Louis Antoine de Bougainville: Porovnání verzí

Na další cestě se musely obě lodi proplétat hustou sítí atolů, nazvaných na královu počest [[Louisiady]]. Později propluly mezi dvěma z dnešních [[Šalamounovy ostrovy|Šalamounových ostrovů]] – [[Bougainville]] a [[Choiseul]] – a oklikou kolem [[Nové Irsko|Nového Irska]] se dostaly k severnímu pobřeží Nové Guineje. Plavba už trvala příliš dlouho, potraviny podléhaly zkáze a mezi mužstvem řádily [[kurděje]] i [[sexuálně přenosná nemoc|pohlavní nemoci]] „importované“ z Tahiti. Příděly musely být sníženy, ale dočasně zavedená „rovnost v jídle“ pomohla kapitánovi udržet disciplínu. Konec útrap a běd se však už blížil. Kapitán dopřál mužstvu krátký oddech na ostrůvku [[Buru]] s [[holandsko]]u faktorií a poté v [[Batávie|Batávii]]. Další plavba vedla už osvědčenou trasou přes ostrov [[Mauricius]] a [[mys Dobré naděje]]. V polovině března [[1769]] přistály Bougainvillovy lodě v [[Saint-Malo]]. První velká francouzská [[plavba kolem světa]] trvala dva roky a čtyři měsíce.

 

Bougainvillova výprava splnila své politické poslání a navíc dosáhla významných vědeckých úspěchů. Většina oblastí a ostrovů, které objevila, byla sice známá už předtím, ale její kapitán i [[Astronomie|astronomové]] [[Pierre-Antoine Véron]] a [[Du Bouchage]] značně upřesnili hydrografii, topografii i klimatologii Tichého oceánu, takže jejich následovníci se už mohli v této oblasti pohybovat mnohem bezpečněji. Bougainville se vydával na cestu jako přesvědčený zastánce hypotézy tzv. [[Jižní země]], ale dosažené výsledky mu přinesly velké rozčarování – v prostorách Tichého oceánu žádný takový kontinent neobjevil. Bougainvillův cestopis ''Cesta kolem světa'' se stal po svém vydání roku [[1769]] [[bestseller]]em. Úspěch objevitele a nadaného spisovatele však budil závist a vytvořil mu četné nepřátele ve velení francouzského loďstva. Urážlivé a štvavé kampani, v níž byl napadán jako dobrodruh a neschopný chráněnec královy milostnice [[madame Dubarry]], učinil rázně přítrž celou sérií [[souboj]]ů.