Juraj Šajmovič: Porovnání verzí

'''Juraj Šajmovič''' ([[27. duben|27. dubna]] [[1932]] - [[20. duben|20. dubna]] [[2013]]) -byl kameraman, fotograf, malíř, a spisovatel.

Juraj Šajmovič se narodil 27. 4. 1932 ve slovenských [[Piešťany|Piešťanoch]] v rodině židovského právníka. V roce 1942 se s bratrem a rodiči uchýlil před sílící protižidovskou perzekucí do Maďarska a poslední půlrok před koncem války prožil s příbuznými v podzemním úkrytu na předměstí Piešťan, kde se, jak sám říká, díky obkreslování poštovních známek naučil kreslit. Do roku 1950 navštěvoval gymnázium a poté přešel na Vyššiu školu umeleckého priemyslu v Bratislavě, kde vystudoval obor fotografie. Po maturitě absolvoval v letech 1954-1961 obor filmový a televizní obraz na pražské [[Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění|FAMU]] a od té doby v [[Praha|Praze]] žil. Svou fotografickou tvorbu prezentoval na mnoha skupinových i samostatných výstavách po celé České a Slovenské republice a několik jeho fotografií odkoupila například [[Slovenská národní galerie]]. V letech 1962-1972 byl kameramanem v Čs. armádním filmu, kde nejčastěji spolupracoval se svým spolužákem, režisérem [[Ivan Balaďa|Ivanem Balaďou]], například na snímcích Metrum (1967) či celovečerním filmu Archa bláznů (1970). Od roku 1972 pracoval jako kameraman na volné noze a pokračoval převážně v práci televizní. Z diváckyPodílel úspěšnýchse dělnapříklad jmenujmena napříkladjedenáctidílném jedenáctidílný seriálseriálu [[Sanitka (seriál)|Sanitka]] (1984) či šestadvacetidílnýšestadvacetidílném seriálseriálu [[Dobrodružství kriminalistiky]] (1989-93).

Polistopadové období mu přineslo kromě práce pro televizi ([[Uctivá poklona, pane Kohn]], 1992-93; [[Legenda Emöke]], 1997; Píseň o lítosti, 1998) i účast na řadě celovečerních filmů pro kina (Do nebíčka, 1997; [[Návrat ztraceného ráje]], 1999; Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba, 2000; Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko, 2001). V roce 1995 byla jeho kamera ve filmu [[Golet v údolí]] oceněna prestižní cenou [[Český lev]] a v roce 2009 mu Asociace českých kameramanů udělila Cenu za celoživotní dílo. Posledních dvacet let svého života strávil Juraj Šajmovič především malbou obrazů, jež jsou opravdovou sondou do jeho srdce, a které několikrát vystavoval v České i Slovenské republice. PárNěkolik měsíců před svojí smrtí také dokončil paměti, které byly vydány pod názvem Raj nie je len na nebesiach a peklo nie je len pod zemou (2015). Zemřel 20. 4. 2013, týden před svými jedenaosmdesátými narozeninami, po krátké nemoci, milován svou rodinou a oceňován přáteli. V srdcích a ve svých dílech bude žít navěky.