Čingischán: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m odstraněny odkazy na rozcestníky, adata, port., alespoň částečně od shora delinky, infobox z wd nedávám - spousta nevyplněných položek
Řádek 3:
== Cesta k moci ==
 
Čingischánovým otcem byl ''Jesühej'', vůdce jednoho z [[Mongolsko|mongolských]] kmenů. V roce [[1175]] byl zavražděn [[Tataři|Tatary]]. Mladý Temüdžin byl posléze svým vlastním kmenem vyhnán a stal se spolu se svou rodinou [[kočovníci|kočovníkem]], podle [[Tajná kronika Mongolů|Tajné kroniky Mongolů]] byl také načas uvrhnut do [[Otrokářství|otroctví]]. Když se ve svých 20 letech oženil s ''Börte'', vysoce postavenou ženou z kmene ''Kereitů'', Temüdžinova společenská pozice tím značně vzrostla. Následně se stal silným kmenovým vůdcem. Zprávy o Temüdžinově spojenectví s částečně [[křesťanství|christianizovanými]] Kereity (viz [[Nestoriánství]]) se dostaly až do [[Evropa|Evropy]], kde se také šířila fáma, že Temüdžin je bájný [[kněz Jan]].
 
Později byl Temüdžinův kmen přepaden sousedními ''Merkity'' a Börte unesena; spojil se tedy s mongolskými vůdci ''Tooril-chánem'' a ''Džamuchou'' a nepřátele porazil. Se žárlivým Džamuchou se následně dostal do mocenského sporu o výsadní politické postavení mezi Mongoly. Temüdžin společně s Tooril-chánem nakonec nad Džamuchou zvítězil. Tím si získal dominantní pozici mezi všemi mongolskými kmeny.
 
V roce [[1198]] se Temüdžinovi podařilo porazit sousední kmeny Tatarů. V roce [[1202]] se vypořádal i s odpůrci v řadách Mongolů, včetně Džamuchy, kterého poté nechal popravit. V tomtéž roce zcela rozdrtil Tatary a z větší části je vyhladil. Roku [[1203]] porážkou svého bývalého přítele Tooril-chána (jindy titulovaného ''Ong-chán'') odstranil zbytky vojenské [[opozice (politika)|opozice]] mezi kmeny.
 
== Velkým chánem ==
V roce [[1206]] byl všemi vůdci mongolských kmenů na Velkém mongolském sněmu (tzv. [[Kurultaj]]) jmenován ''Čingischánem'', v překladu ''velkým (světovým) vladařem'', doslovný překlad neomezený vládce, ve středoasijských, především [[Turkické jazyky|turkických]] jazycích znamená slovo čingiz moře a v přeneseném významu nekonečno (odtud mj. ruská bájná postava mořského cara), a [[chán]] neboli král se stal prvním ''[[Seznam mongolských chánů|Velkým chánem všech Mongolů]]'' ([[Kagan|Cha-han]]). Za svoje sídelní město ustanovil [[Karakorum]] (v dnešním východním [[Mongolsko|Mongolsku]]).
 
Pravděpodobně díky vnitřním sociálním problémům zahájil v roce [[1211]] Čingischán mohutnou [[expanze|vojenskou expanzi]], která ve výsledku znamenala dobytí [[Čína|Číny]], [[Střední Asie]], [[Persie]] a dalších území.
 
