Verze z 5. 11. 2015, 19:09 editovat Darius Brňák Ostravský (diskuse \| příspěvky) 1 504 editací →‎Historie ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 23. 5. 2016, 20:01 editovat zrušit editaci 46.13.245.17 (diskuse) →‎Účinek: upraven popis principu termobarických a palivo-vzdušných zraní, přidání příkladu termobarických výbušnin, změna popisu účinku značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 11: Myšlenka těchto zbraní vychází z faktu, že měrná energie (J/kg) běžných výbušnin je řádově menší, než energie uhlovodíkových paliv. V praxi se využívají dva principy. Palivo-vzdušné zbraně (FAE) používají první nálož v kontejneru s palivem (typicky ethylenoxid, propylenoxid), která rozptýlí palivo do okolního vzduchu. Vzniklý mrak par paliva, kapiček paliva a vzduchu je pak odpálen druhou náloží. Mrak není pouze zapálen, jak se často mylně uvádí, protože čekání na samotný přechod deflagrace mraku paliva v detonaci by významně snížilo účinek zbraně. Takzvané vakuové pumy využívají dva principy.Prvním je vytvoření výbušné směsi smísením paliva se vzduchem, která je následně detonována. Zbraň tedy spotřebuje okolní kyslík a o tím je její náplň vlastně zvětšena. Druhým principem je rozprášení tekuté trhaviny s vysokou teplotou hoření, také s následnou detonací (kovová příměs hliniku, nebo železa zvyšuje teplotu hoření). Vysoká teplota způsobí kromě vlastní detonace přehřátí vzduchu v detonujícím objemu a tím tvorbu masivní tlakové vlny - tedy termobarická puma. Výbušnou náplň obou zbraní tvoří palivová - explozivní hmota o hmotnosti od několika desítek [[Kilogram\|kg]] až po několik [[tuna\|tun]] u největších pum. K iniciaci slouží dvě oddělené konvenční nálože. Termobarické zbraně (TBX, EBX) jsou výbušniny/nálože využívající exploze k vymrštění hořících pevných částeček do okolí explozi. V praxi je toto realizováno smícháním samotných palivových částeček s klasickou výbušninou, popř. kontejner s prachovými částečkami obklopuje klasickou nálož. Je možná i varianta, kdy jádro tvoří klasická výbušnina s menším množstvím hořlavého prachu a venkovní nálož obsahuje větší množství hořlavého prachu. Jako klasická výbušnina se ponejvíce uplatňuje RDX a HMX, popř. se v běžně používaných směsích vyskytuje DNAN (dinitroanisol) a TNT. Jako energetické částečky se používá typicky hliníkového prachu, méně často hořčíkového prachu a výjimečně i prachu borového, zirkonového, titanového, křemíkového a uhlíkového. Možné jsou kompozity a povrchově upravené částečky. Některé směsi obsahují i příměs okysličovadla (typicky chloristanu amonného, AFX-757, PAX-28) a inertního pojiva (HTPB, vosk). Tyto energetické částečky reagují s produkty exploze a okolním vzduchem (typicky kyslíkem, v menšině případů dusíkem) a zvyšují celkovou energii výbuchu. Toto hoření je oproti explozi palivo-vzdušných zbraní (FAE) i klasických výbušnin významně zpomalené. Typický výbuchový děj u klasické výbušniny trvá mikrosekundy, u 10 m širokého mraku FAE v nízkých jednotkách milisekund. U termobarické zbraně dochází typicky k vyhoření palivových částeček v řádu desítek milisekund. Typické termobarické výbušniny/nálože obsahují 20-40 hmotnostních procent hořlavých částeček (u PAX-28 se jedná o 20 % hm. práškového hliníku, u PBXIH-135 35 % práškového hliníku a ruské směsi v RPO-A se jedná o 40 % práškového hořčíku). První nálož v předem určené výšce nebo určeném okamžiku rozptýlí náplň do vzduchu.Jedná se o tzv. bezplamennou trhavinu (typickým představitelem je nitroglycerin, respektive dynamit) - smyslem je nezapálit rozprašovanou hmotu. Vzniklý [[oblak]] smísený se vzduchem se obvykle dostane do kontaktu s cílem, proti němuž je zbraň použita a proniká i do dutin (chodby, komíny, ventilace, okopy). S odstupem několika desetin sekundy až jednotek sekund následuje výbuch druhé nálože, po němž směs detonuje. Následuje exploze, kterou doprovází velmi silná [[tlaková vlna]]. Společným efektem obou zbraní je podtlak vzniklý v prostoru výbuchu po odchodu tlakové vlny. Odtud společný název vakuová puma. Ten dokáže svým účinkem zasáhnout i jinak kryté osoby, které se kromě vlastního "blast efektu" tlakové vlny i podtlaku mohou v úkrytech udusit (zplodiny výbuchu bývají navíc nedýchatelné a horké). == Účinek == Jde o ~~ultimátní~~ zbraň zneškodňující a zraňující v místě exploze vše živé, navíc s velkým destruktivním účinkem zejména na nezpevněné stavby a techniku ~~srovnatelným snad jen s explozí jaderné bomby~~. Je ideální i pro útoky na bunkry a podzemní kryty. Účinek se umocňuje v uzavřených prostorech. Důvodem tohoto umocnění je více kompletní vyhoření pevného paliva (typicky hliník, ~~ale~~hořčík, ~~také~~bor ~~například~~a vjejich slitiny/kompozity). Důvodem více kompletního vyhoření je delší udržení teplého prostředí, kde ve venkovním prostředí dochází k rychlému ochladnutí mraku hořících částic a tím ~~prostoru~~pádem ~~pod~~k ~~oblečením~~nedokonalému ~~vojáků~~hoření. Ničivý účinek takové vlny a za ní následujícího podtlaku převyšuje účinnost běžných konvenčních [[výbušnina\|výbušnin]]. Moderní termobarické výbušniny jsou schopny dosáhnout asi dvojnásobného účinku oproti TNT ve smyslu celkového impulzu tlakové vlny (např. PAX-28, PBXIH-18). == Improvizovaná termobarická zbraň ==

Termobarická zbraň: Porovnání verzí