Arcidiecéze salcburská: Porovnání verzí

| colspan="2" align="center"| [[Soubor:Bistuemer oesterreich salzburg.png|Mapa umístění arcidiecéze v  rámci Rakouska]]

'''Arcidiecéze salcburská''' (latinsky ''Archidioecesis Salisburgensis'') je katolickým metropolitním sídlem v  [[Rakousko|Rakousku]], které je současně obsazeno [[Řád menších bratří|františkánem]] [[Franz Lackner|Franzem Lacknerem]]. Zahrnuje dnes město [[Salzburg]], spolkovou zemi [[Salcbursko]] a severovýchod [[Tyrolsko|Tyrolska]] a je po [[Arcidiecéze kolínská|arcibiskupství kolínském]] druhou nejstarší dosud existující [[Diecéze|arcidiecézí]] v německy mluvícím prostoru. Byla založena roku [[739]] jako biskupství, v roce [[798]] se stala arcibiskupstvím a v letech [[1328]] - [[1803]] byla i suverénním státem '''[[Salcburské arcibiskupství a knížectví]]'''. Je metropolitní diecézí pro západ a jih Rakouska.

Okolo roku [[690]] založil [[Rupert Salcburský|svatý Rupert]] na troskách římského města ''Iuvavum'' [[biskupství]], roku [[696]] klášter [[Petr (apoštol)|svatého Petra]] ([[Stift Sankt Peter]]) a roku [[714]] i ženský klášter benediktinek na [[Nonnberg]]u ([[klášter Nonnberg]]). V roce [[798]] bylo biskupství povýšeno na [[Biskupství|arcibiskupství]] a stalo se tak církevním centrem [[Rakousko|Rakouska]] a části [[Bavory|Bavor]] (tzv. [[Altbayern]]).

Arcibiskupu [[Eberhard II. von Regensberg|Eberhardovi II.]], důležitému spojenci [[Štaufové|Štaufů]], se v  letech [[1200]] až [[1246]] podařilo z  dosavadních menších [[hrabství]], [[fojtství]] a soudních okrsků vybudovat pevné arcibiskupské panství. S  uznáním hranic bavorským velkovévodou roku [[1275]] začíná poslední fáze postupného osamostatnění Salcburska a vymanění se z  bavorského vlivu. Roku [[1328]] bylo v  Salcbursku vydáno vlastní zemské zřízení, čímž se země stala samostatným státem v  rámci [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]]. Jako [[Kníže-biskup|knížectví-arcibiskupství]] se Salcbursko vyvíjelo jako nárazníkový stát mezi [[Bavorsko|Bavorskem]] a habsburskými zeměmi.

V  roce [[1462]] a na přelomu let [[1525]] a [[1526]] došlo k  selským povstáním. Kníže -arcibiskup [[Leopold Anton von Firmian|Leopold Antonín Firmian]] donutil v  letech [[1731]]–[[1732]] k  emigraci asi 20 000 protestantů (tzv. [[salcburští exulanti]] – ''Salzbuger Exulanten'').

Pro hospodářství nebyl v 16. století rozhodující jen obchod se solí, ale i dobývání zlata v  [[Gasteinertal]]u. Výnosy byly svého času největší v [[Evropa|Evropě]].

Roku [[1803]] bylo knížecí arcibiskupství [[Sekularizace|sekularizováno]]. Jako sekularizované kurfiřtství připadlo Salcbursko [[Ferdinand III. Toskánský|Ferdinandu III. Toskánskému]], va v roce [[1805]] společně s  [[Berchtesgaden]]em [[Rakouské císařství|Rakouskému císařství]]. Roku [[1810]] [[Bavorsko|Bavorsku]] a po [[Vídeňský kongres|Vídeňském kongresu]] ([[1816]]) bez [[Berchtesgaden]]u a [[Rupertiwinkel]]u opět Rakousku. Samotné arcibiskupství bylo roku [[1807]] omezeno na území vlastního Salcburska a východu [[Severní Tyrolsko|Severního Tyrolska]]. Až dlouho po zániku Rakouska-Uherska, v  roce [[1951]], arcibiskup [[Andreas Rohracher|Rohracher]] přestal užívat knížecí titul.