Vylodění v Normandii: Porovnání verzí

|Střetnutí střetnutí = '''Vylodění v Normandii'''

| obrázek = Into the Jaws of Death 23-0455M edit.jpg|270px|Robert F. Sargent, autor snímku Do spárů smrti

'''Bitva o Normandii''' zahrnuje [[bitva o Normandii|vylodění v Normandii]] a následnou bitvu o tuto část [[Francie]]. Při vylodění [[Spojenci (druhá světová válka)|spojenecké]] síly prolomily [[Adolf Hitler|Hitlerův]] [[Atlantický val]] a znovu otevřely v severní [[Francie|Francii]] [[Západní fronta (druhá světová válka)|západní frontu]]. Na průběhu [[Bitva|bitvy]] se projevilo několik faktorů — výhoda naprostého překvapení na straně Spojenců, jejich zdrcující převaha ve všech druzích zbraní, výborná příprava (vyvinuli velké množství zbrusu nových vyloďovacích technik), dobře organizovaná činnost [[Francouzský odboj během druhé světové války|francouzského odboje]], v neposlední řadě i vážné nedostatky Atlantického valu, nízká kvalita jednotek, které ho měly bránit, a absolutní nepřítomnost ''[[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]]'' nad vyloďovacími [[pláž]]emi a [[Lamanšský průliv|La Manche]] v první fázi vyloďovací operace.

I v dalších dnech si však Spojenci udržovali absolutní převahu na moři a výraznou (a místy i absolutní) převahu ve vzduchu. Spolu s Hitlerovou nerozhodností, který ještě několik dnů po [[Den D|dni D]] považoval akci za předstíranou (díky úspěšné spojenecké dezinformační kampani si stále myslel, že invaze bude provedena na [[Pas-de-Calais]] {{IPA2|pɑ də kalɛ}}) a nedovolil nasadit proti Spojencům své nejsilnější jednotky, zcela vyloučilo úspěšné zničení spojeneckého [[předmostí (vojenství)|předmostí]]. K Hitlerově porážce také napomohlo vysazení desetitisíců spojeneckých [[Parašutismus|parašutistů]] po celé [[Normandie|Normandii]]. Mezi nejznámější výsadkářské boje patří bitva o [[Sainte-Mère-Église|St. Mere Église]], bitva o [[Pegasus Bridge]] a ještě několik dalších vesnic.

Původní termín vybraný pro vylodění byl stanoven na 5. června. Generál [[Eisenhower]] však přidal k vyloďovacímu vojsku další tři divize, čímž vznikl nedostatek plavidel a plánované datum vylodění bylo posunuto o celý měsíc. Začátkem června se ale znatelně zhoršilo počasí, což nutilo k posunutí termínu zejména kvůli vysokým vlnám a vlnobití na vyloďovacích plážích a nemožnosti v takových podmínkách nasadit parašutisty a letectvo. Zásadní posunutí data vylodění na červenec by ale znamenalo hrozbu, že se dříve nebo později informace o přípravě útoku dostanou do rukou nepříteli a místo vylodění bude prozrazeno, čímž by došlo ke ztrátě momentu překvapení. Vzhledem k rozsahu operace na území [[Spojené království|Spojeného království]] byli vojáci rozmístěni v mnoha táborech, kde čekali na nalodění a reálně hrozilo nebezpečí prozrazení. Vylodění bylo naplánováno na dobu [[Úplněk|úplňku]] také kvůli [[Letectvo|letectvu]] a hlavně kvůli vysokému [[slapové jevy|přílivu]].

Britská [[Special Operations Executive]] vytvořila plán zapojení francouzského odboje do vylodění. Zadala rozkazy týkající se rozsáhlých sabotáží [[Železnice|železnic]], komunikačních center, spojovacích drátů či elektrických [[Rozvodna|rozvoden]], což mělo paralyzovat schopnost Němců se v oblasti výsadku dorozumívat a pohybovat. Signál ke všeobecnému útoku sabotérů byl vyslán prostřednictvím pravidelného vysílání [[BBC]] z [[Londýn]]a. I když byla tato zpráva správně vyhodnocena jako začátek invaze Josefem Götzem z německé rozvědky, odpovědný nadřízený nebral na zprávu ohled, jelikož Josef Götz varoval před invazí již měsíc předtím. Tehdejší varování bylo také oprávněné, ale operace byla kvůli špatnému počasí odvolána.

