Černobylská havárie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
Řádek 68:
Na počátku byl Černobyl utajovanou katastrofou. První důkazy, že se stala velká jaderná havárie, nepřinesly sovětské zdroje, ale pocházejí ze [[Švédsko|Švédska]]. [[27. duben|27. dubna]] pracovníci [[Forsmarkská jaderné elektrárna|Forsmarkské jaderné elektrárny]] (přibližně 1 100 km od Černobylu) nalezli radioaktivní částice na svém oblečení. Pátrání prokázalo, že problém není ve švédských elektrárnách, což ukázalo na vážný jaderný problém v západní části Sovětského svazu. Ještě [[1. květen|1. května]] se v Kyjevě konaly obvyklé prvomájové manifestace, neboť obyvatelstvo nebylo o katastrofě informováno. Tzv. závod míru (Varšava–Berlín–Praha) byl dokonce v těchto dnech přemístěn z ČSSR do Kyjeva.
Oficiálně nebylo informováno o zamoření ani obyvatelstvo tehdejšího Československa, přestože zvýšenou radioaktivitu zaznamenali pracovníci elektrárny Dukovany již v pondělí 28. dubna 1986.
== Oběti havárie ==
{| class="wikitable"
! Jméno || Datum narození a úmrtí || Povolání || Příčina smrti || Poznámka
|-
| Alexej Ananěnko
| ? – [[6. května]] [[1986]]
| Inženýr
| Akutní nemoc z ozáření
| Spolu s Baranovem a Bezpalovem se snažil odčerpat radioaktivní vodu, která kvůli roztrhanému potrubí potékala pod reaktorem.
|-
| Alexandr Akimov
| [[6. května]] [[1953]] – [[11. května]] [[1986]]
| Vedoucí pracovník 4. bloku
| Radiační popáleniny na 100% těla
| V elektrárně začal pracovat v září 1979. V době výbuchu se nacházel v řídící místnosti, poté pracoval několik hodin v silné radiaci a to bez jakýchkoliv ochranných prostředků. Snažil se společně s Toptunovem obnovit chlazení reaktoru. Získal smrtelnou radiační dávku, odhadem až 15 Sv.
|-
| Anatolij Baranov
| [[13. června]] [[1953]] – [[20. května]] [[1986]]
| Elektroinženýr, vedoucí elektrotechnik
| Akutní nemoc z ozáření
| V elektrárně začal pracovat v červnu 1978. Po výbuchu se snažil zamezit šíření požáru. Zastavil přívod vodíku ke generátorům, čímž zažehnal nebezpečí exploze ve strojovně.
|-
| Boris Baranov
| ? – [[6. května]] [[1986]]
| Voják
| Akutní nemoc z ozáření
| Spolu s Ananěnkem a Bezpalovem se snažil odčerpat radioaktivní vodu, která kvůli roztrhanému potrubí potékala pod reaktorem.
|-
| Valerij Bezpalov
| ? – [[6. května]] [[1986]]
| Voják
| Akutní nemoc z ozáření
| Spolu s Ananěnkem a Baranovem se snažil odčerpat radioaktivní vodu, která kvůli roztrhanému potrubí potékala pod reaktorem.
|-
| Vjačeslav Bražnik
| [[3. května]] [[1957]] – [[14. května]] [[1986]]
| Obsluha a údržbář parních turbín
| Akutní nemoc z ozáření
| V elektrárně začal pracovat v červnu 1979. V době výbuchu se nacházel ve strojovně. Jako jeden z prvních se podílel na lokalizaci havárie a snažil se zabránit šíření požáru.
|-
| Viktor Děgťarenko
| [[10. srpna]] [[1954]] – [[19. května]] [[1986]]
| Obsluha reaktoru
| Akutní nemoc z ozáření
| V elektrárně začal pracovat v srpnu 1980. V okamžiku výbuchu se nacházel v blízkosti čerpadel. Byl opařen radioaktivními parami nebo vodou. Navzdory svým popáleninám pomáhal z trosek zachraňovat své kolegy a bojovat s ohněm.
