|
nacházíme [[hřbitov]]y či [[nemocnice]].
{{Infobox - osoba
| jméno = Jiří Karel Wolker
| obrázek = Jiří Wolker.jpg
| popisek = Jiří Wolker
| datum narození = {{Datum narození|1900|3|29}}
| místo narození = [[Prostějov]]<br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}
| datum úmrtí = {{Datum úmrtí a věk|1924|1|3|1900|3|29}}
| místo úmrtí = [[Prostějov]]<br />{{Vlajka a název|Československo}}
| citát =
}}
[[Soubor:Jiri Wolker statue in Prostejov.jpg|right|thumb|socha Jiřího Wolkera v Prostějově]]
[[Soubor:Rodny dum Jiriho Wolkera.JPG|right|thumb|rodný dům Jiřího Wolkera s jeho bustou v Prostějově]]
[[Soubor:Tatranska Polianka Jiri Wolker.jpg|thumb|Bronzová busta Jiřího Wolkera v Tatranskej Polianke]]
[[Soubor:Wolkerův hrob v Prostějově.JPG|thumb|Wolkerův hrob v Prostějově]]
'''Jiří Wolker''', celým jménem '''Jiří Karel Wolker''' ([[29. březen|29. března]] [[1900]], [[Prostějov]]<ref name="matrika">[http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/5991/?strana=389 Matriční záznam o narození a křtu]</ref> – [[3. leden|3. ledna]] [[1924]], Prostějov) byl český [[básník]], představitel tzv. [[Proletářská poezie|proletářské poezie]]. Od roku [[1921]] působil v [[Komunistická strana Československa|KSČ]].
V letech 1921–22 byl členem [[Literární skupina|Literární skupiny]] a 1922–23 [[Svaz moderní kultury Devětsil|Devětsilu]]; v obou případech byl důvodem jeho odchodu nesouhlas s vývojem a politickou neangažovaností.
Po smrti se jeho dílo stalo několikrát terčem bojů o umělecký odkaz. Už v roce [[1925]] se v časopise ''Pásmo'', vydávaném Devětsilem, objevil nepodepsaný článek (autory byli [[Artuš Černík|Černík]], [[František Halas|Halas]] a [[Bedřich Václavek|Václavek]]) ''Dosti Wolkera!'', reagující na vytváření kultu Wolkerovy osobnosti.<ref>Text článku je dostupný například [http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/avantgarda/AVA2/2.pdf zde].</ref> K dalším sporům došlo při příležitosti desátého výročí úmrtí Wolkera v roce [[1934]] a poté ještě roku [[1948]].
== Život ==
Narodil se v [[Prostějov]]ě v dobře situované rodině bankovního úředníka Ferdinanda Wolkera a jeho ženy Zdeny rozené Skládalové,<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Martínek
| jméno = Jiřín
| odkaz na autora =
| titul = Rodné domy v Čechách, na Moravě, ve Slezsku
| vydavatel = Olympia
| místo = Praha
| rok = 2010
| počet stran = 166
| kapitola =
| strany = 142
| isbn = 978-80-7376-202-5
| jazyk =
}}</ref> vystudoval [[gymnázium]]. V letech [[1916]]–[[1917]] se pod vedením [[Antonín Benjamin Svojsík|Antonína Svojsíka]] účastnil skautských táborů v Orlovských lesích nedaleko hradu [[Lipnice nad Sázavou|Lipnice]]. Poté studoval na přání svého otce práva v [[Praha|Praze]], přičemž zároveň navštěvoval literární přednášky [[František Xaver Šalda|Františka Xavera Šaldy]] a [[Zdeněk Nejedlý|Zdeňka Nejedlého]].