Plán Spojenců počítal s tím, že se jim podaří vybudovat bezpečné [[předmostí (vojenství)|předmostí]], ze kterého by mohli podniknout další mohutný útok, což by zajistilo vylodění hlavní části invazních sil. K tomuto účelu bylo potřeba zajistit vyloďovací pláže a znemožnit odražení [[invaze]] zpět do [[moře]] (což by znamenalo hlavně zastavení vyloďování). Předpokládalo se, že Němci do oblasti vylodění začnou brzy stahovat posily, a to i v době, kdy budou ještě vojáci bojovat na [[pláž]]ích. Aby se zamezilo snadnému přesunu německých záloh, bylo rozhodnuto, že do týlu [[Atlantický val|Atlantického valu]] budou vysláni [[Parašutismus|parašutisté]], kteří obsadí strategická místa, a znemožní tak nepříteli stahovat zálohy a seskupit síly proti invazním vojskům.

Ve večerních hodinách začali nad oblastí [[Normandie]] seskakovat spojenečtí [[Parašutismus|parašutisté]] ze [[101. výsadková divize Spojených států amerických|101.]] a [[82. výsadková divize Spojených států amerických|82. výsadkové divize]] americké armády a britského výsadkového sboru, celkem 13000 výsadkářů, kteří měli za úkol obsadit strategické [[křižovatka|křižovatky]], [[most]]y a vesnice. Cíly jejich seskoku před rozbřeskem bylo: zabezpečit čtyři východy z pláží před námořním výsadkem. To bylo nesmírně důležité, neboť tyto čtyři cesty na náspech byly jedinými trasami přes zatopené území, které pokrývalo západní část sektoru Utah. Jihozápadně potom dobýt a zabezpečit dva mosty a jedno zdymadlo přes řeku Douve a zničit velký železniční a silniční most přes tutéž řeku. Tyto cíle byly uloženy jednotkám 101. divize. Západně od 101. divize měla 82. divize zajistit západní břeh řeky Merderet a držet předmostí, zničit dva mosty a dobýt město Ste. Mere-Eglise. První transportní letouny s výsadkovými jednotkami odstartovaly 5. června ve 22.15 z letišť v jižní Anglii. Výsadky 101. ani 82. divize neprobíhaly podle plánu. Noční výsadky často bez navigačních prostředků způsobily, že obě divize byly rozptýlené a utrpěly při výsadku ztráty. Přestože místa shozu i jednotky byly promíchané, cíle byly nalezeny, dobyty a drženy. Jednotky 101. divize zabezpečily čtyři východy z pláže Utah v den D ve 13.00. U severních východů (3 a 4) se parašutisté spojili s vojáky 4. pěší divize postupujícími z pláží do vnitrozemí. Útok 82. divize na Ste. Mere-Eglise uskutečnilo asi 360 vojáků 505. jednotky výsadkové pěchoty. S využitím rychlosti, překvapení a noční tmy pronikli do města v 4.30, přerušili komunikace s Cherbourgem a hnízda německého odporu zlikvidovali. V 9.30 bylo první osvobozené město ve Francii pod kontrolou Američanů, i když se ve 12.00 začal od jihu rozvíjet německý protiútok. Na mnoha místech sektoru 82. divize byla situace zmatená. Řada jednotek byla vysazena do bažinaté oblasti podél řeky Merderet, kde mnoho vojáků utonulo. Na východním břehu probíhaly boje o předmostí u la Fiere a u Chef du Pont, ale rozptýlené skupiny vojáků shozených západně od řeky zůstaly izolované až do dne D+4, přičemž jejich cíle na řece Douve byly nedosažitelné. Ke konci dne D 82. divize stále nenavázala žádný kontakt s jednotkami z pláží. Část výsadku byla provedena na [[kluzák|kluzácích]].

Krycí jméno: '''Operace Overlord''', [[pláž]]e situované severním směrem k Britským ostrovům, na kterých se Spojenci vylodili, dostaly krycí jména, znějící (od západu k východu): ''[[Utah Beach|Utah]]'', ''[[Omaha Beach|Omaha]]'', ''[[Gold Beach|Gold]]'', ''[[Juno Beach|Juno]]'' a ''[[Sword Beach|Sword]]''. První dvě pláže tvořily sektor americké 1. armády, zbývající tři patřily do britského sektoru 2. armády (''Juno'' byla kanadská).

Německé jednotky byly posléze zatlačeny od pláží a přinuceny k ústupu směrem na jih a východ. Veliká část z nich však byla zničena, a to buďto díky nepřetržitým útokům spojeneckého letectva, nebo díky Hitlerově sveřeposti (jednotky nedostaly zavčas povolení k ústupu).