|-
| Valerij Choděmčuk
| [[24. března]] [[1951]] – [[26. dubna]] [[1986]]
| Operátor a obsluha hlavních oběhových čerpadel
| Počáteční výbuch
| V elektrárně začal pracovat od září 1973. V době výbuchu se pravděpodobně nacházel ve strojovně hlavních oběhových čerpadel. S největší pravděpodobností zemřel okamžitě při výbuchu. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Pravděpodobně je pohřben pod troskami reaktoru. V reaktorové budově má pamětní desku.
|-
| Leonid Christič
| [[28. únor]]a [[1953]] – [[2. října]] [[1986]]
| Voják – palubní inženýr, poručík
| Zřícení vrtulníku
| Při hašení rozžhaveného reaktoru zavadil vrtulník o lana jeřábu a zřítil se jen pár metrů od 4. bloku.
|-
| Nikolaj Hanžuk
| [[26. června]] [[1960]] – [[2. října]] [[1986]]
| Voják – letecký mechanik
| Zřícení vrtulníku
| Při hašení rozžhaveného reaktoru zavadil vrtulník o lana jeřábu a zřítil se jen pár metrů od 4. bloku.
|-
| Vasilij Ignatěnko
| [[13. března]] [[1961]] – [[13. května]] [[1986]]
| Hasič – Starší seržant
| Akutní nemoc z ozáření
| Jeho posádka přijela na místo nehody v 1:35 jako první. Dostal smrtelnou dávku při pokusu uhasit střechu a aktivní zónu reaktoru.
|-
| Jekatěrina Ivaněnko
| [[11. září]] [[1932]] – [[26. května]] [[1986]]
| Členka ostrahy
| Akutní nemoc z ozáření
| Během nehody byla ve službě, kde zůstala celou noc až do rána. Sloužila na vrátníci, naproti 4. bloku. Nalezli ji kolem 5. hodiny ležet na silnici, odkud byla převezena do nemocnice.
|-
| Olexandr Junchkind
| [[15. dubna]] [[1958]] – [[2. října]] [[1986]]
| Voják – navigátor
| Zřícení vrtulníku
| Při hašení rozžhaveného reaktoru zavadil vrtulník o lana jeřábu a zřítil se jen pár metrů od 4. bloku.
|-
| Viktor Kiběnok
| [[17. únor]]a [[1963]] – [[11. května]] [[1986]]
| Hasič – Velitel
| Akutní nemoc z ozáření
| Jeho posádka přijela na místo nehody v 1:35 jako první. Prováděl průzkum v oblastech okolo 4. reaktoru. Se svojí posádkou bojoval s ohněm v oddělení reaktoru, separátorů a v ústředním sále.
|-
| Jurij Konoval
| [[1. ledna]] [[1942]] – [[28. května]] [[1986]]
| Elektrikář
| Akutní nemoc z ozáření
| V černobylské elektrárně začal pracovat v květnu 1981.
|-
| Anatolij Kurguz
| [[12. června]] [[1957]] – [[12. května]] [[1986]]
| Starší operátor 4. reaktoru
| Akutní nemoc z ozáření
| V elektrárně začal pracovat v červnu 1980. V době výbuchu se nacházel na svém pracovišti, poblíž epicentra výbuchu. Byl opařen radioaktivními parami a dostal smrtelnou dávku záření. Navzdory hrozným popáleninám, pomáhal z trosek zachraňovat své kolegy.
|-
| Alexandr Lelečenko
| [[26. července]] [[1938]] – [[7. května]] [[1986]]
| Elektroiženýr, Zástupce vedoucího
| Akutní nemoc z ozáření
| Měl na starosti zabezpečovací zařízení a hasicí systémy. Testoval nouzové zdroje elektrické energie a distribuční sítě. Po havárii odstavil elektrolyzéry na výrobu vodíku a jeho přívod ke generátorům. Tím zabránil možnému dalšímu výbuchu. Poté se pokusil obnovit napájení do vodních čerpadel. Po obdržení první pomoci se vrátil do elektrárny a pracoval ještě několik hodin.
