Radola Gajda: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Život: mezera značka: editace z Vizuálního editoru |
m Sjednocení; kosmetické úpravy |
||
Řádek 2:
| jméno= Radola Gajda<br />Rudolf Geidl
| obrázek=Gajda-portret.JPG
|
| úřad = Poslanec [[Národní shromáždění republiky Československé|Národního shromáždění ČSR]]
| od = [[1929]]
Řádek 16:
|místo_úmrtí = [[Praha]]<br />{{Vlajka a název|Československo}}
| strana = [[Liga proti vázaným kandidátním listinám|Liga]]<br />[[Národní obec fašistická|NOF]]<br />[[Strana národní jednoty|SNJ]]
| manžel/ka =
| děti
| alma_mater =
| podpis =
}}
[[Generál]] '''Radola Gajda''', rodným jménem '''Rudolf Geidl''' ([[14. únor]]a [[1892]] [[Kotor]] – [[15. duben|15. dubna]] [[1948]] [[Praha]]) byl [[Česko|český]] [[voják]], jeden z hlavních velitelů [[Československé legie v Rusku|československých legií v Rusku]], krom toho nějakou dobu bojoval na straně [[bělogvardějci|ruských bělogvardějců]], [[1918]]–[[1919]] zastával významný post v armádě [[admirál]]a [[Alexandr Vasiljevič Kolčak|Kolčaka]]); meziválečný československý [[fašismus|fašistický]] politik.
== Život ==
[[Soubor:Hrob generála Gajdy.jpg|thumb|left|Hrob generála Gajdy na [[Olšanské hřbitovy|Olšanských hřbitovech]] v roce 2003. V dubnu 2007 byl vandalsky poničen<ref>Karel Kaiser: [http://www.eportal.cz/Articles/1118-nicitele-nahrobku-v-akci.aspx Ničitelé náhrobků v akci]</ref> a posléze opraven]]
Narodil se v rodině rakousko-uherského šikovatele Geidla a [[Černá Hora|černohorské]] šlechtičny a dostal jméno Rudolf. Po přestěhování na Moravu čtyři roky studoval na gymnáziu v [[Kyjov]]ě na jižní Moravě, ze školy odešel a vyučil se drogistou. Brzy vstoupil do armády a na počátku [[První světová válka|první světové války]] rukuje jako rezervní poručík. Přeběhl na druhou stranu a vstoupil do černohorské milice. V Srbsku si změnil jméno z Rudolf Geidl na slovansky vhodnější Radola Gajda. Od samého počátku zajetí se vydával za lékaře, ačkoliv byl prodavačem v obchodě s drogistickým zbožím.<ref>[http://www.psp.cz/eknih/1929ns/ps/stenprot/290schuz/s290002.htm Česko-slovenská parlamentrní knihovna]</ref> Během války ale jeho tvrzení nebyl schopen nikdo vyvrátit. Po porážce černohorské armády se na falešný pas dostal do Ruska, slouží jako mladší plukovní lékař u 3. srbského pluku. Po rozprášení srbské divize se nahlásil do [[Československé legie|československého vojska]]. Jako ruský legionář prakticky velel celému jižnímu úseku naší brigády v bitvě u [[Zborov (Ukrajina)|Zborova]] 2. července 1917. V květnu 1918 velel 7. střeleckému pluku, se kterým dobyl Mariinsk a [[Novosibirsk|Novonikolajevsk]]. Stává se velitelem východní skupiny. 11. července 1918 dobývají [[Irkutsk]]. V září 1918 byl povýšen na generálmajora, donutil ke kapitulaci [[bajkal]]skou flotilu a dobývá [[Jekatěrinburg]]. Byl v úzkém styku s admirálem [[Alexandr Vasiljevič Kolčak|Kolčakem]], který dokonce Gajdu navrhl, přes zděšení svých spolupracovníků, jako velitele operace na dobytí Moskvy.
Po návratu z Ruska ([[1920]]) vystudoval francouzskou Vysokou válečnou školu, mezi lety [[1922]] až [[1924]] velel 11. pěší divizi v [[Košice|Košicích]], kde byl i úspěšným organizátorem kulturního a politického života- dodnes je po něm pojmenován pramen minerální vody " GAJDOVKA " vyvěrající v rekreační zóně Košic. 1. prosince 1924 se stal členem hlavního štábu čs. armády, [[20. březen|20. března]] [[1926]] se stal jeho náčelníkem. Paměti, které tehdy vydal, věnoval symbolicky [[Alois Jirásek|A. Jiráskovi]], ale neopomněl v nich zdůraznit hrdinskou úlohu [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]] při formování legií přímo v Rusku v letech [[1917]] a 1918.<ref>[http://radolagajda.cz/dila/Moje-pameti-1924-01.pdf Radola Gajda: Moje paměti]</ref> V roce 1926 byl degradován a propuštěn z armády. Poté stal se předsedou (vůdcem) [[Národní obec fašistická|Národní obce fašistické]], hnutí organizovaného po vzoru italského fašismu s obdobným politickým programem až na výraznější antisemitismus, v jejímž čele zůstal až do její integrace do [[Strana národní jednoty|Strany národní jednoty]].