Největší boje probíhaly na pláži s krycím jménem Omaha v operačním pásmu 1. americké armády generálporučíka [[Omar Bradley|Omara Bradleyho]], kde byly velmi strmé [[břeh]]y a pláž byla velmi dobře kryta křížovou palbou z mnoha [[kulomet]]ů a děl. I přes značné ztráty a počáteční chaos ve velení invazních vojsk byla i tato pláž večer 6. června zajištěna a dobyta.

Samotné vylodění bylo úspěšné, ale nyní bylo nutné prorazit z [[Normandie]], osvobodit [[Bretaň]] a následně postupovat do vnitrozemí, směrem k [[Paříž]]i. Aby toho Spojenci dosáhli, rozhodl se generál [[Dwight D. Eisenhower|Eisenhower]] rozdělit Normandii do dvou sektorů: [[Spojené království|britského]] a [[Kanada|kanadského]] na východě a [[Spojené státy americké|amerického]] na západě. Šlo o to, aby Britové a Kanaďané na východě vázali [[Nacistické Německo|německé]] tankové divize, které se přemisťovaly z [[Pas-de-Calais]], zatímco Američané na západě obsadí poloostrov [[Cotentin]] s přístavním městem [[Cherbourg-Octeville|Cherbourg]] a prorazí do Bretaně. Dalším důležitým strategickým cílem se stalo město [[Caen]] v britském sektoru. Jako největší Normandské město bylo Caen důležitou [[Vojenská taktika|strategickou]] křižovatkou v oblasti. Němci však ve městě a jeho okolí drželi až osm pancéřových divizí a sedm pěších divizí, a tak se stalo, že i když mělo být Caen dobyto už [[6. červen|6. června]], protáhly se [[Bitva o Caen|boje o město]] na dlouhé dva měsíce. [[Spojené státy americké|Američané]] však nyní měli volné ruce a mohli se pokusit o průlom z [[Normandie]].

Boje probíhaly v obou sektorech velmi tvrdě. Všechny britské pokusy dobýt [[Caen]] ztroskotaly a [[Cherbourg-Octeville|Cherbourg]] padl do [[Spojené státy americké|amerických]] rukou až [[27. červen|27. června]]. Na konci [[Červen|června]] bylo již v [[Normandie|Normandii]] přes 875 000 [[Spojenci (druhá světová válka)|spojeneckých]] vojáků, mnozí velitelé se však obávali, že se plánovaná operace nerozvíjí dostatečně rychle. Na počátku [[Červenec|července]] byly invazní jednotky jen 24 km od pobřeží, což v praxi znamenalo, že dobyli pouze pětinu plánovaného území. Během druhého červencového týdne se zdálo, že došlo k [[Pat|patové situaci]], ale [[Bernard Law Montgomery|polní maršál Montgomery]] jako jediný z velitelů neztrácel optimismus. Dne [[10. červenec|10. července]] vydal „Monty“ rozkaz k průlomu z Normandie. Jednalo se o '''[[Operace Cobra|Operaci Cobra]]''' v [[Spojené státy americké|americkém]] sektoru a '''operaci Goodwood''' v [[Spojené království|britském]] sektoru. Operace Goodwood začala [[18. červenec|18. července]]. Britové však narazili na neobyčejně silný odpor u hřebenu Bourgébus. Silné deště poté útok zcela zastavily. Zdálo se, že [[útok|ofenzíva]] ztroskotala. Ve skutečnosti Montgomeryho záměr vázat zde [[Nacistické Německo|německé]] divize vyšel. Poté, co [[19. červenec|19. července]] padlo město [[Saint-Lô]], mohl i americký generál [[Omar Bradley|Bradley]] zahájit svoji ofenzívu na západě, '''Operaci Cobra'''. Ačkoliv nezačala vůbec dobře, brzy [[31. červenec|31. července]] [[Spojené státy americké|Američané]] dobyli město [[Avranches]] a jeho důležitý [[most]]. Nově příchozí generál [[George S. Patton|Patton]] se svoji 3. armádou most využil a pronikl do [[Bretaň|Bretaně]]. Průlom z [[Normandie]] se tedy nakonec vydařil. [[3. srpen|3. srpna]] se ještě [[Nacistické Německo|Němci]] pokusili vrazit mezi americké armády klín v okolí města [[Mortain]] a [[Operace Luttich|zastavit spojenecký postup]]. Útok však ztroskotal a [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojenci]] vytrvale postupovali do vnitrozemí.

Soubor:Soldiers-english-coast.jpg|Američtí vojáci v jižní Anglii před nástupem na loď, která je doveze do Normandie

* [[Brothers in Arms: Earned in Blood]]