|-
| Viktor Lopaťuk
| [[22. srpna]] [[1960]] – [[17. května]] [[1986]]
| Elektrikář
| Akutní nemoc z ozáření
| V elektrárně začal pracovat v červnu 1983. Byl Lelečenkuv podřízený. Přijal smrtelnou dávku záření při vypínání elektrolyzéru.
|-
| Klavdia Luzganova
| [[9. května]] [[1927]] – [[31. července]] [[1986]]
| Členka ostrahy
| Akutní nemoc z ozáření
| Hlídala staveniště skladu paliva, které se nacházelo asi 200 metrů od havarovaného 4. bloku.
|-
| Ivan Orlov
| [[10. ledna]] [[1945]] – [[13. května]] [[1986]]
| Technický pracovník
| Akutní nemoc z ozáření
| Přijal smrtelnou dávku záření při pokusu o obnovení chlazení reaktoru vodou.
|-
| Konstantin Pěrčuk
| [[23. listopad]]u [[1952]] – [[20. května]] [[1986]]
| Vedoucí inženýr a operátor turbín
| Akutní nemoc z ozáření
| V elektrárně začal pracovat v květnu 1980. V době výbuchu se nacházel ve strojovně, kde se poté snažil likvidovat požár. Odstavil jedno z čerpadel, kterým unikala voda z prasklého potrubí, čímž ulehčil záchranné práce.
|-
| Valerij Perevozčenko
| [[6. května]] [[1947]] – [[13. června]] [[1986]]
| Vedoucí pracovník reaktorové sekce
| Akutní nemoc z ozáření
| V elektrárně začal pracovat v dubnu 1981. Po výbuchu pospíchal za svými kolegy. Získal smrtelnou dávku záření při pokusu najít a zachránit Chodemčuka a další. Pohlédl přímo do otevřeného reaktoru a byl jedním z prvních, kdo si uvědomil, že reaktor je zničený. Utrpěl silné radiační popáleniny.
|-
| Georgij Popov
| [[21. únor]]a [[1940]] – [[13. června]] [[1986]]
| Inženýr a specialista na seřizování parních turbín.
| Akutní nemoc z ozáření
|
|-
| Vladimir Pravik
| [[13. června]] [[1962]] – [[11. května]] [[1986]]
| Hasič – Velitel
| Radiační popáleniny
| Jeho posádka přijela na místo nehody v 1:35 jako první. Dostal smrtelnou dávku při pokusu uhasit střechu a aktivní zónu reaktoru.
|-
| Viktor Proskurjakov
| [[4. září]] [[1955]] – [[17. června]] [[1986]]
| Starší inženýr 4. reaktoru
| Akutní nemoc z ozáření
| V elektrárně začal pracovat v roce 1981. V době výbuchu se nacházel v kontrolní místnosti. V prvních hodinách po havárii kontroloval stav reaktoru a nouzových systémů. Podíval přímo do otevřeného jádra reaktoru.
|-
| Vladimir Savenkov
| [[15. února]] [[1958]] – [[21. května]] [[1986]]
| Obsluha parních turbín
| Akutní nemoc z ozáření
|
|-
| Anatolij Sitnikov
| [[20. ledna]] [[1940]] – [[30. května]] [[1986]]
| Zástupce hlavního provozního inženýra
| Akutní nemoc z ozáření
| V elektrárně pracoval od května 1975. Podílel se na likvidaci havárie na 4. bloku. Zkoumal celý blok reaktoru a centrální halu, vylezl na střechu bloku, odkud se podíval do otevřeného reakrotu. Přijaté smrtelnou dávku kolem 15 Sv.
|-
| Anatolij Šapopalov
| [[6. dubna]] [[1941]] – [[19. května]] [[1986]]
| Elektrotechnik
| Akutní nemoc z ozáření
| V elektrárně začal pracovat v dubunu 1978. V době výbuchu se nacházel ve strojovně. Společně s ostatními kolegy se podílel na lokalizaci havárie a snažil se zabránit šíření požáru.
