Josef Jiří Švec: Porovnání verzí

Největší slávu si získal jako velitel osmé roty 1. střeleckého pluku. V červnu [[1917]] (podle ruského kalendáře 19. června, dle našeho 2. července 1917) úspěšně bojoval se svou rotou v [[Bitva u Zborova|bitvě u Zborova]]. Po této legendární vítězné bitvě byl za hrdinství povýšen na [[poručík]]a a jmenován velitelem 3. praporu 1. pluku. Další boje, které J. Švec v postavení velitele 3. praporu se svými vojáky absolvoval, byla [[bitva o Kazaň]], [[Bitva o Penzu (1918)|bitva o Penzu]], [[bitva u Lipjag]] a dobytí Samary. Tyto boje již byly vedeny proti [[Bolševici|bolševikům]], kteří zabraňovali v odchodu čs. legií z Ruska.

V srpnu 1918 byl povýšen na plukovníka a v polovině října se stal nejen velitelem pluku, ale i celé 1. divize. Poté, co mu 24. října 1918 ve stanici Aksakovo-Belebej jeho podřízení pod vlivem komunistického agitátora [[Jan Vodička (politik)|Jana Vodičky]] vypověděli poslušnost a odmítli splnit rozkaz vytlačit přesilu bolševiků z linie [[Buzuluk (město)|Buzuluk]] -– [[Bugulma]], spáchal ve tři hodiny ráno 25. října 1918 J. Švec sebevraždu (zastřelil se ve štábním vagonu), když zanechal dopis na rozloučenou. Po smrti plukovníka Švece českoslovenští vojáci rozkaz splnili.

Pohřben byl v [[Čeljabinsk]]u 28. října 1918. Při likvidaci hřbitova, na jehož místě dnes stojí obytná čtvrť, se v roce [[1933]] podařilo sovětskou vládu přesvědčit k vydání ostatků plukovníka Švece do Československa. Ostatky byly exhumovány a přeneseny, společně s ostatky pplk. K. Vašátky, do [[Národní památník na Vítkově|Památníku osvobození]] na [[Vítkov (vrch)|Vítkově]]. Pohřbu se zúčastnilo na dvacet tisíc lidí. Za [[Protektorát Čechy a Morava|nacistické okupace]] byly na příkaz gestapa ostatky definitivně umístěny do rodinné hrobky v [[Třešť|Třešti]].

Bronzový pomník mu byl postaven v Praze „Na Pohořelci“ hledící na Pražský hrad v ose bývalých kasáren proti hlavní bráně. Autorem byl plukovníkův jmenovec, sochař [[Otakar Švec (sochař)|Otakar Švec]]. Nacisté pomník za okupace odstranili a odeslali do Německa k roztavení. Po válce byl v Německu spojenci nalezen a vrácen do ČSR. Než mohl být znovu odhalen došlo k uchvácení moci v Praze komunisty, kteří sochu nechali v roce [[1949]] definitivně roztavit. Kamenný sokl byl za války Němci uložen ve vokovické tramvajové vozovně, odkud byl odvezen k rozdrcení až v padesátých letech komunisty.<ref>FOJTÍK, Pavel ''Vozovna Vokovice'' Praha : Dopravní podnik hlavního města Prahy, 2003. 64 s. ISBN 80-239-0856-1. Str. 23.</ref> Obnovou pomníku se zabývá "Sbor„Sbor pro obnovu pomníku Hrdinům od Zborova"Zborova“. Zhotovený model byl v roce 2013 darován Muzeu T. G. Masaryka v Lánech, kde je vystaven. Další pomníky se nacházely v Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci, Pelhřimově. Roku 2010 byl plukovníku Švecovi odhalen pomník v městě Třebíči, kde začínal se svou učitelskou kariérou.