Aedil: Porovnání verzí

'''Aedil''' ([[Latinalatina|latinsky]] '''''aedilis''''', což bylo odvozeno ze slova ''aedes'', ''aedis'', „chrám“, „budova“) byl jeden z nižších úředníků (''[[magistratus]]'') v [[Římskástarověký Řím#republika|římské republice]]. Aedilové zodpovídali za údržbu veřejných budov, měli na starosti pořádání veřejných slavností a her a dohlíželi na pořádek na tržištích a ulicích. Tato magistratura byla zastávána občany, kteří usilovali o přístup k vyšším hodnostem v rámci [[Starověkýstarověký Řím|římské]] posloupnosti úřadů (''[[cursus honorum]]''). Z formálního hlediska však aedilita nebyla součástí této posloupnosti. Nejnižší možný věk pro ucházení se o aedilitu byl v roce [[180 př. n. l.]] stanoven na 37 let.

Úřad aedilů resp. plebejských aedilů (''aediles plebeii'') byl zřízen v roce [[494 př. n. l.]] společně s úřadem [[Tribuntribun lidu|tribunů lidu]] a k jeho zastávání byli oprávněni pouze [[plebej]]ové. Oba aedilové byli voleni shromážděním plebejů (''[[concilium plebis]]'') na jeden rok. Jejich původním úkolem bylo dozorování na tržištích a napomáhání tribunům lidu v jejich činnosti, pročež převzali vedení policejních služeb. Důležitou součástí jejich kompetence tvořilo pořádání her a správa plebejských a zvláště [[Ceres (mytologie)|Cereřina]] chrámu (včetně v něm uloženého bohatství). V roce [[367 př. n. l.]] byly vytvořeny nové slavnosti, nicméně aedilové odmítli nést dodatečné výdaje, načež se [[Patricius|patricijové]] nabídli, že převezmou jejich povinnosti. Počet aedilů tudíž vzrostl o dva kurulské aedily (''aediles curules''), jejichž titul byl odvozen z [[Kurulské křeslo|kurulského křesla]] (''sella curulis''), na němž měli právo sedět. Kurulští aedilové svolávali a předsedali tributnímu shromáždění (''[[comitia tributa]]''), jímž byli voleni na dobu jednoho roku. Směli dohlížet na konání [[Auspicia|auspicií]] a v oblasti soudnictví jim příslušelo vedení občanských soudních řízení v méně závažných sporech. Jejich [[edikt]]y se postupem doby staly pramenem obchodního práva. Podobně jako jejich plebejští kolegové dozírali nad patricijskými chrámy a pořádali slavnosti a svátky patricijů. Třebaže však kurulským aedilům náležela hodnostně vyšší pozice než plebejským aedilům, jejich funkce se postupně sblížily a staly se identickými, takže vzniklo společné čtyřčlenné kolegium. V roce [[44 př. n. l.]] rozšířil [[Julius Caesar]] počet aedilů zastávaných patriciji o dva nové, kteří se nazývali ''aediles cereales'' a měli zvláštní povinnost obstarávat zásobování města obilím.

Podobně jako [[Quaestorquaestor|quaestoři]] ani aedilové nedisponovali [[Imperiumimperium|imperiem]] (a nebyli doprovázeni [[liktor]]y), ale pouze nižší úrovní moci nazývanou ''potestas''. Pravomoc aedilů zahrnovala tři oblasti působnosti: ''cura urbis'' neboli dohled nad technickou údržbou a bezpečností ve městě; dále ''cura annonae'' – kontrola zásobování města obilím a olejem a řízení rozdělování obilí; a ''cura ludorum'', což znamenalo, že byli odpovědní za organizaci veřejných slavností. Jelikož za vykonávání tohoto úřadu stejně jako i jiných římských magistratur nenáležela jejich nositelům žádná odměna a veškeré výdaje vyplývající z plnění úředních povinností byly navíc hrazeny z vlastních peněz úředníků, stalo se vykonávání této magistratury v době pozdní republiky silně nepopulární. Zároveň ale poskytovalo možnost získat si náklonnost lidu. Po nastolení císařství ztratila aedilita mnoho ze svého významu, neboť její pravomoci v oblasti soudnictví a pořádání her byly přeneseny na [[praetor]]a, zatímco její kompetence při správě města byly omezeny ve prospěch [[Městskýměstský prefekt|městského prefekta]] (praefectus urbi). Někdy v průběhu [[3. století]] aedilita zcela vymizela.

* KINCL, Jaromír, URFUSKincl, Valentin, Valentin: ''Římské právo'', Praha, C. H. Beck, Praha 1995., ISBN 80-7179-031-1