Verze z 2. 6. 2016, 20:30 editovat Kytičkář (diskuse \| příspěvky) 68 editací Drobnosti značka: editace z Vizuálního editoru ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 2. 6. 2016, 20:40 editovat zrušit editaci Mario7 (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři, Revertéři, Správci 43 566 editací m „dočteme“ -> „pojednává“ Přejít na další porovnání →
Řádek 50: Několik let v mládí žil mnišským životem [[Jan Zlatoústý]] a dlouhými posty si poškodil zdraví.<ref>LANE, s. 43.</ref> Proto horu Silpios nad Antiochií musel opustit a přesídlil zpět do města. Jan zasáhl do dobových polemik ohledně stavu křesťanů sepsáním pojednání ''O panenství a panictví''. Jeho pohled na manželství odráží něco z jeho asketické minulosti, když se do manželství snaží vnést jasný řád, jež by se dal vyjářit přirovnáním k malému chrámu.<ref>BROWN, s. 231.236.</ref> Panenství a manželství jsou dva stupně téže dokonalosti. Mnich, coby zdrženlivý, zůstává dále ideálem.<ref>ŠPIDLÍK, Tomáš. ''Spiritualita křesťanského Východu: mnišství''. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, 2004. Dílo Tomáše Špidlíka, s. 63. ISBN 80-86715-16-7. </ref> Cestou mnišského života šel [[Basileios Veliký\|Basil Veliký]]. K tomuto kroku obdržel popud z vlastní rodiny, když jeho sestra Makrina vedla asketické společenství.<ref>KRAFT, Heinrich. ''Slovník starokřesťanské literatury: život, spisy a nauka řeckých, latinských, syrských, egyptských a arménských církevních otců''. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, s. 32. ISBN 80-7192-516-0. </ref> Společenství mnichů pro něj představovalo rodinu, jejíž hlavou jako otcem má být opat. Jako příslušníci rodiny si také mniši měli být vzájemně pomocí. Basilova [[řehole]] se stala vzorem pro křesťanský Východ.<ref>SUCHÁNEK, Drahomír a Václav DRŠKA. ''Církevní dějiny''. Praha: Grada, 2013, s. 153. ISBN 978-80-247-3719-5. </ref> Podrobněji se o Basilově učení ~~dočteme~~pojednává ve spisech ''Malý'' a ''Velký Asketikon''.<ref>BUBEN, Milan. ''Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích''. Praha: Libri, 2004, s. 375. ISBN 80-7277-087-X. </ref> Makrina sama vedla asketický život vyznačující se modlitbou, disciplínou a péčí o chudé. Z celé své rodiny učinila útočiště pro askety. V pozdější době, když Basil založil mužský klášter, Makrina vedla klášter ženský. Držela se Basilovy instrukce, aby se mnišský život netočil kolem přehnané askeze, ale aby mniši byli schopni charitaticní práce.<ref>KLÍČOVÁ, Marcela. ''Vzestup křesťanství: dějiny prvních pěti století církve''. Praha: Návrat domů, 2009, 146. ISBN 978-80-7255-190-3. </ref> [[Jan Kassián]] žil od mládí jako mnich v Betlémě. Poznal Egypt a tamní mnichy a komunity. Později založil vlastní klášter v francouzkém Marseille. Sepsal pravidla mnišského života – Promluvy a Zásady.<ref>TAMTÉŽ, s. 154. </ref> Kassián v mnišské praxi neschvaluje krajnosti. Staví se proti vyzývavému asketickému nošení žíněného ošacení. Fyzickou askezi nepovažuje pro mnišský život za tak významnou jako meditaci a modlitbu bez přestání.<ref>KASSIÁN, Jan. ''Zvyky cenobitů a léky na osm základních neřestí''. Praha: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha & sv. Markéty, 2007. Pietas benedictina, s. xiii. ISBN 978-80-86882-06-2. </ref>

Křesťanská askeze: Porovnání verzí