Smazaný obsah Přidaný obsah
ref > poznámka pod čarou
"...aniž by se dostali do konflikt ... " som zmenil na ".. aniž by se dostali do konfliktu ... "
Řádek 17:
Kontrapunktisté 15. a 16. století si vydatně sloužili imitací v komplexních formách. V 17. a 18. století se z nich vyvinula [[Fuga (hudba)|fuga]]. Přísný [[Kánon (hudba)|kánon]] s rychlými sledy hlasů je zvláštní formou kontrapunktu, jejíž konstrukce melodie vyžaduje obzvláštní pozornost skladatele.
 
'''Dvojitý kontrapunkt''' je složen tak, že se oba hlasy mohou zaměňovat (vrchní hlas se stává spodním), aniž by se dostávaly do konfliktkonfliktu s dobově platnými pravidly a zákazy ve vzájemných vztazích hudebních [[Interval (hudba)|intervalů]] a dalších faktorů. Rozlišují se dvojitý kontrapunkt v oktávě, v decimě a duodecimě, podle toho, zda hovoříme o inverzi (obratu) přeložením o oktávu, decimu či duodecimu. Přehledný výklad rozličných způsobů dvojitého kontrapunktu a kánonu podává již [[Gioseffo Zarlino|Zarlino]] ve svých ''Istitutioni armoniche'' (1558).
 
Vrcholu dosahuje kontrapunktická sazba v renesanci a později zejména v díle Johanna Sebastiana Bacha, [[Jan Dismas Zelenka|Jana Dismase Zelenky]], [[Johannes Brahms|Johannese Brahmse]], [[Max Reger|Maxe Regera]] a v hudbě 20. století mj. u [[Anton Webern|Antona Weberna]] a [[Paul Hindemith|Paula Hindemitha]]{{Poznámka pod čarou|Hindemith je považován za velkého „kontrapunktistu“ své doby, první poloviny 20. století.}}. Z rockové a jazzové hudby jsou to například [[Moondog]] a [[Gentle Giant]], u nichž se kontrapunkt vyskytuje téměř v každé kompozici.