Zákon na ochranu zvířat proti týrání: Porovnání verzí

Ústavní soud ve svém rozhodnutí přisvědčil názoru prezidenta republiky, že ačkoli samotná Ústava žádnou úpravu počítání lhůt neobsahuje, přesto je v celém [[český právní řád|českém právním řádu]] uznáván [[právní princip|princip]], že pokud jde o lhůtu procesní, pak připadne-li její poslední den na sobotu, neděli nebo svátek, tak skončí až nejbližší následující pracovní den. Podle soudu nešlo ani tak o procesní spor o počítání lhůt, ale mělo jít o spor „o chápání práva v demokratické společnosti“. Ve své argumetaci pak mj. uvedl: „Jazykový [[výkladVýklad (právo)práva|výklad]] představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy činí z práva nástroj odcizení a absurdity.“ Díky rozhodnutí Ústavního soudu bylo do českého práva výslovně zahrnuto i právo nepsané, [[právní obyčej]]e, čímž byl rozhodnut do té doby pouze teoretický právní spor o jejich právní závaznosti. Právní obyčej byl nálezem uznán jako samostatný [[pramen práva]], byť pouze ''[[praeter legem]]'', tedy pokud psané právo nestanoví jinak. A protože v tomto případě Ústava jinak nestanovila, bylo veto podáno včas.