Říšská rada (Rakousko): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
šabl |
doplněni Němci a Češi a jejich politické spektrum |
||
Řádek 347:
==== Vývoj politického spektra Němců v Předlitavsku ====
Od počátku 60. let až do konce let 70. dominovala německorakouské politické scéně tzv. [[Deutsche Verfassungspartei|Ústavní strana]], která navazovala na dědictví liberálního proudu z dob [[Revoluce 1848–1849 v Rakouském císařství|revolučního roku 1848]]. Byla obhájcem liberálního ústavního systému a centralizovaného státu a odpůrcem klerikalismu a federalistických a autonomistických aspirací neněmeckých etnik monarchie. Od 70. let 19. století se v rámci ústavní strany vyprofilovaly dva
Naopak konzervativní a federalistická stanoviska prosazovala tzv. [[Strana práva (Předlitavsko)|Strana práva]] ([[Hohenwartův klub]]), se silnou podporou zejména v alpských zemích (například v Tyrolsku byly silné federalistické tendence). Koncept centralizovaného a liberálního rakouského státu odmítala i konzervativní šlechta. Katolický (a ne nutně federalistický) světonázorový proud reprezentoval od roku 1881 [[Liechtensteinův klub]]. Na pomezí mezi konzervativním a liberálním blokem stál [[Coroniniho klub]], založený roku 1882.
V 90. letech se německorakouské politické spektrum začalo dále dělit a rozšiřovat o nové proudy. Na klerikální stanoviska Liechtensteinova klubu tehdy navázala [[Katolická lidová strana (Rakousko)|Katolická lidová strana]]. Novým typem katolického politického subjektu byla [[Křesťansko-sociální strana (Rakousko)|Křesťansko-sociální strana]] založená roku 1893, která kombinovala prvky klerikalismu se sociálním reformismem a [[antisemitismus|antisemitismem]]. Vyhrocené národnostní spory vedly k etablování nacionálních politických stran, jejichž ideovým základem byl už tzv. [[Linecký program]] z roku 1882. V 90. letech se v jeho intencích pohybovala [[Německá lidová strana (Rakousko)|Německá lidová strana]]. Ještě vypjatější nacionální agitaci, doprovázenou kromě antisemitismu i orientací na velkoněmeckou myšlenku, vnesl do Říšské rady [[Georg von Schönerer]], který na přelomu století ustavil tzv. [[Všeněmecké sjednocení]]. Od něj se později oddělila [[Deutschradikale Partei|Německá radikální strana]]
Stavovské zájmy rolnictva hájila od přelomu století [[Německá agrární strana (Rakousko)|Německá agrární strana]]. Zcela novým prvkem v Říšské radě byla [[Sociálně demokratická strana Rakouska]], jejíž zástupci usedli v parlamentu díky rozšíření volebního práva poprvé po [[Volby do Říšské rady 1897|volbách roku 1897]]. Ta zpočátku aspirovala na supraetnický charakter, ovšem fakticky byla omezena jen na etnicky německé sociální demokraty, zatímco sociálně demokratické strany jiných národnostní fungovaly v rostoucí míře jako nezávislé subjekty. Na přelomu století, i v reakci na vzestup sociálních demokratů, vznikla [[Německá dělnická strana (Rakousko-Uhersko)|Německá dělnická strana]], která kombinovala prvky sociální a nacionální, odmítala [[marxismus]] a v jejím programu byl silný [[antisemitismus]].
Původní ústavověrný liberální proud byl rozšiřováním počtu oprávněných voličů o nižší společenské vrstvy oslaben. Koncem 19. století se zformoval do moderní [[Německá pokroková strana (Rakousko)|Německé pokrokové strany]]. V roce 1910 vznikl na Říšské radě [[Německý národní svaz]], volná aliance německých pokrokářů, lidové strany a radikální strany (včetně agrární strany), jež měla spojit národovecky zaměřené síly.
