Arthur Balfour: Porovnání verzí

| jméno = Arthur Balfour

| obrázek = Arthur James Balfour00.jpg

| velikost_obrázku = 200px

| úřad = [[Seznam premiérů Spojeného království|Premiér Spojeného království]]

| od = [[11. červenec]] [[1902]]

| do = [[5. prosinec]] [[1905]]

| panovník = [[Eduard VII.]]

| předchůdce = [[Robert Cecil]]

| nástupce = [[Henry Campbell-Bannerman]]

| datum_narození = [[25. červenec]] [[1848]]

| místo_narození = Whittingehame, East Lothian

| datum_úmrtí = [[19. březen]] [[1930]]

| místo_úmrtí = Woking, [[Surrey]]

| strana = [[Konzervativní strana (Spojené království)|Konzervativní strana]]

| alma_mater = [[Trinity College (Cambridge)|Trinity College]], [[Cambridge]]

}}

Roku [[1874]] byl zvolen poslancem do [[Dolní sněmovna Spojeného království|Dolní sněmovny]] za obvod Hertford. Na jaře roku [[1878]] se stal soukromým tajemníkem svého strýce [[Robert Cecil|Roberta Cecila]], který v té době zastával funkci ministra zahraničí. V této pozici se zúčastnil [[Berlínský kongres|Berlínského kongresu]], kde získal své první zkušenosti v mezinárodní politice.

Cecil ho jmenoval roku [[1885]] prezidentem rady pro místní samosprávu a následující rok správcem Skotska s právem účastnit se jednání vlády. Na počátku roku [[1887]] rezignoval pro nemoc správce [[Irsko|Irska]] Michael Hick-Beach a strýc ho dosadil na jeho místo. V [[Parlament Spojeného království|parlamentu]] odrážel snahy [[Irská parlamentní strana|Irské parlamentní strany]] o projednání otázky samosprávy Irska, spojil se s [[Liberálně unionistická strana|liberálními unionisty]] a podporoval jejich aktivity v Irsku.

Po smrti W. H. Smitha roku [[1891]] se po něm stal lordem strážcem pokladu. Po pádu vlády roku [[1892]] zastával tři roky funkci vůdce opozice a poté co se konzervativci vrátili k moci roku [[1895]] stal se předsedou dolní komory parlamentu. V době Cecilovy nemoci a v čase jeho nepřítomnosti v zemi ho zastupoval ve funkci ministra zahraničí.

V zahraniční oblasti spolu se svým ministrem zahraničí dosáhl výrazného zlepšení vztahů s [[Francie|Francií]], které vyvrcholilo roku [[1904]] [[Srdečná dohoda|Srdečnou dohodou]]. V tomto období došlo ke krizi ve vztazích mezi [[Japonsko|Japonskem]] a [[Rusko|Ruskem]]. Británie se dostala, jako spojenec Japonska, na hranici války s Ruskem.

V domácí politice převládal zápas o reformu daní. Stávající systém daní chránil [[Britské impérium]] proti narůstající ekonomické síle [[Německo|Německa]] a [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]] a umožňoval financovat zvýšené náklady v sociální oblasti. Aby uklidnil situaci, navrhl uplatnit odvetné clo vůči zemím, které uplatňovaly clo vůči Británii. Tento návrh ale neuspokojila ani zastánce volného obchodu ani stoupence reformy daní. S jeho souhlasem rezignoval Chamberlain i další tři ministři, zastánci volného obchodu, z vlády. To ale oslabilo její pozici a tak v prosinci [[1905]] rezignoval na funkci premiéra i Balfour.

Navzdory mnoha případům nachlazení se těšil až do roku [[1928]] dobrému zdraví a byl pravidelným hráčem [[tenis]]u. Na konci roku byl postižen nepřetržitými problémy oběhového systému, které nakonec v březnu roku [[1930]] ukončily jeho život. Balfourovy ostatky byly na jeho přání uloženy na rodinném sídle Whittingehame.