Javoříčské jeskyně: Porovnání verzí

m
(kosmetické úpravy a doplňky podle posledních údajů)
== Historie výzkumů ==
 
OdnepamětiOd nepaměti byly na Špraňku známé a volně z povrchu přístupné prostory tzv. '''Svěcené díry''' a [[propast]] '''Zátvořice'''. Nejstarší písemná zmínka o Svěcené díře v časopise [[Světozor]] z roku [[1873]] pochází od anonymního autora. Ještě starší zmínka je v díle Friedricha Antona Kolenatiho z roku 1856, kde se zmiňuje o tom, že mu byli dodáni lesním geometrem Schrodtem netopýři "z vápencové jeskyně u Bouzova", čímž má na mysli nepochybně Svěcenou díru.
 
V roce [[1936]] se do javoříčské hájenky nastěhoval se svou ženou a třemi syny revírník Vilém Švec. Pocházel z nedaleké vísky Kadeřín a místní kraj velice dobře znal. Ten zahájil na základě informací o podzemních dutinách od svého syna Bedřicha se svou skupinou lesních dělníků nejdříve v Zátvořici a později ve Svěcené díře výkopové práce, které měly vést k objevení velkých jeskyní. Po šesti [[Týden|týdnech]] se jim opravdu pod vrstvou sedimentů a prokopáním sintrové přepážky otevřela 27 metrů hluboká [[propast]], na jejíž dno postupně sestoupili. Narazili na jeskynní chodbu, která pokračovala oběma směry. Po obtížném průniku prostorami tzv. '''Objevné cesty''' (součást středního patra) objevili badatelé dne [[14. duben|14. dubna]] [[1938]] mohutné prostory Dómu gigantů a z něj posléze i další prostory horního patra Javoříčských jeskyní. Brzy po objevu bylo v '''Suťovém dómu''' zaměřeno místo, z nějž byla prokopána [[chodba]] na [[Povrch Země|povrch]]. To umožnilo zahájení zpřístupňovacích prací a jeskyně byly dne [[15. květen|15. května]] [[1939]] otevřeny pro [[veřejnost]].
 
Dalším významným obdobím historie Javoříčských jeskyní je období [[1949]] - [[1958]]. Badatelská skupina brněnského Speleoklubu, později Geografického ústavu ČSAV, složená především z místních nadšenců, pod vedením doc. [[Vladimír Panoš|Vladimíra Panoše]], objevila nejdříve '''Hlinité jeskyně''' a později tzv. [[Jeskyně Míru]] v pokračování Svěcené díry, tvořící součást horního patra. Jeskyně Míru, resp. jejich část, byla také v roce [[1961]] zpřístupněna veřejnosti a nyní tvoří druhou polovinu prohlídky - tzv. dlouhou trasu.
 
Od roku [[1983]] pracuje v Javoříčských jeskyních [[Speleologie|jeskyňářská]] skupina ZO ČSS 7-09 Estavela, která si za cíl vytyčila prolongaci tzv. Vojtěchovské větve Jeskyní Míru,. Dne [[17. červenec|17. července]] [[1983]] se podařilo proniknout 4 metry dlouhou skulinou v suti v levé části závalu, uzavírajícího cestu vpřed, do nového dómu. Dóm se vyznačoval především výškou až 20 [[metr]]ů a krásnou krápníkovou výzdobou, tvořenou bělostným sintrovým vodopádem na levé stěně dómu. Pokračování vpřed uzavíral další zával, který byl [[odstřel]]en a dne 29.7.1983 se podařilo proniknout do dalšího pokračování tohoto [[dóm]]u, zvaného dnes '''Panošův dóm'''. Dalšímu průniku vpřed pak dlouho bránila [[sintr]]ová bariéra a další závaly. Přes ně se podařilo proniknout až [[4. srpen|4. srpna]] [[1984]] po mnoha odstřelech vpřed, až do největšího dómu jeskyní, vysokého 10m, širokého 15m a přes 130m dlouhého, dnes zvaného '''Olomoucký dóm'''. Pokračování vpřed ovšem uzavírá opět velký [[zával]], přes nějž se dosud nepodařilo proniknout. Další práce na závalu i v dalších částech jeskyní probíhají dosud.
 
== Významné turistické cíle v okolí ==