Dignitatis humanae: Porovnání verzí

'''Dignitatis humanae''', deklarace o [[Náboženská svoboda|náboženské svobodě]], je dokument, který vznikl během [[Druhý vatikánský koncil|Druhého vatikánského koncilu]]. Přijat byl v poměru 2308 proti 70 hlasům [[Biskup|biskupů]]. Vyhlášen byl [[Papež|papežem]] [[Pavel VI.|Pavlem VI.]] [[7. prosinec|7. prosince]] [[1965]].

Tématem deklarace je právo [[Osoba|osoby]] a skupin na společenskou a občanskou svobodu v oblasti [[náboženství]]. Deklarace je rozdělena na dvě hlavní části - Obecná nauka o náboženské svobodě a Náboženská svoboda ve světle zjevení. Církev si v této deklaraci připomíná svoji povinnost, ale také připomíná, že základním principem vztahu církve ke společnosti je respektování zásady svobody (článek 13).

Podíl na formulaci deklarace měl mj. kardinál [[Josef Beran]]. [[20. září]] [[1965]] na koncilu vystoupil s projevem ''O svobodě svědomí''<ref>{{Citace periodika | titul = Kardinál Beran mluví na koncilu | periodikum = Nový život | ročník = XVII | rok = 1965 | měsíc = listopad | číslo = 11 | strany = 207-208 | url = http://www.scriptum.cz/novy_zivot/novy_zivot_1965_11.pdf}}</ref>, v němž odmítl hmotný nebo duševní nátlak, nutící jednat člověka proti jeho svědomí a žádal jasné a bezvýhradné vyhlášení zásady náboženské svobody. Tento požadavek odůvodnil historickou zkušeností (z období [[Pronásledování katolické církve v Československu|komunistického útlaku]] a z [[15. století|15.]] a [[17. století]]), kdy podle jeho názoru útisk [[Svoboda|svobody]] svědomí vedl k pokrytectví, [[Lež|lži]] a jiným mravním neřestem, vážně ohrožujícím víru.