Chorvatská válka za nezávislost: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
referendum, začátek konfliktu |
m standardizace; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{věrohodné zdroje}}
{{Infobox - válka
|
| konflikt = [[Válka v Jugoslávii]]
| obrázek = Croatian War of Independence collage.jpg
| popisek = Koláž
|
| trvání= [[1991]] - [[1995]]
| příčina =
| místo=[[Chorvatsko]]
| výsledek = Chorvatské vítězství
|
| strana1 = '''1991:'''
Řádek 69:
V referendu z 19. května 1991 se pro nezávislost Chorvatska vyslovilo 94,7 procenta hlasujících<ref>http://tema.novinky.cz/valka-v-chorvatsku</ref>. Sněm Republiky Chorvatsko [[25. červen|25. června]] [[1991]] vyhlásil nezávislost republiky.<sup><ref>Sabor Republike Hrvatske. ''Ustavna odluka Sabora Republike Hrvatske o suverenosti i samostalnosti Republike Hrvatske'' [online]. c2009 [cit. 1991-08-18]. Chorvatsky. Dostupný z WWW: <http://www.sabor.hr/Default.aspx?art=15020>.</ref></sup> Referendum neuznali Srbové žijící na území bývalé [[Vojenská hranice|Vojenské hranice]]. S podporou jugoslávské armády, tovřené převážně Srby,<ref>http://www.valka.cz/clanek_13707.html?utm_source=valka_cz&utm_medium=article&utm_campaign=linkthru</ref> Srbové tuto část Chorvatska během několika měsíců trvající války ovládli.
K významným bitvám patří [[Bitva o Vukovar|dobytí Vukovaru]] (srbské vítězství) a obléhání [[Dubrovnik]]u (chorvatské vítězství). Materiální škody, především v oblasti [[Slavonie]], byly ohromné a celá města byla zpustošena (těžce poškozen právě [[Vukovar]], dále rozsáhlá poškození [[Osijek]]u, který bombardovalo jugoslávské letectvo). Na podzim [[1991]] se fronta stabilizovala. Mezi oběma stranami bylo uzavřeno příměří, které měly kontrolovat jednotky [[Organizace spojených národů|OSN]] (nikdy nebylo 100% dodržováno) a [[Jugoslávská lidová armáda]] se pod mezinárodním diplomatickým tlakem stáhla. Území za frontovými liniemi fungovalo pod názvem mezinárodně neuznané [[Republika Srbská krajina|republiky Srbská krajina]] s hlavním městem [[Knin]] a prezidentem dr. [[Milan Martić|Milanem Martićem]]. Loajální bylo k srbsko-černohorské [[Jugoslávie|Jugoslávii]].
Chorvatské území obývané převážně [[Srbové|etnickými Srby]] mělo rozlohu přes 17 000 km<sup>2</sup> a chorvatské vedení nechtělo dopustit mezinárodní akceptaci tohoto státního útvaru, která by de facto znamenala uznání územních ztrát Chorvatska. Různými spíše formálními{{chybí zdroj}} nabídkami autonomie se pokoušela chorvatská vláda získat Srby na svojí stranu, či je politicky rozdělit tak, aby mohla snáze získat tato ztracená území zpět.{{chybí zdroj}} Během let [[1992]]–[[1994]] obě strany příměří porušovaly{{chybí zdroj}}, Srbové ostřelovali chorvatská města a Chorvati zase podnikli několik menších ofenziv, dostali se i do [[Operace Medacká kapsa|střetu s kanadskými vojáky OSN]]. Uklidnění situace proto bylo pouze dočasné. Po selhání OSN<ref>"AP Report on U.S. Peace Strategy," Associated Press, 13 November 1995</ref> proběhla v srpnu 1995 za podpory letectva [[Severoatlantická aliance|NATO]] rozhodující chorvatská ofenzíva [[Operace Oluja|„Oluja“ (Bouře)]], která ukončila brutální vraždění ze strany Srbů.<ref>http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/zive-z-balkanu-chorvatske-sudety-misto-nemcu-srbove/r~i:article:707644/</ref> Operaci provázely i masakry na srbském civilním obyvatelstvu.<sup><ref>http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/alexander-tolcinsky-masakr-v-obci-grubori-1995-i-to-byla-operace-boure--982321
| |||