Federico Fellini: Porovnání verzí

Narodil se jako nejstarší ze tří dětí, otec vyrostl na statku blízko Rimini, kde Federico trávil prázdniny. Po maturitě roku [[1938]] (kterou musel opakovat) odešel do [[Florencie]], kde se živil kreslením vtipů a [[Karikatura|karikatur]]. Zde také psal ''Příběhy Gordona Flashe'' pro časopis ''420''. Roku [[1939]] odešel do [[Řím]]a, kde se zapsal na univerzitu, pracoval jako karikaturista a ilustrátor a příležitostně psal do několika novin. Psal také texty a skeče pro rozhlas a pravidelné sloupky pro humoristický časopis ''Marc´Aurelio'', kde se seznámil s řadou svých pozdějších spolupracovníků. V rozhlase poznal také svoji pozdější ženu [[Giulietta Masina|Giuliettu Masinu]], kterou si v roce [[1943]] vzal. Po osvobození Říma americkou armádou ([[4. červen|4. června]] [[1944]]) si s několika přáteli otevřel „Funny Face Shop“, kde kreslil pro americké vojáky karikatury.

Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] se věnoval téměř výhradně filmu. Seznámil se s režisérem [[Roberto Rossellini|Robertem Rossellinim]], s nímž psal scénář pro film ''[[Řím – otevřené město]]'' (1946), za nějž byl poprvé nominován na Oscara. Roku 1950, už jako autor 19 scénářů, natočil společně s [[Alberto Lattuada|Albertem Lattuadou]] svůj první film, ''[[Světla variété]]'' , ale úspěch měl až o čtyři roky později jeho film ''[[Silnice]]'' (''La Strada''), ve kterém hrála Giulietta Masina hlavní ženskou roli. Přes odpor [[Luchino Visconti|Luchina Viscontiho]] a jeho přívrženců získal řadu ocenění v Itálii i v zahraničí. Po neúspěchu filmu ''[[Il bidone]]'' natočil s pomocí [[Pier Paolo Pasolini|Piera Paola Pasoliniho]] snímek [[Cabiriiny noci]], který vzbudil ostrou kritiku, ale měl velký úspěch.

** [[Luchino Visconti]]: povídka ''Il lavoro''