Řádek 46:
| příjmení = Kárník | jméno = Zdeněk | odkaz na autora = Zdeněk Kárník | titul = České země v éře První republiky (1918-1938). Díl druhý. Československo a české země v krizi a v ohrožení (1930-1935) | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2002 | počet stran = 577 | isbn = 80-7277-027-6 | strany = 146-147}}</ref>
V období [[Mnichovská dohoda|Mnichovské krize]] se angažoval ve prospěch obrany [[druhá republika|ČSR]] a těžce nesl zradu spojenců. V době [[Druhá republika|2. republiky]] byl funkcionářem pravicové [[Strana národní jednoty|Strany národní jednoty]]. V březnu [[1939]] společně s dalšími krajně pravicovými organizacemi ([[Vlajka (hnutí)|Vlajka]], [[Akce národní obrody]]), ale i některými členy z řad bývalé [[Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu|agrární]] a [[Česká strana sociálně demokratická|sociálně demokratické strany]], vytvořil [[Český národní výbor]], do jehož čela se nechal dosadit, což měla být podle představ aktérů budoucí vláda protektorátu. Český národní výbor pak vydal veřejné prohlášení:
''"Národě Český!''<br />
''V této těžké době ustavil se ze všech složek našeho lidu Český národní výbor. Tento výbor nepozůstává z žádných politiků a sleduje cíl, jednak upraviti poměr našeho lidu v přítomné těžké době k Německé říši, jednak z jednodušiti a usnadniti hospodářský, kulturní a sociální život v poměru k říši Německé. Funkce tohoto přípravného výboru spočívá v tom, aby byla definitivně odstraněna dosavadní ničím neodůvodněná zatrpklost k Německé říši. Náš národ žil po staletí v nejtěsnějších kulturních a hospodářských vztazích s německým národem, tak, jak cestu k tomu započal první a největší náš světec sv. Václav. Funkce Českého národní výboru bude proto směřovat k tomu, aby náš národ šel opět touto starou a osvědčenou cestou a aby sledoval myšlenku českých králů, kteří dovedli vždy najíti dobrou cestu k německému národu a získali dokonce v německém politickém světě vynikající postavení českému národu. Tím více musí nyní náš český lid se snažit, aby se vpravil do hospodářského organismu střední Evropy. Český národní výbor je přesvědčen, že zmizením škůdců našeho národa a ztrátou jejich politické moci cesta k přátelskému soužití s německým národem na poli kulturním, hospodářském a sociálním není již ničím brzděna. Jeho snahou bude, aby oba národy, jak německý, tak český, dospěly k úplnému vzájemnému pochopení a upevnily mezi sebou přátelskou soudržnost ve všech naznačených směrech."''<ref>Prohlášení Českého národního výboru. ''[[Národní listy]]'' 79, 1939, č. 75 (16. 3. večerní vydání), s. 1</ref>
Řádek 52:
Gajda ještě 15. března navázal v Praze styk s německým generálem [[Eccard von Gablenz|von Gablenzem]], kterému se představil jako předseda Českého národního výboru a slibil mu loajalitu a spolupráci. Teprve na zákrok prezidenta [[Emil Hácha|Háchy]], který vyložil Němcům situaci, že Gajda a jeho výbor nepožívají jeho důvěru, přestali Němci s Českým národním výborem komunikovat.<ref>[[Ladislav Karel Feierabend|Feierabend, Ladislav Karel]]. Politické vzpomínky I. Vyd. 2., upr. V Brně: Atlantis, 1994. 475 s. ISBN 80-7108-071-3, str. 154</ref> Po této události, po dohodě se státním prezidentem Háchou, převedl většinu členstva do řad [[Národní souručenství|Národního souručenství]].
Za německé nacistické okupace finančně pomáhal českým letcům prchajícím do zahraničního odboje, intervenoval ve prospěch některých perzekvovaných osob a odmítal spolupráci s Němci<ref name="rfr1">[[Antonín Klimek|Klimek, A.]], Hofman, P.: ''Vítěz, který prohrál, generál Radola Gajda''. ISBN 80-7185-033-0, str. 281</ref> či věděl o odbojových aktivitách svého syna<ref name="rfr1" />. Po popravě odbojáře Bohuslava Seluckého přijal se svou manželkou Seluckého dceru za schovanku.<ref name="rfr1" /> Při oslavě padesátin v únoru 1942 vyzýval své příznivce, aby nespolupracovali s německými okupanty.<ref name="rfr1" />
Gajda byl [[12. květen|12. května]] [[1945]] uvězněn a v roce [[1947]] odsouzen na dva roky. V odůvodnění rozsudku se neobjevilo nic, co by svědčilo o jeho kolaboraci s nacisty, odsouzen byl za svou činnost v době druhé republiky, propagaci českého fašismu a přijetí funkce v [[Český národní výbor|Českém národním výboru]].<ref>[[Antonín Klimek|Klimek, A.]], Hofman, P.: ''Vítěz, který prohrál, generál Radola Gajda''. ISBN 80-7185-033-0, str. 283</ref> Prokurátorem v jeho případě byl [[Josef Urválek]]. Po započítání doby vyšetřovací vazby byl ihned propuštěn. Ve vazební věznici byl týrán, vinou krutého zacházení prakticky přišel o zrak.<ref>[[Antonín Klimek|Klimek, A.]], Hofman, P.: ''Vítěz, který prohrál, generál Radola Gajda''. ISBN 80-7185-033-0</ref> Zemřel [[15. duben|15. dubna]] [[1948]].
Řádek 70:
* {{NK ČR|jk01032260}}
* [http://www.libri.cz/databaze/kdo20/search.php?zp=5&name=GAJDA+RADOLA Gajda Radola], ''Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století'', nakl. Libri, autor hesla ''(tp) = doc. PhDr. Tomáš PASÁK, CSc.''
* [http://www.narodni-cest.cz/ Radola Gajda], stránka s články a dokumenty o Gajdovi. Správci stránky jsou aktivisté již zaniklé nacionalistické organizace Národní čest.
* [http://zivotopisyonline.cz/radola-gajda-1421892-1541948-fasisticky-politik-mezivalecneho-obdobi-v-csr Radola Gajda] Životopisy online
* [http://www.mikesh.szm.com/gajda.htm Rudolf Gajda] Obsáhlý životopis v slovenštině
| |||