Dębica: Porovnání verzí

V roce 1358 [[Seznam polských panovníků|král]] [[Kazimír III. Veliký|Kazimír III.]] udělil místnímu šlechtici Świętosławu Gryfitovi povolení založit zde město, a Dębica obdržela [[Magdeburské právo]], společně s právem pořádat každou středu [[týdenní trh]]y.<ref name="Urząd"/> Město však formálně vzniklo 10. června 1372, kdy byl Mikołaj z Lipiny jmenován prvním [[rychtář|fojtem]]. Dębica sice ležela příhodně na hlavní obchodní stezce z [[Krakov]]a do [[Lvov]]a, ale nově vybudované město nemohlo soupeřit se starými centry v oblasti, s městy [[Pilzno]] a [[Ropczyce]]. V roce 1446 udělil král [[Vladislav III. Varnenčik|Vladislav III.]] městu [[trhové právo]], Dębica směla pořádat kromě týdenních i [[Výroční trh|výroční trhy]] v [[Popeleční středa|Popeleční středu]], což vedlo k rychlému rozvoji města. V roce 1554 zničil město požár. V roce 1578 zde žilo asi 700 lidí, z toho asi 20&nbsp;[[řemeslo|řemeslníků]]. Dębica přesto zůstávala malým městem. Město nemělo hradby, které by ho chránily. Proto bylo častokrát vypleněno nebo vypáleno [[Tataři|Tatary]], [[Švédové|Švédy]] a [[Maďaři|Maďary]]. V roce 1474 byla Dębica, společně s dalšími městy jižního [[Malopolsko|Malopolska]] vypleněna v maďarskou Černou armádou. V roce 1502 způsobil nájezd [[krym]]ských Tatarů rozsáhlé škody, v důsledku toho město bylo vylidněno. Stejně jako téměř všechna malopolská města byla Dębica kompletně zničena při švédské invazi do Polska, když Švédové a vojska [[Jiří II. Rákóczi|Jiřího II. Rákócziho]] město vyplenila a vypálila (1655-1660). Po této události se počet obyvatel snížil asi na 200 lidí, a zůstalo stát asi 30 domů. Výsledkem bylo, že vedení města povolilpovolilo prvním Židům usadit se ve městě. První židovští obyvatelé přicházeli v období 1676 až 1690. Rozšířili tak počet obyvatel města, a měli pozitivní vliv na jeho ekonomiku.<ref name="Urząd"/> Během [[Severní válka|Severní války]] byla destrukce města natolik závažná, že se z něj téměř stala vesnice se zemědělským obyvatelstvem.