Vladimír Šoffr: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
cp |
Přepis textu značka: odstraněna šablona copyvio |
||
Řádek 1:
'''Vladimír Bohumil Šoffr''' ([[11. prosinec|11. prosince]] [[1904]] [[Třebíč]] – [[9. červen|9. června]] [[1993]] [[Brno]]) byl důstojník československé armády. Zúčastnil se války a odboje ([[1938]]–[[1945]]), později se zapojil do domácího odboje, v době komunismu trpěl jako politický vězeň. Byl perzekuován kvůli svým vysokoškolským přednáškám v době nastupující moci [[KSČ]] ([[1946]]).
== Biografie ==
V letech (1923–1925) vystudoval vojenskou akademii v [[Hranice na Moravě|Hranicích]], ukončil ji jako poručík pěchoty a následně byl přidělen k 10. pěšímu pluku v [[Brno|Brně]]. V letech 1925–1927 absolvoval aplikační školu pro pěchotu v [[Milovice|Milovicích]], dva roky po jejím dokončení ([[1929]]) je armáda povýšila do hodnosti [[nadporučík|nadporučíka]]. V roce 1934 získal hodnost [[kapitán|kapitána]]. Po studiu Vysoké školy válečné v [[Praha|Praze]] mezi lety 1932 a 1935 byl zařazen mezi důstojníky generálního štábu; zde v roce 1937 získal hodnost štábního kapitána generálního štábu. Pod jeho velení spadala do roku 1936 pěší a kulometná četa v Brně.
V létě 1936 byl zařazen do stavu Zemského vojenského velitelství v[[Bratislava|Bratislavě]] a později do funkce přednosty 1. a 4. oddělení štábu 2. horské pěší brigády v [[Ružomberok|Ružomberku]]. Následně jej armáda přidělila ke štábu V. sboru v Trenčíně; zde jej v roce 1938 zastihla [[mobilizace]].
Za nacistické okupace v [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu Čechy a Morava]] sloužil u okresního úřadu v Hranicích a od 28. června 1939 v [[Moravské Budějovice|Moravských Budějovicích]] jako tiskový referent. Zde se zapojil se do protinacistického odboje, působil ve skupině ministerského rady dr. [[Zdeněk Schmoranz|Zdeňka Schmoranze]]. Jeho odbojová činnost spočívala ve získávání zpravodajských informací pro domácí a zahraniční odboj. Činnost odbojové skupiny však byla nacisty odhalena. Vladimír Šoffr byl 25. srpna 1939 zatčen a uvězněn; vězněn byl v Brně v pevnostním vězení na Špilberku. V roce 1942 byl Lidovým soudem v Berlíně odsouzen ke třem letům vězení. Následně prošel mnoha německými věznicemi včetně [[koncentrační tábor|koncentračních táborů]] [[Osvětim]], [[Buchenwald]] a [[Nordhausen-Dora]]. Z posledního z nich byl hnán na pochod smrti, přežil díky osvobození americkou armádou v Meklenbursku (3. května 1945).
Po osvobození se vrátil do služby v československé armádě, byl povýšen na majora generálního štábu (1. srpna 1945) a později jmenován náčelníkem štábu velitele pro týl V. sboru. Za svého působení v Brně byl jmenován honorárním docentem na technice a poté začal přednášet pro vysokoškolské studenty předmět Nauka o obraně státu. Jeho první přednáška z 30. ledna 1946 a druhá z následujícího dne vyvolaly ostrou reakci nastupující komunistické moci, publikovanou ve stranickém orgánu KSČ [[Rovnost (noviny)|Rovnost]]. Ve svých přednáškách napadl průměrnost, jež spolu s neomezenou mocí představuje být nebezpečí pro svobodu národa. Za duchovní sílu lidu označil inteligenci. Byl obviněn z neúcty k dělnické třídě a v konání dalších přednášek mu bylo zabráněno.
Ukončení přednášek i jejich vyznění vyvolalo protesty proti zákazu. Dne 6. 2. 1946 brněnští studenti demonstrovali před redakcí Rovnosti na [[Moravské náměstí|Moravském náměstí]], jejich projev byl ukončena zásahem jednotek [[SNB]]. Komunistická strana aktivizovala dělníky brněnské Zbrojovky ke kontrademonstraci k vystoupení studentů. Došlo k napadení několika studentů. Komunističtí vůdci mezi dělníky žádali potrestání původců studentské demonstrace. Pozornosti neušel ani Vladimír Šoffr, komunisté se pokusili obvinit jej z kolaborace během nacistické okupace republiky. Přes snahu o odsouzení jej mimořádný lidový soud jej však obvinění zbavil, ale ani to neukončilo jeho zákaz dalšího přednášení. Armáda jej v květnu 1946 odeslala na tříměsíční zdravotní dovolenou, v následujícím měsíci byl zcela postaven mimo službu.
Po převzetí moci komunistickou stranu byl 15. července 1948 Vrchním vojenským soudem v Brně odsouzen v inscenovaném procesu pro kolaboraci a vojenskou zradu a propuštěn z armády. Proti rozsudku se odvolal, původní nepodmíněný trest mu soud v 9 září 1949 změnil na podmíněný. Přesto [[Ministerstvo národní obrany]] v listopadu 1948 definitivně Vladimíra Šoffra propustilo z armády a v roce 1950 degradovalo na vojína. Poté Vladimír Šoffr pracoval jako noční hlídač, sezónní dělník a šatnář. Zproštěn obžaloby byl až v květnu 1971.
Po listopadu 1989 byl Vladimír Šoffr rehabilitován. Na začátku roku 1990 je armáda povýšila do hodnosti [[plukovník|plukovníka]].
| |||