|-
| Vladimir Šašenok
| [[1. dubna]] [[1951]] – [[26. dubna]] [[1986]]
| Inženýr a seřizovač automatických systémů
| Tepelné a radiační popáleniny, poranění páteře a žeber
| V elektrárně pracoval od srpna 1980. Byl nalezen v bezvědomí. Zemřel v nemocnici, aniž by nabyl vědomí.
|-
| Vladimir Tiščura
| [[15. prosince]] [[1959]] – [[10. května]] [[1986]]
| Hasič
| Akutní nemoc z ozáření
| Jeho posádka přijela na místo nehody v 1:35 jako první. Prováděl průzkum v oblastech okolo 4. reaktoru. Se svojí posádkou bojoval s ohněm v oddělení reaktoru, separátorů a v ústředním sále.
|-
| Nikolaj Titěnok
| [[5. prosince]] [[1962]] – [[16. května]] [[1986]]
| Hasič
| Akutní nemoc z ozáření
| Jeho posádka přijela na místo nehody v 1:35 jako první. Prováděl průzkum v oblastech okolo 4. reaktoru. Se svojí posádkou bojoval s ohněm v oddělení reaktoru, separátorů a v ústředním sále.
|-
| Leonid Toptunov
| [[16. srpna]] [[1960]] – [[14. května]] [[1986]]
| Hlavní inženýr – řízení reaktoru
| Akutní nemoc z ozáření
| V elektrárně začal pracovat v březnu 1983. V době výbuchu se nacházel v řídící místnosti, poté pracoval několik hodin v silné radiaci a to bez jakýchkoliv ochranných prostředků. Snažil se společně s Akimovem obnovit chlazení reaktoru.
|-
| Alexandr Udrjavcev
| [[11. prosince]] [[1957]] – [[14. května]] [[1986]]
| Inženýr a vedoucí technik 4. reaktoru
| Akutní nemoc z ozáření
| V elektrárně začal pracovat v dubnu 1981. Během prvních hodin po nehodě se zúčastnil kontroly reaktoru. Podíval se přímo do otevřeného jádra reaktoru.
|-
| Nikolaj Vaščuk
| [[5. června]] [[1959]] – [[14. května]] [[1986]]
| Hasič
| Akutní nemoc z ozáření
| Jeho posádka přijela na místo nehody v 1:35 jako první. Prováděl průzkum v oblastech okolo 4. reaktoru. Se svojí posádkou bojoval s ohněm v oddělení reaktoru, separátorů a v ústředním sále.
|-
| Jurij Věrnišin
| [[22. května]] [[1959]] – [[21. července]] [[1986]]
| Strojník - inspektor pro zařízení pro turbíny
| Akutní nemoc z ozáření
| V elektrárně začal pracovat v červenci 1983. V době výbuchu se nacházel ve strojovně, kde se poté podílel na hašení a stabilizaci strojovny.
|-
| Volodymyr Vorobjov
| [[21. března]] [[1956]] – [[2. října]] [[1986]]
| Voják – velitel posádky vrtulníku, kapitán
| Zřícení vrtulníku
| Při hašení rozžhaveného reaktoru zavadil vrtulník o lana jeřábu a zřítil se jen pár metrů od 4. bloku.
|}
Po katastrofě shazovaly vrtulníky tuny písku na rozžhavený reaktor. Při jednom takovém manévru se 2. října 1986 zřítil vrtulník Mi8, následkem čehož zahynula celá čtyřčlenná posádka. Vrtulník v nízké výšce zavadil vrtulí o lana jeřábu, který stál poblíž zničeného reaktoru a zřítil se jen pár metrů od 4. bloku. Údajně byl pilot oslněn sluncem a jeřáb neviděl.
Posádku tvořili:
Leonid Christič, 28. 02. 1953
== Krátkodobé dopady ==
| |||