Optický klam: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: editace z Vizuálního editoru |
m odebrání nadbytečného nowiki; kosmetické úpravy |
||
Řádek 22:
=== Iluze tvaru ===
Neboli také geometrické klamy, do kterých patří například tzv. zdánlivá zkreslení. Princip iluzí zdánlivého zkreslení spočívá v tom, že oko vnímá stejné vzdálenosti jako různé a nutí vás vidět perspektivu tam, kde ve skutečnosti vůbec není. Do této skupiny patří geometrické klamy založené na kontrastu délky, rozměrů a velikosti, případně iluze úhlů. Příkladem může být Fraserova spirála, ve které vám oko tvrdí, že vidí spirálu, ale přitom se jedná o kruhy. Mezi geometrické klamy také patří například klam Ewalda [[Ewald Hering|Heringa]], [[Franz Müller-Lyer
=== Iluze pohybu ===
Pohybové klamy způsobují, že oko vidí v pohybu obrázky, které jsou ve skutečnosti statické. Příčin jejich vzniku může být hned několik: asymetrické přechody [[kontrast]]
Zdánlivý pohyb skvrn při pozorování obrázku s názvem Kangai způsobují trhavé pohyby okohybných svalů. Části objektů pohybující se jako válce se mohou na krátkou dobu zastavit, když se budeme bez mrkání upřeně dívat do jednoho bodu. Jakmile se začnou oční víčka pohybovat, pohyb obrázku se zase obnoví. Výraz [[Kangai]] symbolizuje pohyb vody na rýžových polích v [[Japonsko|
[[
=== Iluze barev ===
Mezi dvě nejpočetnější skupiny zastoupené ve fyziologických klamech patří ty, které jsou založeny na [[iradiace|iradiaci]] a kontrastu. Pod pojmem iradiace se skrývá trik v tom, že černé znaky na bílém pozadí vidí člověk menší než bílé znaky na černém pozadí ve stejné velikosti. Toto je způsobeno faktem, že každý svítící bod dráždí celou sítnici a nikoli jen jedno její místo a jasné hraničení se tak zdá být větší. Typickým zástupcem je [[Helmholtz
Jevy kontrastu oproti tomu vznikají při pozorování více ploch s různým stupněm jasu nebo ploch různě zbarvených. Platí také to, že předmět položený na jasném podkladě, se člověku jeví jako tmavší než tentýž na tmavém podkladě. Kontrast přitom může být barevný i černobílý. Do této skupiny klamů patří také Kanizsův trojúhelník, kde vnímáme bílý [[trojúhelník]], který ovšem ve skutečnosti neexistuje. Kaniszovy trojúhelníky, které vytvořil Gaetano [[Kanisza]], působivě ukazují, že je náš mozek schopný spojit naznačené obrysy do uzavřeného tvaru. Na obrázcích je vždy trojúhelník, který zdánlivě leží v popředí a my ho vnímáme působením kontrastního klamu „bělejší než bílý“ nebo „černější než černý.“ Je to zrakový klam založený na kontrastu. Vnímáme bílý trojúhelník, i když ve skutečnosti neexistuje. To je vysvětlováno tím, že mozek se snaží doplnit chybějící informace a má tendenci vytvořit ucelený vjem.
[[
Další jevy patřící mezi fyziologické klamy jsou například obrazy vznikající díky aktivitě [[sítnice]] po skončení jejího dráždění (například obrázek [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]], jenž se vám potom promítne na zeď).
Řádek 40:
=== Nereálné obrazce ===
Vyobrazením těchto klamů vznikají dvě věci zároveň. Přeskakování mezi jednou a druhou interpretací není něčím, co by se mozku zvlášť líbilo. Takové přepínání pohledů fascinovalo [[M. C. Escher|
Nemožné objekty podobným způsobem narušují naši jistotu o světě tím, jak si samy sobě nemožně odporují. Některé dávají smysl jen z jednoho úhlu pohledu. Například obraz Vodopád je jednou z dalších nereálných konstrukcí M. C. Eschera. Uprostřed je vidět vodopád, který uvádí do pohybu mlýnské kolo. To není nic nemožného. Ale sledujte průběh toku vody. Teče směrem dolů a od pozorovatele se vzdaluje. Nejvzdálenější bod by také měl být nejnižším bodem vodního toku. Ve skutečnosti je to však nejvyšší bod, z něhož voda znovu padá hluboko dolů.
Řádek 67:
Iluzivní malířství zaznamenalo rozkvět se studiem nových technik a [[Perspektiva|perspektivy]] od [[renesance]], například v díle [[Andrea Mantegna|Andrey Mantegny]]. Mimořádné místo pak našlo při [[Freska|freskové]] výzdobě [[Baroko|barokních]] chrámů, jejímž mistrem byl [[Andrea Pozzo]]. Optické iluze se uplatňovaly i v architektuře ([[Francesco Borromini]]), [[Urbanismus|urbanismu]] a [[Zahradní architektura|krajinářství]], ale také v [[Umělecké řemeslo|uměleckém řemeslu]] (např. [[Kovářství|kované]] [[mříž]]e).
[[
Dnes je velmi moderní využívat optických klamů ve street artu. Slavní [[street art]] malíři [[Edgar Müller]], [[Manfred Stader]] a [[Gregor Wosik]] například vykouzlili pomocí extrémního zkreslení na vydlážděné ploše zdánlivě trojrozměrný objekt auta. Ovšem jeho vnímání záleží na úhlu pozorování. Podíváme-li se ze strany, ztratí tato optická iluze zcela svoji působnost. Z tohoto důvodu se kreslí vodorovné značení na silnici v protažené délce. Pokud se k těmto značkám blížíme jako účastník provozu, objeví se ve zcela normálních proporcích. Taková nepříliš komplexní, ale velice účinná a užitečná anarmofotická zobrazení jsou upravena pro úhel pohledu běžný pro účastníka silničního provozu. Na tyto značky se totiž normálně nikdo nedívá seshora.
Řádek 75:
=== Literatura ===
* Seckel, Al. Nová kniha optických iluzí. 1. vyd. Praha: Albatros, 2005, 160 s. Klub mladých čtenářů (Albatros). ISBN 80-
* Menkhoffová, Inga: Svět optických iluzí, 1.vyd. Praha : Slovart, 2010. 95 s. ISBN 978-80-7391-300-7
* McNaughotová, Phoebe: Perspektiva a jiné optické klamy, 1.vyd. Praha : Dokořán, 2010. 68 s. ISBN 978-80-7363-297-7
| |||