Již v mládí se jeho hlavním zájmem stalo umění. Učil se hrát na housle, pak na klavír. Sám dokonce hudbu komponoval; nejčastěji zhudebňoval své oblíbené básně.<ref>{{Citace monografie|titul = Dějiny české literatury IV|vydání = 1|vydavatel = Victoria Publishing|místo = Praha|rok = 1995|strany = 261|isbn = 80-85865-48-3|autor = Kol}}</ref> Byl nadán i výtvarně. Nejvíce se ovšem věnoval literatuře. Mezi roky 1917 až 1920 se zabýval různými literárními druhy a formami. Psal básně s pravidelným metrem i volným veršem, básně v próze, pohádky, povídky, …<ref>{{Citace monografie|titul = Dějiny české literatury IV|strany = 262|autor = Kol}}</ref>
V dubnu [[1923]] mu byla zjištěna [[tuberkulóza]]. Od června do prosince téhož roku se léčil ve [[Vysoké Tatry|Vysokých Tatrách]] (přímo v [[Tatranská Polianka|Tatranské Poliance]]), nakonec byl smrtelně nemocný převezen domů, kde za několik dní zemřel.<ref>{{Citace monografie|titul = Čeští spisovatelé 20. století|vydání = 1|vydavatel = Československý spisovatel|rok = 1985|strany = 703|autor = Kol}}</ref> Je pochován na městském hřbitově v Prostějově.
Žil a tvořil ve vile na [[Svatý Kopeček (Olomouc)|Svatém Kopečku]] u Olomouce. Tato vila dnes nese název vila Jiřího Wolkera (Bellevue) a je [[Seznam kulturních památek v Olomouci|kulturní památkou]].
== Dílo ==
Ve svých začátcích byl ovlivněn sbírkou ''Splav'' (1916) Fráni Šrámka. Po příchodu do Prahy se jeho styl postupně měnil. Od května 1920 do června 1921 vznikaly básně do sbírky ''Host do domu'', v nichž je patrný příklon k vnějšímu světu a jeho všednosti. Ta se postupně rozrůstá do širších společenských souvislostí ve sbírce ''Těžká hodina''.
* ''Proletářské umění'' (1922, spolu s [[Karel Teige|Karlem Teigem]]) – programová a teoretická stať, zformulována základní východiska tohoto uměleckého směru
* ''[[Host do domu (sbírka básní)|Host do domu]]'' – básnická sbírka. Má 3 oddíly: '''Chlapec''' – verše vyjadřují důvěru v život, optimismus, blízký vztah k nejobyčejnějším věcem (básně ''Chlapec'', ''Poštovní schránka''), '''Ukřižované srdce''' – tento oddíl si všímá bídy a utrpení; poezie solidarity a vzpoury (báseň ''Dláždění'') a '''Host do domu''' – touha po harmonii a důvěrný pohled na svět připomínají oddíl první, chybí ovšem výrazná dětská stylizace, smrt je chápána jako přirozená součást života, brána do nového probuzení; básník se vyznává z lásky k tomuto světu (b. ''Věci''). Objevuje se zde pokorný pohled na svět, soucit (křesťanský) s chudými a trpícími, lyrizace všedních věcí a všedního dne. K věcem kolem sebe přistupuje jako k živým bytostem a rozmlouvá s nimi, snaží se je polidštit (např. báseň ''Poštovní schránka'', ''Věci'', …). V díle prezentuje názor, že rozpory se mají řešit láskou. V poslední básni (''[[Svatý kopeček (báseň)|Svatý kopeček]]''), nazvané podle místa, kde žili básníkovi prarodiče a kam často jezdíval, objevuje bídu, která ovlivnila jeho další tvorbu. Báseň je ovlivněna [[Guillaume Apollinaire|Apollinairovým]] Pásmem. Wolker chce udělat svět spravedlivějším a lepším.
