Eparchie olomoucko-brněnská: Porovnání verzí

Olomoucká eparchie byla vydělena z  [[Pražský eparchie|pražské]] dne 7. prosince 1949. V době vzniku eparchie na jejím území existovalo 15 komunit, které byly spravovány 14 kněžími.

První biskupem olomoucké eparchie se stal spolupracovník biskupa sv. Gorazda protojerej [[Čestmír (biskup)|Čestmír Kráčmar]]. Ten byl vysvěcen na biskupa 5. února 1950 v [[Olomouc]]i metropolitou [[Jelevferij (biskup)|Jelevferiem (Voroncovem)]], metropolitou [[Nikolaj (Jaruševič)|Nikolajem (Jaruševičem)]] a arcibiskupem [[Makarij (Oksijuk)|Makarijem (Oksijukem)]]. Za rok od svého vzniku měla eparchie již 24 [[farnost]]í. Biskup Čestmír stál v čele eparchie čtyři roky, než byl nucen opustit katedru kvůli konfliktu se světskou mocí. Na jeho místo byl jmenován protojerej [[Kliment (Kelli)|Mikuláš Kelli]] z [[Eparchie prešovská|prešovské eparchie]] (jeden z nejvyšších uniatských duchovních), jenž v době svého pobytu v monastýru přijal jméno Kliment. Ten byl hlavou eparchie až do své smrti v roce 1959.

Od roku 1959 byl úřad neobsazen, neboť komunistické úřady bránily jmenování biskupa. To vedlo k  postupnému úplnému oupštění eparchie. Teprve roku 1982 byl olomoucко-brněnským biskupem zvolen přeosvícený [[Nikanor (Juchimjuk)]]. Po návratu episkopa Nikanorа v roce 1987 pod jurisdikci moskevského patriarchátu, olomoucko-brněnským biskupem byl zvolen [[igumen]] [[Kryštof (Pulec)|Kryštof]]. Jeho biskupské rukopoložení se uskutečnilo 17. dubna 1988 v olomouckém katedrálním chrámu sv. Gorazda I.