Otokar Březina: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
editace infoboxu |
přesun, odkaz |
||
Řádek 4:
== Osobní život ==
Po maturitě v roce [[1887]] se stal učitelem v [[Jinošov|Jinošově]] u [[Náměšť nad Oslavou|Náměště nad Oslavou]]. V tomto období začíná jeho osamělost a také korespondence s [[Anna Pammrová|Annou Pammrovou]], do jeho tvorby proniká pojem samoty. Soukromě studoval filosofii a moderní přírodovědu. Publikoval v [[Moderní revue]]. Roku [[1888]] složil učitelské zkoušky a stal se učitelem v [[Nová Říše|Nové Říši]], kde učil až do r. [[1901]], poté až do r. [[1925]] učil v Jaroměřicích. V [[Nová Říše|Nové Říši]] se jeho samota prohlubuje, mnoho studuje v místní klášterní knihovně. K osamělosti a pesimismu se přidává pocit vyděděnosti.
V letech [[1887]]–[[1892]] píše Březina hlavně prózu – opouští anekdotickou linii, v jeho tvorbě převládá naturalismus, základními motivy tohoto období jsou smrt ([[1890]] mu náhle krátce po sobě zemřeli oba rodiče), vzpomínka na minulost a nepřekonatelná osamělost: novely ''Důležitý den života příštipkáře'', ''Protější okno''.
Řádek 19 ⟶ 17:
V roce [[1907]] uzavírá devětatřicetiletý básník své dílo – krize básníkovy noetické základny byla doprovázena i krizí symbolistických výrazových prostředků. Dopisujícím členem [[Česká akademie věd a umění|České akademie věd a umění]] byl zvolen [[5. prosinec|5. prosince]] [[1913]], řádným [[23. květen|23. května]] [[1923]],<ref>{{Citace monografie | příjmení = Šlechtová | jméno = Alena | odkaz na autora = | příjmení2 = Levora | jméno2 = Josef
| titul = Členové České akademie věd a umění 1890–1952 | vydání = 2 | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 2004 | počet stran = 443 | isbn = 80-200-1066-1 | strany = 49}}</ref> v roce [[1919]] získal [[čestný doktorát]] [[univerzita Karlova|Karlovy univerzity]]. Roku [[1925]] odešel do výslužby. Učitelství považoval za nutné zlo. Roku [[1928]] získal Státní cenu za literaturu, a s ní spojených 100 000 korun – tuto částku věnoval Svatoboru. Zajímavostí je, že byl osmkrát ([[1916]], [[1917]], [[1918]], [[1920]], [[1921]], [[1925]], [[1928]] a [[1929]]) navržen na [[Nobelova cena|Nobelovu cenu]] za literaturu.
Roku [[1929]] zemřel na vrozenou srdeční vadu. Je pochován v [[Jaroměřice nad Rokytnou|Jaroměřicích nad Rokytnou]]. Náhrobek vytvořil Březinův přítel, sochař [[František Bílek]]. Bezprostředně po jeho smrti vyšla celá řada vzpomínkových knih, z nichž nejproslulejší je ''[[Mé svědectví o Otokaru Březinovi]]'' od jednoho z mála Březinových blízkých přátel, [[Jakub Deml|Jakuba Demla]], která vyvolala skandál a celou řadu dalších polemických knih.
== Dílo ==
| |||