Smazaný obsah Přidaný obsah
zpět - není důvod pro menší obr. Jednovětné popisky bez tečky, formulace
Řádek 24:
 
Komu i ohon osvětluje Slunce, proto mohou být pozorovatelné ze [[Země]], když kometa prolétá vnitřní částí sluneční soustavy, prach odráží sluneční světlo přímo a plyny září v důsledku [[ionizace]]. Většina komet je bez pomoci [[dalekohled]]u příliš slabě viditelná, ale několik jich je dostatečně jasných na to, aby byly viditelné pouhým [[oko|okem]]. Před vynálezem [[dalekohled]]u se komety zdánlivě z ničeho nic zjevovaly na obloze a postupně mizely z dohledu. Byly považovány za zlé znamení smrti králů a šlechticů, případně blížících se katastrof. Ze [[starověk]]ých pramenů, například [[Čína|čínských]] kostí pro předpovídání budoucnosti, je známé, že jejich výskyty byly pozorované lidmi po celá tisíciletí. Jedním z nejznámějších starých záznamů je zobrazení [[Halleyova kometa|Halleyovy komety]] na [[Tapisérie z Bayeux|Bayeuxském gobelínu]], který zaznamenává [[normanský tábor]] při dobytí [[Anglie]] roku [[1066]].
[[Soubor:Cometorbit.sk.png|thumb|Komety mají značně protáhlé oběžné dráhy.; Všimněteznázorněny sijsou dvoui samostatnýchdva ohonů.samostatné ohony]]
 
=== Optické vlastnosti ===
Řádek 47:
 
== Oběhové vlastnosti ==
[[Soubor:Comet Kohoutek orbit p391.svg|thumb|Oběžné dráhy [[Kohoutkova kometa|Kohoutkovy komety]] a [[Země]] znázorňující velkou [[excentricita dráhy|excentrickou]] oběžnou dráhu a rychlejší pohyb v blízkosti [[Slunce]].|169x169pixelů]]
Komety jsou klasifikovány podle svých [[Doba oběhu|oběžných dob (period)]]. ''Krátkoperiodické komety'' mají oběžné doby kratší než 200 let, zatímco ''dlouhoperiodické komety'' mají oběžné doby delší, ale stále zůstávají gravitačně závislé na Slunci. ''Jednonávratové komety'' mají [[Parabola (matematika)|parabolické]] či [[hyperbola|hyperbolické]] oběžné dráhy, které je vynesou navždy mimo sluneční soustavu po jediném průletu okolo Slunce. Opačným extrémem je krátkoperiodická [[Enckeova kometa]], která má oběžnou dráhu, která jí nedovolí se vzdálit od Slunce dál než k oběžné dráze planety [[Jupiter (planeta)|Jupiter]]. Za místo vzniku krátkoperiodických komet se obecně považuje [[Kuiperův pás]]. Dlouhoperiodické komety zřejmě vznikají v [[Oortův oblak|Oortově oblaku]]. Bylo navrženo množství různých modelů vysvětlujících, proč jsou komety odkloněny do velmi excentrických drah. Patří mezi ně přiblížení k jiným [[hvězda|hvězdám]] na cestě Slunce [[Galaxie|naší Galaxií]], působení hypotetického průvodce Slunce [[Nemesis (hvězda)|Nemesis]] a nebo působení zatím neznámých transneptunických těles, například hypotetické [[Planeta X|Planety X]]. Nejpřijímanější je hypotéza, že k těmto poruchám drah dochází náhodně vzájemným ovlivňováním se těles v Oortově mračnu.
 
Řádek 91:
=== Studium oběžných drah komet ===
 
[[Soubor:Newton Comet1680.jpg|thumb|[[Parabola (matematika)|Parabolická]] oběžná dráha komety z roku 1680 načrtnutá v [[Isaac Newton|Newtonových]] ''[[Philosophiae Naturalis Principia Mathematica|Principiích]]''.]]
 
I když již bylo dokázáno, že komety patří na oblohu, o otázce, jak se pohybují po obloze, se debatovalo většinu následujícího staletí. Dokonce i po tom, co [[Johannes Kepler]] zjistil roku [[1609]], že se planety pohybují okolo Slunce po [[elipsa|eliptických]] oběžných drahách, zdráhal se uvěřit, že jeho vlastní [[Keplerovy zákony]], kterými se pohyb planet řídí, ovlivňují i pohyb ostatních objektů. Domníval se, že komety se pohybují mezi planetami po přímých drahách. [[Galileo Galilei]], ačkoli byl oddaným stoupencem [[Mikuláš Koperník|Mikuláše Koperníka]], odmítl Tychonovo paralaktické pozorování a držel se aristotelovské představy pohybu po přímkách přes vrchní atmosféru.