Podstatné jméno: Porovnání verzí

'''Podstatné jméno''' (též ''substantivum'') je [[ohýbání|ohebný]] [[slovní druh]], který označuje názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů. Je hlavním (i kdyžikdyž ne jediným) slovním druhem, který ve [[věta (lingvistika)|větě]] vystupuje jako [[argument]] [[Sloveso|slovesa]].

Podle významu dělíme podstatná jména na:podstatnáklklklkojjjjjjjjjhhhgjhjjn,ma

Substantiva obvykle vyjadřují [[jednotné číslo]] i&nbsp;[[množné číslo]]. Existují však skupiny substantiv, u&nbsp;nichžunichž je tvoření obou čísel omezené. Lze je rozdělit na singularia a pluralia.<ref>Podle {{Citace monografie | příjmení = Štícha | jméno = František | odkaz na autora = | titul = Akademická gramatika spisovné češtiny | url = | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 2013 | počet stran = | kapitola = | strany = 291–293 | isbn = | jazyk = }}</ref>

Singularia tvoří výhradně nebo převážně jednotné číslo. Označují obvykle jevy, vnímané jako nestrukturované, neohraničené, jedinečné. Množné číslo, pokud se vyskytuje, slouží k&nbsp;označeníkoznačení druhové různosti, intenzity nebo opakování. Je jich několik druhů:

* '''[[podstatná jména hromadná|jména hromadná]]''' – označují fyzicky členitelný jev, který je ovšem vnímán jako jev jednolitý: ''nádobí, listí, žactvo, vojsko, mládež, borůvčí, stádo, roj''. Plurál se u&nbsp;nichunich vyskytuje, pokud chceme kvantifikovat několik jasně vymezených celků (znepřátelené armády, vlčí [[smečky]]).

* '''abstrakta''' – singularita vyplývá z&nbsp;jejichzjejich povahy – označují nefyzické jevy: ''nebezpečí, lakomost, demokracie''. Pokud dochází k&nbsp;jejichkjejich konkretizaci, mohou snadno plurál tvořit: ''pronášená moudra, zapomenuté lásky''.

* '''unika''' – slova označující jednotlivé jevy: ''vesmír, svět''. S&nbsp;nimiSnimi úzce souvisí [[vlastní jméno|vlastní jména]] (propria), která označují jednotlivou osobu (místo, jev). Jména míst mají často gramatický tvar množného čísla (''Kravaře, Postoloprty''). Plurál u&nbsp;propriíuproprií a unik vzniká výjimečně, ale nikoli nesystémově: ''v&nbsp;našívnaší třídě jsou tři Lukášové – znám několik Lhot – je více Prah, jedna nahoře, jedna dole''. Plurál také někdy může signalizovat významový posun (''malí Einsteinové; pátrejte, Sherlockové) ''nebo označení značky (''dvě Toyoty)''. Zmnožení se někdy používá také pro deindividualizaci, které má označovanou osobu znevážit: ''A&nbsp;dalšíAdalší, né 600, milión, dva milióny berou Jandové a jiní, každý rok''.

Pluralia, neboli jména pomnožná mají tvar množného čísla, i&nbsp;kdyžikdyž označují jen jednu věc. Patří sem především názvy předmětů, skládajících se ze dvou stejných částí (''nůžky, kleště, brýle''), některé běžné předměty (''dveře, kamna''), párové tělní orgány (''plíce)'' a části těla'' (záda)'', nemoci (''spalničky, neštovice''), svátky (''Vánoce, Velikonoce)'' aj. Některá z&nbsp;nichznich mohou jednotné číslo tvořit ve specifických případech (''roztržená kalhota, prasklá plíce)''.

U&nbsp;podstatnýchUpodstatných jmen určujeme následující kategorie: '''pád''', '''číslo''', '''rod''' a '''vzor'''.

Mluvnický pád je mluvnická kategorie, kterou flektivní jazyky obvykle vyjadřují vztah mluvnických jmen (podstatná, přídavná jména, zájmena, číslovky) k&nbsp;[[přísudek|přísudku]] či jiným [[větný člen|větným členům]]. Pády zpravidla mění tato jména podle koncovek, někdy i&nbsp;uvnitřiuvnitř slova (vnitřní flexe, ohýbání). V&nbsp;jednotlivýchVjednotlivých jazycích existuje různé množství pádů s&nbsp;rozličnýmisrozličnými funkcemi.

;Počet pádů v&nbsp;některýchvněkterých jazycích:

: {{0|0}}7: [[čeština]], [[polština]], dříve i&nbsp;[[slovenština]]

'''Pády v&nbsp;češtiněvčeštině:'''

# [[Nominativ]] s&nbsp;pádovýmispádovými otázkami (kdo, co),

'''Číslo''' je mluvnická kategorie, která udává počet účastníků děje. U&nbsp;většinyUvětšiny [[jazyk (lingvistika)|jazyků]] (včetně češtiny) je kategorie čísla založena pouze na protikladu jednosti – mnohosti, nicméně v&nbsp;některýchvněkterých jazycích je struktura složitější. Vedle jednotného čísla (singulár) a množného čísla (plurál) se nejčastěji vyskytuje [[dvojné číslo]] (duál), z&nbsp;evropskýchzevropských jazyků například ve [[slovinština|slovinštině]] nebo [[lužická srbština|lužické srbštině]]. Pozůstatky duálu najdeme také v&nbsp;češtiněvčeštině. Podstatná jména látková, hromadná a pomnožná mají pouze jedno číslo.

'''Jmenný rod''' ([[latina|lat.]] ''genus nominis'' či jen ''genus'') je mluvnická kategorie, která ovlivňuje [[skloňování]] podstatných jmen. Rod často souvisí s&nbsp;[[pohlaví]]m a s&nbsp;životnostísživotností či neživotností. Rod mluvnický však nemusí v&nbsp;jazycíchvjazycích vždy odpovídat rodu přirozenému – např. v&nbsp;češtiněvčeštině mohou být neživé věci nejen rodu středního, ale i&nbsp;mužskéhoimužského nebo ženského. Ve většině [[indoevropské jazyky|indoevropských jazyků]] existují tři rody – rod mužský (''maskulinum''), rod ženský (''femininum'') a rod střední (''neutrum''). Některé jazyky kategorii rodů podstatných jmen neznají – např. [[angličtina]] rozlišuje rody pouze u&nbsp;zájmenuzájmen, některé mají rozsah rodů omezený např. švédština rozlišuje pouze dva rody – společný a střední. Konečně některé jazyky mohou mít rodů i&nbsp;víceivíce – např. v&nbsp;češtiněvčeštině se v&nbsp;mužskémvmužském rodě rozlišuje ještě rod životný (''animatum'') a neživotný (''inanimatum'').

'''Vzor''' je podstatné jméno určené jako ukázka pro [[skloňování]] (''deklinaci'') dalších podstatných jmen stejného typu. V&nbsp;[[české skloňování|češtině]] se vyskytují následující hlavní vzory:

* u&nbsp;slovesusloves, která nemají příčestí trpné, za pomoci přípony '''''-nutí''''' (např. procitnout – procitnutí, stárnout – stárnutí apod.),

* u&nbsp;slovesusloves s&nbsp;příčestímspříčestím trpným končícím na ''-en'' za pomoci přípony '''''-ení''''' (např. nalezen – nalezení, ukraden – ukradení, zasažen – zasažení apod.).