Voyager 1: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Typografie |
m obrázek; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{Infobox - kosmické těleso
| obrázek =
| popis = Sonda na kresbě [[NASA]]
| cospar = 1977-084A
Řádek 21:
| text = Solar System Simulator}}}}
}}
'''''Voyager 1''''' (česky ''Cestovatel'') je [[Kosmická sonda|vesmírná sonda]] z amerického vědeckovýzkumného programu [[Program Mariner|Mariner]] (sonda nese alternativní označení ''Mariner 11'') určená pro výzkum vnější části [[Sluneční soustava|Sluneční soustavy]]. Váží 822 [[kilogram|kg]], byla vypuštěna [[5. září]] [[1977]] a je stále funkční.
Hlavním cílem ''Voyageru 1'' byly planety [[Jupiter (planeta)|Jupiter]], [[Saturn (planeta)|Saturn]], jejich měsíce a prstence. V současnosti sonda studuje helioplášť, měří sluneční vítr a výplň mezihvězdného prostoru.
Současně s ní byla vyvíjena i obdobná sonda ''[[Voyager 2]]'' (vypuštěna 20. 8. 1977). Pro oba Voyagery jsou zdroji energie tři [[radioizotopový termoelektrický generátor|radioizotopové termoelektrické generátory]], které sice již překonaly původně plánovanou životnost, ale dnes se předpokládá, že budou schopny generovat dostatek energie pro komunikaci se Zemí i po roce 2020.
Řádek 42:
}} </ref>
[[K]] 7. 7. [[rok|2015]] ve [[čas|21:07:34]][[Sekunda|s]] [[Středoevropský letní čas|Středoevropského letního času]]
== Konstrukce ==
Řádek 55:
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref>. Jedná se o sondu, jejíž tělo je tvořeno desetibokým hranolem o výšce 0,47 m a průměru 1,78 m a která je stabilizována ve třech osách. Na vrcholku tohoto hranolu se nachází [[Parabolická anténa|parabolická směrová anténa]] s průměrem 3,66 m, která je určena pro udržování radiového spojení s pozemními teleskopy a k přenosu [[informace|informací]] a příkazů. K tělu sondy jsou připevněny tři výklopné tyče, na kterých se nachází vybavení a energetická jednotka sondy. Na první výklopné tyči o délce přibližně 2,5 m je na otočné plošině umístěno vědecké vybavení společně s [[fotografická kamera|kamerami]] a [[spektrometr]]em. Na další tyči o délce 13 m orientované na opačné straně jsou připevněna čidla magnetometru.
Na poslední tyči jsou umístěny energetické zdroje sondy v podobě 3 [[radioizotopový termoelektrický generátor|radioizotopových termoelektrických generátorů]] (''RTG''), který palubní přístroje sondy zásobil 3×160 W [[elektrická energie|elektrické energie]]. Přísun elektrické energie postupně s roky klesal a v roce [[1997]] dosahoval již jenom 335 W. Energetický zdroj je tvořen jednotkou o hmotnosti 39 kg, průměru 0,4 m a délce 0,5 m, jenž využívá jako zdroj energie <sup>238</sup>PuO<sub>2</sub>.<ref name="avitek">{{Citace elektronické monografie
Řádek 108:
=== Plánování mise ===
''Voyager 1'' byl plánován jako ''Mariner 11'', součást programu Mariner. Od začátku se počítalo s využitím ''[[gravitační manévr|gravitačních manévrů]]''. S jejich pomocí je možné navštívit více planet s minimální spotřebou paliva.
=== Průběh mise ===
Řádek 115:
K první úpravě dráhy došlo [[11. září]] [[1977]]. Při této korekci se projevily drobné technické problémy, jednak s nasměrováním pohyblivé plošiny s televizní anténou a také s tahem řídících trysek. Podařilo se je však vyřešit.
Dne [[10. prosinec|10. prosince]] [[1978]], tedy více než rok po startu, začala sonda ve vzdálenosti 80 milionů km pořizovat první snímky Jupiteru. A 5. března následujícího roku prolétla ve výši 278 000 km nad mraky planety. Pořídila stovky fotografií (měsíc před Voyagerem 2) s rozlišením až 6 km a to včetně rudé skvrny a prstenců kolem největší planety naší Sluneční soustavy. Další fotografie pořizovala u měsíců [[Io (měsíc)|Io]], [[Ganymed (měsíc)|Ganymed]], [[Callisto]] a [[Europa (měsíc)|Europa]]. Z Io získala ve vzdálenosti 20 000 km fotografie sopek, na Callisto krátery. Oblast kolem planety přestala fotografovat v dubnu 1979.
Díky silné gravitaci Jupiteru a s pomocí malé korekce pokračovala v dráze k planetě Saturn. Tu dostihla [[12. listopad]]u [[1980]],<ref name="Půlstoletí">{{Citace monografie
Řádek 134:
Sonda vyslala na Zemi 34 000 snímků, z toho 18 000 z oblasti Jupiteru a 16 000 z oblasti Saturnu.<ref name="Půlstoletí" />
Po opuštění oblasti Saturnu pokračoval Voyager 1 v letu pryč z naší sluneční soustavy.
Sonda je od [[Země]] nejvzdálenějším lidským výtvorem. ''Voyager 1'' se v současnosti dostává na hranice Sluneční soustavy, kde se vliv [[Slunce]] střetává s mezihvězdným prostorem. Dne 15. srpna 2006 překonal vzdálenost 100 [[astronomická jednotka|AU]] (15 miliard kilometrů) od Slunce a pohybuje se v [[helioplášť|helioplášti]], což je oblast za [[rázová vlna|rázovou (terminační) vlnou]]. V této vzdálenosti trvá signálům ze sondy více než 13 hodin, než dorazí k Zemi do řídícího střediska [[Jet Propulsion Laboratory]] blízko [[Pasadena|Pasadeny]] v [[Kalifornie|Kalifornii]]. ''Voyager 1'' je na hyperbolické dráze a pohybuje se [[úniková rychlost|únikovou rychlostí]], to znamená, že se nevrátí zpátky do Sluneční soustavy.
| |||