Atmosféra: Porovnání verzí

Současná představa o struktuře atmosféry Venuše se zakládá na měřeních uskutečněných sondami typu [[Program Veněra|Veněra]], [[Program Mariner|Mariner]], [[Program Pioneer|Pioneer-Venus]], pozemskými pozorováními a teoretickými modely, které umožňují odhadovat chování atmosféry. Venuše je obklopena hustou vrstvou atmosféry, která je tvořená převážně z [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]], dále pak malého množství [[dusík]]u, [[kyslík]]u a [[vodní pára|vodní páry]]. Kombinace těchto plynů má za následek vznik silného [[skleníkový efekt|skleníkového efektu]], který zvyšuje [[teplota|teplotu]] [[povrch Venuše|povrchu]] o více než 400 °C, v oblastech okolo [[Zemský rovník|rovníku]] dokonce až o 500 °C.

* Země má relativně hustou atmosféru složenou ze 78 % [[dusík]]u, 21 % [[kyslík]]u, 1 % [[argon]]u a stopového množství jiných plynů včetně [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] a [[voda|vodních]] par. Atmosféra chrání povrch Země před dopadem některých druhů [[sluneční záření|slunečního záření]]. Její složení je nestabilní a silně ovlivněno biosférou. Jde přepředevším o velké množství volného dvouatomového kyslíku, který vyrábějí pozemské [[rostliny]] a bez nichž by se kyslík v atmosféře v geologicky krátkém čase sloučil s materiály z povrchu Země. Volný kyslík v atmosféře je známkou života. Atmosféru Země dělíme na několik vrstev: