Jacques-Louis David: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Dílo: linkfix
Řádek 31:
[[Soubor:Jacques-Louis David - Mars desarme par Venus.JPG|thumb|215px|''Mars odzbrojen Venuší'' ([[1824]])]]
 
Těsně před revolucí roku [[1789]] namaloval David obraz ''Liktoři přinášející [[Lucius Junius Brutus|Brutovi]] mrtvoly jeho synů''. Tento obraz se opět setkal s nemalým věhlasem, i když proti jeho umístění na Salon v srpnu [[1789]] protestovali někteří členové od dvora. Když vypukla revoluce, Davida zcela pohltila politika. V roce [[1790]] vytvořil velkou kresbu na námět ''[[Přísaha v Míčovněmíčovně (obraz)|Přísaha v míčovně]]'', ale výsledný obraz nedokončil, neboť mnoho osob, které zde chtěl zobrazit, bylo později za své politické názory vyhnáno, nebo popraveno. Roku [[1793]] vytvořil svůj pravděpodobně nejslavnější obraz ''[[Zavražděný Marat]]'' (Musée Royaux, Brusel). V červenci [[1793]] Marata zavraždila [[Charlotte Cordayová]], jež tímto způsobem chtěla zamezit dalším masovým popravám, osnovaných paranoidním tyranem. David byl Maratovými stoupenci požádán, aby namaloval obraz mrtvého despoty jako manifest "nezdolnosti revolucionářského ducha". Tímto obrazem David jednak vnesl Marata do podvědomí národa jako mučedníka, dále jím pak výrazně ovlivnil svoji vlastní budoucnost.
 
Marat leží zavražděný ve vaně. Na jeho stolku spočívá dopis od Cordayové. Druhá ruka je bezvládně spadlá a drží pero. [[Charles Baudelaire]], jeden z největších moderních básníků o tomto díle napsal: ''Je v tom drama pulzující srdceryvnou hrůzou, ale jakýmsi zvláštním působením zůstává onen obraz, jenž je Davidovým veledílem a zároveň i jedním z nejzajímavějších příkladů moderního umění, nezasažen jakoukoli trivialitou nebo čímsi neušlechtilým... Je to potrava silných, ale i triumf ducha, obraz krutý jako příroda sama, a přece má v sobě aróma ideálu.''<ref name="JLD"/>
Řádek 39:
V roce [[1799]] se setkal s generálem Napoleonem Bonapartem, a vytvořil tři jeho portréty, první z roku [[1799]], druhý z roku [[1800]] a třetí, poslední z roku [[1812]]. V roce [[1807]] namaloval David svůj hlavní historický obraz, ''[[Napoleonova korunovace]]''. Dílo se Davidovi mimořádně zdařilo. Dílo nalezlo svůj vzor v cyklu ''Marie Medicejské a Jindřicha XIV.'' jehož autorem byl vlámský malíř [[Rubens]]. Překvapení nad hotovým dílem vyjádřil i císař. V roce [[1808]] prohlásil: ''To není jen obraz, hýbají se tu živí lidé''. Napoleonova korunovace má především hodnotu historického dokumentu, ovšem statičností celé kompozice se vzdaluje [[neoklasicismus|novoklasicistní]] estetice. Chybí tu napětí, tolik charakteristické pro neoklasicistní teatrálnost. Na rozdíl od ''Přísahy Horaciů'' a ''Únosu Sabinek'' zde David čerpal hlavně z římské, nikoli z řecké tradice. V roce [[1810]] vytvořil ještě obraz ''Rozdílení orlů''.<ref name="JLD"/>
 
V roce [[1814]] se vrátil k motivu starověku ještě jednou, v obraze ''Leonidas[[Leónidás u Thermopyl]]''. V Bruselu, kam David v roce [[1815]] po porážce Napoleona uprchl, se věnoval především portrétům. Vytvořil zde podobizny Emmanuela Sieyèse a Julie Villeneuve.<ref name="JLD"/>
 
== Galerie ==