==== Vývoj politického spektra Čechů v Předlitavsku ====
Od roku 1861 reprezentovala české hnutí v Říšské radě volně utvořená [[Národní strana (1848)|Národní strana]] (staročeská). Mezi českojazyčnou populací na Moravě to byla [[Moravská národní strana (1861)|Moravská národní strana]]. Jejich spojencem byla [[Strana konzervativního velkostatku]], která rovněž podporovala [[české státní právo]], ovšem nebyla jednoznačně orientována na jazykově definované národovectví. V roce 1874 vznikla oficiálně [[Národní strana svobodomyslná]] (mladočeská), která se definovala jako liberální, pokroková a demokratická alternativa konzervativně-liberálním staročechům. Mladočeši odmítali politiku [[pasivní rezistence]], kterou razil [[František Ladislav Rieger]] (bojkot zemských sněmů i Říšské rady coby výraz opozice proti ústavnímu směřování státu). Po překonání tohoto sporu (po [[Volby do Říšské rady 1879|volbách roku 1879]] vstoupili všichni čeští poslanci na Říšskou radu) byl v parlamentu utvořen [[Český klub]], který volně spojoval všechny čtyři české politické proudy (tedy staročechy, mladočechy, konzervativní velkostatek i moravské poslance). Tato jednota se od druhé poloviny 80. let vytrácela a koncem dekády došlo k otevřené rivalitě mezi staročechy a mladočechy. Mladočeská strana byla kritická k výsledkům české účasti ve [[vláda Eduarda Taaffeho|vládě Eduarda Taaffeho]], podporovala zásadnější volební reformy a profilovala se jako nacionálně radikálnější alternativa. Ve [[Volby do Říšské rady 1891|volbách do Říšské rady roku 1891]] byli staročeši téměř vymazáni z politické mapy a drtivou většinu českých mandátů v Říšské radě získali mladočeští politici.
Období mladočeské dominance ovšem trvalo jen krátce. Již během 90. let dochází v souvislosti s rozšířením volebního práva k vzniku mnoha nových politických stran. V roce 1894 vznikla [[Křesťansko-sociální strana v Čechách]], roku 1897 [[Národní strana katolická v království Českém]]. Nastal i vznik samostatné [[Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu|České agrární strany]], která zpočátku existovala coby [[Sdružení českých zemědělců]] v rámci mladočeského bloku, od roku 1899 ovšem jako zcela samostatný politický subjekt. I [[Česká strana sociálně demokratická|sociálně demokratická strana]] se roku 1893 po předchozí existenci v rámci celostátní rakouské sociální demokracie oddělila do nezávislého politického subjektu pro českou populaci, s vlastní organizační strukturou. Stejně jako v případě německorakouského politického spektra došlo i v českém prostředí v reakci na vzestup sociálních demokratů k utvoření strany ''národních dělníků'' ([[Česká strana národně sociální]], založená roku 1897). Českoslovanská sociální demokracie se ovšem počátkem 20. století posouvala k větší organizační samostatnosti. V reakci na to roku 1911 vznikla [[Česká sociálně demokratická strana v Rakousku]] (takzvaní centralisté), která prosazovala integrovanější supraetnické celorakouské dělnické hnutí. Kromě Rakouského Slezska ovšem nezískala výraznější podporu. Na přelomu století také vznikly menší politické strany pokrokové orientace [[Česká strana radikálně pokroková]] (1897), [[Česká strana státoprávní]] (1899) nebo [[Masarykův realismus|Česká strana lidová]] (1900).
Analogický, ovšem časově opožděný proces diferenciace politického spektra probíhal i na Moravě, kde se v 90. letech vyčlenila mladočesky orientovaná [[Moravská strana lidová]]. Roku 1899 tu vznikla [[Moravsko-slezská křesťansko-sociální strana na Moravě]] a už předtím roku 1896 [[Katolická strana národní na Moravě]]. V Rakouském Slezsku se kvůli malému početnímu stavu etnicky české populace vznik jednotlivých stavovských a ideologických subjektů opozdil ještě výrazněji.
Po [[Volby do Říšské rady 1907|volbách roku 1907]] bylo z celkem 108 českých poslanců Říšské rady 28 agrárníků, 26 mladočechů a staročechů, 24 sociálních demokratů a 17 klerikálů.
==== Vývoj politického spektra Poláků v Předlitavsku ====
| |||