** ''Poštovní schránka'' – v této básni Wolker přirovnává poštovní schránku k nějaké zvláštní modře kvetoucí rostlině. Schránky i květiny si lidé váží, přestože to jsou zcela běžné věci, ale schránka je zprostředkovatelem jejich myšlenek – psaníček. Autor využívá metafory – přirovnání. Psaníčka čekají na vlaky, lodě a člověka, pyl čeká na čmeláka, aby je roznesli na správná místa – tam, kde jsou blizny červené, neboli lidská srdce. Psaní může člověka potěšit, ale i zarmoutit, proto na bliznách narůstají plody sladké nebo trpké
* ''Těžká hodina'' – jeho nejvýznamnější sbírka, obsahuje nejtypičtější básně proletářské poezie. Wolker zde rozvinul sociální baladu, ta má již úplně jinou podobu než v 19. stol. ([[Karel Jaromír Erben]]). U Erbena je člověk drcen silou osudu a nemohl se bránit, naproti tomu u Wolkera je člověk drcen sociálními problémy, ale může se bránit. Celá sbírka je velmi silně levicově laděna, je pesimistická – zabývá se sociálními problémy. Wolker se v této sbírce ztotožňuje s programem proletářského kolektivismu. Balady se odehrávají v městském prostředí, líčí zde špatné sociální poměry.
** ''Těžká hodina'' – sbírka sociální poezie, ve které Wolker ukazuje na nutnost zničit starý svět, aby mohl být vybudován svět lepší
** ''Balada o snu'' – Hlavní hrdinové Jan a Marie jsou představitelé dělnictva. Jan se chce uskutečnit svůj sen o lepší společnosti což, podle něj, půjde pouze revoluční cestou.
** ''Balada o očích topičových'' – Antonín je topič v elektrárně, po letech oslepne a zemře, ale žije dál ve své práci.
** ''Balada o nenarozeném dítěti'' – milenci nemohou mít z finančních důvodů dítě.
* ''Umírající'' – básník vyjadřuje, že po jeho smrti se na světě nic nezmění, smrt je spravedlivá – potká každého, bojí se ovšem umírání, v němž je každý sám a zároveň se loučí se svou dívkou, kde jí píše dopis na rozloučenou
* ''Na nemocniční postel padá svět''
* ''U rentgenu'' – lékař nachází v dělníkově těle „plíce rozežrané hladem a tuberkulózou“, „srdce – zdupané semeno, jež strašně chtělo kvést“, ale nejhlouběji vidí nenávist.
* ''O milionáři, který ukradl slunce'' – pokus o sociální pohádku, která je silně ovlivněna myšlenkou bohatý = zloděj a špatný člověk.
* ''Polární záře'' – pokus o román – napsal pouze zlomek
* ''Tři hry'' – obsahuje tato dramata:
** ''Nemocnice''
** ''Hrob''
** ''Nejvyšší oběť''
* ''Do boje, lásko, leť'' – soubor Wolkrových básní (obsahuje např. básně ''Dívka'', ''Nemocný'', ''U rentgenu'', ''Epitaf'', ''Umírající''…) a dopisů jeho přítelkyni Máni Koldové z doby, kdy vážně onemocněl a byl převezen do sanatoria v Tatranské Poljance
Napsal si i svůj vlastní [[epitaf]], jeho pozdní dílo je samozřejmě také ovlivněno jeho těžkou chorobou, proto zde často nacházíme [[hřbitov]]y či [[nemocnice]].
{{Citát|<poem>
Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než moh' srdce k boji vytasit,
zemřel – mlád dvacet čtyři let.<ref>http://www.cesky-jazyk.cz/zivotopisy/jiri-wolker.html</ref>
</poem>|Wolkerův epitaf}}
Málo je však známo, že se věnoval i jiným zajímavým formám prózy, příkladem může být ''Pohádka o bledé Princezně''. Tato pozoruhodná díla jsou téměř pravým opakem jeho tvorby proletářské.<ref>Wolker, J.: Pohádka o bledé Princezně a jiné prózy. T. Bruckner, Řepín-Živonín 2010. ISBN 978-80-904661-0-4</ref>
| 