Spartakiáda: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Hodnocení: defix link, odkud |Kolář vzal svůj názor |
|||
Řádek 151:
Podle [[Otakar Černý (novinář)|Otakara Černého]] někteří bývalí cvičenci si pořád pochvalují, jak lidé společně cvičili a vůbec se tužili zatímco jiní se dívají na spartakiádní cvičení jako na režimní propagandu. Sám Černý uvedl, že spartakiády vždy měl a má rád a obdivoval lidi, kteří na nich cvičili.<ref name="retro">[http://www.ceskatelevize.cz/porady/10176269182-retro/209411000360026/ Spartakiáda], Retro, premiéra 28. 6. 2009, 26 minut</ref>
Historik [[František Kolář (historik)|František Kolář]] z Olympijského studijního a informačního centra v pořadu pro Českou televizi v roce 2009 tvrdil, že spartakiády postupně ztrácely svůj původní ideologický náboj, hlavně v osmdesátých letech, a měly vysokou sportovní hodnotu.<ref name="retro" /> Otakar Černý však oponoval, že důkazy, kterými Kolář tento svůj názor podpořil, jsou vymyšlené, Kolář to v omluvném dopise uznal.<ref name="retro" />
Historik a sociální antropolog [[Petr Roubal]] píše, že československé spartakiády představují světový unikát, protože nikde jinde na světě se podle něj synchronizovaný pohyb cvičenců neprováděl v takovém měřítku a nestal se předmětem tak systematické politické manipulace. Podle něj tradice veřejného cvičení navazuje přes sokolskou tradici na model německých turnerů a jejich Turnfestů z druhé třetiny 19. století, přičemž tento model nikdy nepostrádal totalitní prvky. Synchronizované cvičení mělo vždy vyjadřovat národní, případně rasovou jednotu, slepou kázeň a vojenskou zdatnost. Synchronizovaný pohyb cvičenců na strahovském stadionu představoval téměř dokonalou metaforu komunistického politického režimu, doslova jeho ztělesnění, a zároveň „veřejný volební akt, v němž naše země a naše zřízení slavně zvítězí!“. Nad touto disciplínou jásala [[Marie Majerová]], hlavní ideolog spartakiád [[Vilém Mucha]] i organizátor sokolských sletů a spartakiád [[Jiří Žižka]]. Podobně jako ostatní politické rituály akcentují spartakiády motiv splývání jednotlivců v nedílný celek. Netvoří však jednolitou masu, ale v geometrickém uspořádání značkové sítě se každý jedinec stává plně zaměnitelným průsečíkem os x a y. Spartakiády tak byly metaforou plně atomizované a ovladatelné společnosti. Otázkou pro Roubala je, zda byly více než metaforou.<ref name="roubal">Petr Roubal: [http://dejiny.nln.cz/archiv/2006/6/jak-ochutnat-komunisticky-raj- Jak ochutnat komunistický ráj : Dvojí tvář československých spartakiád], Dějiny a současnost, 6/2005, květen 2005</ref> Až do roku 1965 se na spartakiádě vyvěšovala československá a sovětská vlajka a hrály se hymny obou států. Od roku 1975 se místo sovětské vlajky věšela rudá dělnická a hymna se již hrála jen jedna, čímž se předešlo obavám z reakcí publika.<ref name="roubal" />
| |||