok=2003|počet stran=661|strany=297|isbn=80-7182-165-9}}</ref>

Dispencionalizmus zastává milenarismus (také [[chiliasmus]]) a dělí čas do sedmi různých fází, které vnímá jako stupně [[Bůh|Božího]] zjevení. Dále tento směr propaguje, že na konci každého stupně Bůh potrestal lidstvo, protože se ukázalo, že lidstvo před Bohem selhalo. [[Sekularismus]], [[liberalismus]] a nemorálnosti v roce 1920 byly pro zastánce tohoto směru důkazem, že lidstvo před Bohem opět selhalo. V tomto duchu tedy Dispenzacionalisté věří, že svět je nyní na pokraji posledního stupně, kdy se odehraje konečná bitva tzv. [[Armagedon|Armageddon]] v oblasti [[Izrael|Izraelského]] [[Megido|Megida]] a po ní nastane milenium, tedy tisícileté Kristovo království. Dispenzacionalisté vytvořili celou „historickou školu,''“'' jejíž účelem je zkoumat dějinné události, aktuální politický a společenský vývoj. To proto, aby dokázali včas rozpoznat události vedoucí k příchodu [[Mesiáš|Mesiáše]]. Pro tento směr je zásadní víra v tzv. „tajné nanebevzetí svatých''“'', které může přijít zcela neočekávaně. Vyvolení pak budou s Mesiášem žít po sedm let v [[Nebe|nebi]], zatímco ti, kteří zůstanou na [[Země|Zemi]]zemi, budou po těchto sedm let trpět [[Válka|válkami]], [[Hladomor|hladomory]], přírodními a jinými [[Katastrofa|katastrofami]]. Tento směr však počítá i se speciální židovskou variantou. [[Židé]], jako nevěřící (nepřijali Ježíše za svého spasitele), budou žít ve své zaslíbené zemi ([[Izrael|Izraeli]]), vybudují vlastní stát, avšak vládnout jim bude [[Antikrist]], který se bude pouze vydávat za [[Spasitel|spasitele]]. Během jeho vlády dojde k [[Jeruzalémský chrám|znovupostavení chrámu]], zavedení praxe obětování v chrámu, [[Teror|teroru]] a především k boji Izraelců proti mnohonásobné přesile jejich nepřátel. Celé toto období se bude nazývat „[[Jákobovo soužení|Jákobovo soužení''“'']] a Izrael bude sloužit jako nedokonalý nástroj k nastolení Kristovy vlády. [[Jákobovo soužení]] skončí příchodem Mesiáše, který svrhne Antikrista a nastolí své království.<ref>Ibid., S. 40-41.</ref>

Třetím pramenem je [[Princetonská univerzita|Princetonskáprincetonská]] teologie, která reagovala na vzrůstající kritiku Biblebible způsobenou rozvojem vědeckého poznání mezi roky 1840-1920. Proti této kritice postavila doktrínu neomylnosti Biblebible, podle níž Biblebible vznikla Božímbožím vnuknutím a je zcela prosta jakékoliv chyby nebo omylu. Princentonský profesor teologie Charlese Hodge na svých seminářích vždy trval na tom, že Biblebible je neomylná, protože ji inspiroval či své myšlenky „vdechl''“'' do autorů (spisovatelů) Biblebible přímo Bůh. Pro podporu tohoto tvrzení mu sloužila tato Biblickábiblická pasáž: „''Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti.''“' ([[Druhý list Timoteovi|2 Timoteovi]] 3:,16 ). Princetonští teologové tedy tvrdí, že Biblibibli je třeba chápat [[Literalismus|zcela doslovně]] a především ji nepodrobovat [[Textová kritika|vědeckému zkoumaní]], kterým vědci běžně zkoumají historické dokumenty. Mimo jiné tvrdí i to, že [[Modernismus (teologie)|Křesťanskýkřesťanský modernismus]] a [[liberalismus]] svádí lidi do [[Peklo|Peklapekla]] (zatracení) stejně jako ostatní nekřesťanská náboženství.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Kee|jméno=Howard ed|příjmení2=|jméno2=|titul=Christianity: A Social and Cultural History|vydání=1|vydavatel=Upper Saddle River|místo=New York|rok=1998|počet stran=|strany=484|isbn=ISBN 0-13-578071-3}}</ref>

Doktrína „Biblical inerrancy''“'' tedy neomylností a doslovností Biblebible je stěžejním bodemstěžejní pro křesťanský fundamentalismus.<ref>MENDEL, M., ''"Náboženství v boji..."'', S. 202</ref>

* Doktrína o neomylnosti Biblebible.