Čingischánova vojska pronikla roku [[1213]] na pěti místech [[Velká čínská zeď|Velkou čínskou zdí]] a zaútočila na [[Říše Ťin (1115–1234)|říši Ťin]] v severní [[Čína|Číně]]. Mongolové porazili hlavní síly nepřítele a v roce [[1215]] se zmocnili dnešního [[Peking]]u, který nechali vyplenit. Ťinský [[císař]], Süan-cung uprchl s dvorem do [[Kchaj-feng]]u, kde Ťinové Mongolům vzdorovali až do roku [[1234]].
Řádek 20:
Proti rychlé [[Mongolové|mongolské]] ofenzivě se postavila karakitanská říše (Západní [[říše Liao]], ležící ve [[Střední Asie|Střední Asii]]), byla však do roku [[1217]] smetena vedlejšími oddíly Čingischánových vojsk a její poslední chán Kučlug byl roku 1218 popraven. Čingischán dále pokračoval v tažení na západ se čtyřmi [[armáda]]mi, třem z nich veleli jeho synové [[Ögödej]], [[Džuči]] a [[Čaadaj]]. V letech [[1218]]-[[1224]] se zmocnili [[Chórezmská říše|Chorezmské říše]] a jejích center [[Samarkand]]u, [[Buchara|Buchary]] a [[Chórezmská říše|Chorezmu]] (v dnešním [[Uzbekistán]]u). Města, která do té doby zažívala velký politický i ekonomický rozkvět, byla zničena a velká část obyvatelstva pozabíjena. Chorezmský [[šáh]] [[Aláuddín Muhammad]] prchal před Čingischánovými válečníky [[Sübeetej]]em a [[Džebe]]m směrem ke [[Kaspické moře|Kaspickému moři]], kde byl v roce [[1221]] zabit.
 
Mezitím se Mohammedův syn [[šáh]] Džellaluddín (Jallaluddín, Jalal) při řece [[Indus]] pokusil [[Mongolové|Mongolům]] vzdorovat a roku [[1221]] vytvořil novou armádu, se kterou se mu zprvu podařilo vyhrát nad nepočetnými vedlejšími [[Mongolové|mongolskými]] oddíly. Hlavní síly vedené Čingischánem však brzy přinutily Džellaluddínovo vojsko na břehu [[Indus|Indu]] k ústupu, sám Džellaluddín uprchl skokem ze skály do řeky. Čingischán poté rozkázal prohledat celou severozápadní [[Indie|Indii]], ale Džellaludín nalezen nebyl. Nakonec utekl do [[Persie]].
 
== Tažení do Evropy ==
Řádek 34:
== Úspěch a následky mongolského tažení ==
 
Úspěšná překonání nepřátel, které Čingischán a jeho vojevůdci porazili, záleželo na perfektní organizovanosti [[Mongolové|mongolské]] armády, její nezvykle velké mobilitě, okamžité připravenosti [[Mongolové|mongolského]] vojáka k boji, jež se nevylučovala s jeho [[Kočovnictví|kočováním]] v době míru, dále nepřekonatelném umění [[Mongolové|mongolských]] [[jízda na koni|jezdců]] a [[luk|lučištníků]], konečně také na znalosti [[vojenská taktika|taktických]] a [[vojenská strategie|strategických]] postupů (včetně propracované vojenské [[špionáž]]e), které [[Mongolové]] postupně získávali při svém dobývání. Některé zdroje uvádějí, že při výbojích Čingischána a jeho potomků zemřelo při bojích, [[masakr]]ech a [[hladomor]]ech 30 - 60 milionů lidí, populace [[Čína|Číny]] klesla během 50 let [[Mongolové|mongolské]] vlády až o polovinu.
 
[[Mongolská říše]], kterou po sobě Čingischán zanechal, měla propracovaný a pevně zavedený správní systém (''Jasa'' - ustanovení zákonů) a byla vnitřně dostatečně jednotná. I když následně došlo k jejímu rozpadu, nástupnické (veskrze dynastické) státy ovládané potomky Čingischána přetrvaly několik staletí. Poslední z nich, [[Krymský chanát]], zanikl až koncem [[18. století]].
Řádek 66:
* [[Mor#Černá smrt|Černá smrt]]
 
{{Autoritní data}}
{{Portály|Lidé|Historie}}
[[Kategorie:Mongolští cháni]]
[[Kategorie:Mongolští válečníci]]