Pedagogická komunikace: Porovnání verzí

Odebráno 2 808 bajtů ,  před 5 lety
přímo nesouvisející část sloučena dle návrhu do článku Dorozumívání
m (Odkaz na sirotčí článek Gesta učitele a žáka.)
(přímo nesouvisející část sloučena dle návrhu do článku Dorozumívání)
{{Upravit|[[Wikipedie:Encyklopedický styl]]}}
{{Sloučit|Dorozumívání|do}}
{{upravit|formát, -[[čtvrtá stěna]], návodovitost}}
Pojem [[Dorozumívání|komunikace]] je mnoha autory definován jako proces dorozumívání, sdělování, výměny informací. Tedy dorozumívání mezi „zdrojem“ a „adresátem“, přičemž každý, který se na komunikační situaci podílí je zároveň zdroj i adresát. Ke komunikaci dochází vždy, když vysíláme nebo přijímáme sdělení, a to i v případě, že jen připisujeme význam signálům od jiných osob. Už v této formě s námi druhý člověk komunikuje (Projde kolem Vás někdo s kým se znáte, ale nepozdravil Vás? Už v této situaci je to komunikace, jelikož on vyslal signál, vy jste jej přijali a nějak si ho vyložíte. Nepozdravil mě, protože je na mě naštvaný, nebo mě jen neviděl?-Výsledek přijatého signálu).
Pakliže mluvíme o komunikaci, jedná se tzv. o metakomunikaci. (Př. Mohl bys, prosím, mluvit pomaleji? Mluvili jsme o předválečném Československu. To byl vtip.) Většinou se tak snažíme do upřesnit/podtrhnout význam náš výklad (popř. pokud je něco špatně pochopeno, tzv. zahrát to do autu.)
 
Komunikace'''Pedagogická komunikace''' je základním kamenem v našem procesu [[učení]] se. Pedagogická [[Dorozumívání|komunikace]] probíhá především ve školní třídě, a to mezi učitelem[[učitel]]em a žáky[[žák]]y.
=== Složky komunikace ===
'''Kanál'''
Médium, kterým se přenáší informace
''Technologický kanál''
E-learning, mobil
''Akustický kanál''
Rádio
Když jsme ve třídě a jen posloucháme
''Vizuální''
Text, neverbální komunikace
''Haptický''
Dotykový = taktilní
Tělesné tresty X Odměny (pohlazení)
''Čichový ''
Neboli olfaktorický
Ten je důležitý hlavně u zvířat
 
== Charakteristika ==
'''KÓD '''
Podle Průchy (2009, s. 189) má pedagogická komunikace tyto hlavní charakteristiky:
Máme systém znaků, rozumíme mu
Znakový systém – jazyk, mapa, gestikulace (ale pozor na kulturu), emotikony, světla na přechodech
Děti si ve škole osvojují stále nové a nové pojmy -> složitější -> nutné si pamatovat a umět vysvětlit i základy
Pro učitele je důležité udržovat transparentní kód
 
'''KONTEX'''
Širší situační proměnná
Když uděláme totéž, není to totéž (jiní prostředí, jiní lidé, jiné prostředí …)
Jiná je reakce, když žák odpovídá na otázku při výkladu a jiná při zkoušení
Jinak se bere, když přijdeme pozdě na pohovor a jinak, když na schůzku s kamarádem
DRUHY:
-Fyzický
-Kulturní (změna role)
-Sociálně psychologický
-Časový (když přijdeme pozdě)
 
'''ŠUM'''
Jakákoli překážka v přenosu sdělení
Neexistuje komunikace bez šumu
Hluk, psychologický šum (špatné zkušenosti; jiné sociální role, než jsme zvyklí; máme info, které narušuje nově poznané zkušenosti; předsudky)
Fyzický, sémantický, sociálně-psychologický
 
'''CÍL'''
Získávat informace, znalosti, učit se
Vytvářet vztahy s druhými a modifikovat je
Ovlivňovat druhé, dávat jim instrukce, přimět je k akci
Bavit se a hrát si
-> Ve školství se uplatňují všechny tyto cíle
 
== Pedagogická komunikace ==
{{Upravit|[[Wikipedie:Encyklopedický styl]]}}
Komunikace je základním kamenem v našem procesu učení se. Pedagogická komunikace probíhá především ve školní třídě a to mezi učitelem a žáky.
'''Má tyto hlavní charakteristiky:'''
Podle Průchy (2009, s. 189)
* Uskutečňuje se prostřednictvím verbálních a [[Gesta učitele a žáka|neverbálních]] projevů jako sled komunikačních aktů a situací.
* Je řízena učitelem a má specifická pravidla, vymezující roli a pravomoc komunikačních partnerů.
* Vytváří konkrétní psychosociální klima ve třídě a je tímto klimatem i ovlivňována.
 
Jak již bylo zmíněno komunikaceKomunikace probíhá mezi zdrojem a adresátem, přičemž každý účastník komunikace je obojím zároveň. Což znamená, že se navzájem ovlivňují a komunikace je tedy cyklická (jeden reaguje na druhého a naopak). Tedy jestliže se změní jednání prvního, změní se i jednání druhého toto nazýváme fázování. Každá komunikace má v sobě ukryty dvě roviny, které můžeme pozorovat. Jedná se o rovinu obsahovou (co řekneme) a vztahovou (jak to řekneme). Příjemce (adresát) pak může s nově získanou informací udělat následující: přijmout ji, nepřijmout a znehodnotit.
 
== Komunikace ve třídě ==
=== Monolog ===
Učitel v této době přednáší a žáci si zapisují. Tato varianta nastává v 8 % času, který je určen pro vyučovací hodinu.
 
=== Rozhovor ===
Jedná se o zkoušení, procvičování, opakování atd. Rozhovor vyplňuje 92 % času vyučovací hodiny.
Ve většině případů začíná komunikaci učitel. Pokud komunikaci zahájí žák, jedná se pak ve většině případů o dotazy netýkající se přímo hodiny/vyučování (Můžu na záchod?; Můžu zavřít to okno?; atd.), v tomto případě se jedná o strukturu IR. Učitel zahájí komunikaci otázkou, na kterou žák odpoví a následuje zpětná vazba. Tento proces se označuje jakožto IRF (interakce=interaction -> reakce=reractionreaction -> zpětná vazba=feedback) či IRE (hodnocení=evaluation) struktura. Učitel se může ptát otázkami otevřenými či uzavřenými a každá z nich může mít vyšší či nižší kognitivní náročnost.
 
Mohlo by se proto zdát, že žáci dostávají velký prostor a aktivně se do výuky zapojují. Avšak učitel se většinou ptá otázkami nižší kognitivní náročnosti a to v uzavřené podobě. Žák tedy nerozvíjí své tvůrčí schopnosti, ani o otázce nepřemýšlí, jen odpoví jednoslovně/jednou větou a to tak, že si na danou odpověď vzpomene.
 
== Literatura ==
* Nelešovská, A. (2005). ''Pedagogická komunikace v teorii a praxi''. Praha: Grada.
* Průcha, J., Walterová, E., & Mareš, J. (2009). ''Pedagogický slovník''. Praha: Portál.
* Průcha, J. (2009). ''Pedagogická encyklopedie''. Praha: Portál.
* Šeďová, K., Švaříček, R., & Šalamounová, Z. (2012). ''Komunikace ve školní třídě''. Praha: Portál.
 
== Související články ==