* Doslovná pravdivost Biblebible, včetně pasáží popisující Kristovy zázraky a stvoření světa Bohem v Genesis.

Podobně jako Princetonskáprincetonská teologie odráží i ''The Fundamentals'' odpor některých evangelíkálůevangelikálů k narůstající kritice Biblebible a modernismu.

Příkladem boje křesťanského fundamentalismu s moderní společností se stal [[Opičíopičí proces]] (také [[Opičídaytonský proces|Daytonský proces]], [[Opičí proces|Scopesův Opičíopičí proces]], oficiálně [[Opičí proces|stát Tennessee vs. Scopes]]), který se odehrál v americkém městečku [[Dayton (Tennessee)|Dayton]], ve státě [[Tennessee]] roku 1925. V tomto procesu teoreticky prohrály obě strany. [[Evolucionismus|Evolucionisté]] prohráli soud a fundamentalisté sklidili od tisku neuvěřitelný posměch, který je ještě více utvrdil v jejich představách.<ref>ARMSTRONGOVÁ, K., ''"Islám",'' S''.'' 196. </ref> V tomto procesu šlo o porušení tzv. Butlerova zákona, který zakazoval výuku [[Evoluce člověka|evoluce]]. Tento zákon pomáhal prosazovat William Bell Riley, který byl v té době prezidentem ''Světové společnosti křesťanských fundamentalistů.''. Zákon porušil středoškolský učitel John Thomas Scopes, který ho považoval za zcela absurdní. Celý případ získal neuvěřitelnou pozornost. Mimo jiné se jednalo o vůbec první případ, který byl přenášený rádiovým vysíláním do celých Spojených států. Verdikt soudu však byl jednoznačný, Scopes byl odsouzen za porušení Butlerova zákona a potrestán pokutou 100 dolarů. Po odvolání a přezkoumání případu Nejvyšším soudem v Tennessee byl rozsudek zachován, avšak trest byl zmírněn na 50 dolarů.

Pro dispenzacionalistickou historickou školu, hrají židé důležitou roli v příchodu mesiášeMesiáše. Proto jistě není překvapením, že se mnohé směry křesťanského fundamentalismu postavily na stranu [[Židé|židů]] a pomáhaly [[Sionismus|sionismu]]. Bez [[Izrael|Izraele]] by totiž, dle přesvědčení fundamentalistů, nebyl možný příchod mesiášeMesiáše. Proto vznikaly nadace křesťanských fundamentalistů, které bojovaly za myšlenku sionismu, a to mnohdy s větším zápalem než sami židé, protože cítili, že by tak mohli výrazně urychlit příchod mesiášeMesiáše. Historie spojená se sionismem a Izraelem pak byla zvláště pro dispenzacionalistickou „historickouhistorickou školu jasným potvrzením, že jejich víra je správná. Ať již se jednalo o reformu [[Hebrejština|hebrejštiny]], [[Balfourova deklarace (1917)|Balfourovu deklaraci]] (1917) či samotné založení státu Izrael (1948), nebo [[Šestidenní válka|Šesti denníŠestidenní válku]] či Izraelskéizraelské drtivé vítězství v ní. To vše fundamentalistům potvrzovalo, že jejich výklad Biblebible a historických souvislostí je zcela správný, a rovněž se jednalo o silný impulz, který napomohl dalšímu rozvoji křesťanského fundamentalismu v USA a Evropě.<ref>MENDEL, M., ''"Náboženství v boji..."'', S. 40-41.</ref>